Článek
Vánoce plné „spousty“, „hodně“ a „ještě víc“ už jsou za námi a z letošního roku už v naší zemi zbývá jen posledních pár hodin.
Silvestr a Nový rok v nás všech vedle „party“ nálady vyvolávají také nostalgii. Dokud náš mozek není až příliš intoxikován alkoholem a jinými „zvedači nálady“, dokáže se s námi vrátit v čase a v retrospektivě nám ukázat cestu, kterou jsme doposud v životě urazili.
Říká se, že zpětný pohled je vždy 20/20, tedy zpětně vidíme vše jasně i bez dioptrií a zaostření. Nicméně já věřím, že pokud si my sami nezamlžíme své brýle požadavky vlastního ega, tak může být i pohled do budoucnosti jasný i bez dioptrií.
Sejmout řetězy a okovy, kterými naše ego svázal náš ekonomicky řízený svět, není vůbec snadné. Základní potřeba lidského ega je být nejlepší a vlastnit materiální, protože jedině to přece může lidskému druhu zajistit inherentní potřebu někam patřit. Ale duše trpí pod náporem věcí a požadavků materiálního světa.
Elton John zpívá, že „vše, co potřebuje, je ten jeden / ta jedna (The One). Ale abychom vůbec mohli najít toho jednoho či jednu, musíme nejprve najít sami sebe, a pokud možno tu nejlepší možnou verzi. Spoustu věcí v našem životě všichni totiž děláme jen proto, že:
- co si o mě pomyslí ostatní
- nejsem na to dost dobrý / dobrá
- nejsem dost přitažlivý / přitažlivá
- až zhubnu XX kilogramů
- až se naučím…
- až přestanu s…
- až, až
Velmi dobře sama vím, jak těžké je najít sebe sama pod nánosy ekonomicky materiálního světa ovládaného třpytivým pozlátkem iluzorní dokonalosti televize, fotografií, médií a internetu. A nejen to. Lidé kolem nás, ve snaze uspět, vystoupit z řady, přitáhnout pozornost a v touze po dokonalosti, hrají většinou navenek hru „jsem lepší než TY / VY,“ protože jinak by je jejich vlastní ego uklovalo k smrti.
Ať tak či tak. Většina lidí se necítí být dobrou verzí sama sebe a nostalgické ohlédnutí za uplynulým rokem je mnohdy neskutečně děsí, protože nemají pocit, že by je vlny plynoucího času přinesly blíže k pobřeží kontinentu zvaného „vnitřní harmonie a sebe naplnění.“ Jediného kontinentu, kde naše duše najdou vše, co skutečně hledají a potřebují.
Hledání sama sebe nikdy není záležitostí jednoho dne, stejně tak jako snaha stát se lepší verzí sebe sama. Ale když to uděláme, když vykročíme tím správným směrem, i když jen malinkatými krůčky, tak můžeme za rok pohlédnout do zpětného zrcátka našeho života a zjistit, že jsme urazili pořádný kus cesty. Nejen to. Možná zjistíme, že jsme se stali lepší verzí sebe sama a našli se. A třeba také, že jsme si začali život skutečně užívat.
Protože najít se a stát se svojí nejlepší možnou verzí je oním skutečným eluzivním cílem našeho života.
Takže do toho nadcházejícího roku přeji úplně všem:
Žijte každý den svého života, jako byste byli na dovolené a měl to být váš poslední den. Žijte a vychutnávejte každý dech, který naberete do svých plic. Protože jak už řekl Jan Werich: „Život vždycky stál, stojí a bude stát za to, aby ho člověk dožil,“ a pořádně si ho užil.
A pokud snad cestou narazíte na nějaký ten pár bublinek ve skle, tak si je vychutnejte! Na zdraví, na štěstí a na vaši cestu za tou nejlepší verzí vás samotných.
S láskou a pozitivní energií do vašeho dne.
Mara
