Článek
Všimli jste si, jak lehce někteří přehlíží nenahraditelné dary? Jak si třeba vůbec neváží 100% důvěry, které se jim dostalo, a považují ji za samozřejmost? Jak přehlížejí fakt, že v případě její ztráty už možná nikdy nebudou mít šanci svoji chybu napravit, protože některé chyby prostě napravit a vrátit nejdou?
Já sama se vždy snažím dávat další šance pokaždé, kdykoliv je to možné. Snažím se být chápavá a vidět vždy minci z obou stran. Nicméně i v mém životě jsou chvíle, kdy i já tak prostě učinit nemohu. Chvíle, které i mne srazí na kolena. Chvíle, kdy se podezření na zradu v dlouhodobém vztahu stane skutečností, se kterou se musím vyrovnat. Chvíle, které jednou vteřinou vymažou čtvrtstoletí lásky a absolutní důvěry.
Zradu, která byla zcela nečekaná, dlouhodobá a zcela nezasloužená. Zradu, kterou jsem bohužel skoro půl roku tušila a kterou korunovala „zahraniční dovolená s milenkou“.
Faktem zůstává, že v dnešním, téměř tryskovém, světě se velice často ocitáme ve víru spojení s ostatními lidmi. Ve víru lidských interakcí a tisíce příležitostí k utvoření jakýchkoliv vztahů. Mnoho lidí si tak ani možná neuvědomuje hodnotu toho, co už vlastně mají. Tedy dokud není příliš pozdě. Dokud nepřijde den, kdy si najednou uvědomí, že tentýž člověk se v jejich životě prostě dvakrát neobjeví. Nicméně toto uvědomění přichází často teprve v okamžiku, kdy už je moc pozdě. Popřípadě až poté, co byla pouta, která oba vzájemně poutala, hloupě přeťata.
Společnost dnes bohužel obecně podporuje názor, že lidé jsou snadno nahraditelní. Pokud prostě někdo nesplňuje naše očekávání nebo pokud náhodou vztah vstoupí do náročné fáze, běžnou praxí je jít dál a najít si někoho nového. S více než osmi miliardami lidí na světě panuje všeobecná představa, že vždycky přece existuje někdo jiný. Lepší. Nicméně některé vztahy přesahují všednost běžných dní. Dotýkají se samotné podstaty toho, kým jsme. Splývají s našimi dušemi způsobem, jakým to žádný jiný člověk nedokáže. Osudové vztahy.
Co když osoba, které jste ublížili, byla ta, se kterou jste měli strávit zbytek života?
Ne každý je nahraditelný! Někteří lidé vstoupí do vašeho života a spojí se s vaší duší takovým způsobem, jakým se nikdo jiný nikdy nespojí. Když pak toto spojení ztratíte nebo je dokonce hloupě zahodíte kvůli krátkodobému dobrému pocitu, zůstane navždy prázdný prostor, který dříve zaplňovali. Můžete je pak klidně hledat v jiných lidech, v jejich úsměvech, smíchu i objetí. Nicméně oni tam nebudou! Tento druh spojení je spojením jednou za život. V mysli nakonec zůstane jen trvalá připomínka toho, co kdysi bylo. O co jste sami sebe připravili!
Nejde než si nevzpomenout na zpěvačku Kristínu a její Pri oltari:
Bola som len druhá ja to viem
z tvojho sveta odídem
bola som len druhá tak sa maj
a šťastne na mňa zabúdaj
Velice často navíc zraňujeme právě lidi, kteří jsou nám nejblíže. Možná ne vždy úmyslně, ale třeba nedbalostí a mlčením. A také tím, že jim ukradneme jejich důvěru v nás. Předpokládáme totiž, že se o této ztrátě nikdy nedozví a kdyby přece ano, tak bude čas to napravit. Bude přece dostatek příležitostí k usmíření. Ale co když už nebude?
Ne každý je schopen dát druhou šanci a mnohdy je uštědřená rána tak hluboká, že to ani nejde. Důvěru, jakmile ji jednou ztratíme, může být v některých případech nemožné obnovit. Najednou se absence toho, kdo byl zrazen, stane hlasitější připomínkou než jakákoli slova kdy pronesená během vztahu.
Pokud jde o vztahy jsou tím absolutně nejcennějším bezpodmínečná láska a vzájemná důvěra. Obojí je nenahraditelné. Následky jejich ztráty mohou být katastrofální. A co teprve když jeden z páru v okamžiku bezmyšlenkovitosti zahodí obojí. Někdy třeba jen proto, že není schopen akceptovat přirozený růst a duševní vývoj druhého. Nebo protože si myslí, že snad dávají víc, aniž by si skutečně všimli, čeho se jim už dostalo. Popřípadě třeba proto, že nedokázali komunikovat či poslouchat svá vzájemná přání a potřeby. Když jeden z partnerů nedokáže včas rozpoznat, co vlastně ve vztahu obdržel, může se stát, že jediný nedomyšlený čin nebo informace dokáže rozbít roky lásky a důvěry a zanechat hlubokou prázdnotu.
Někteří lidé vás budou hluboce milovat, dokud jim však společně s důvěrou ve vás neukradnete i pocit bezpečí a jistoty. Když pak odejdou, to ticho, ta nepřítomnost, ta prázdnota…
Někdy totiž ztratit všechno opravdu nezabere víc času než stačí slze k dopadení na podlahu. Nic víc, než jen jeden jediný řádek na zamčeném mobilním telefonu. Jeden řádek, který vypráví o měsíce trvající zradě, ztracené bezpodmínečné lásce, ztracené bezpodmínečné důvěře. Navždy. Jeden řádek, který potvrzuje dlouhodobé podezření, které nikdy nebylo vysloveno ze strachu, že je možná pravdivé. Jeden řádek, který může smazat čtvrt století. Jednoduchá zpráva se silou proměnit vztah v pouhou ozvěnu toho, co kdysi bylo, a zanechat po sobě jen vzpomínky a pozdní bolestné ponaučení.
Tíha lítosti pak těžce dopadne na ty, kteří si nedokázali vážit toho, co měli.
Nesmírně těžká karma…
Buďte tedy prosím opatrní. Važte si lidí na kterých vám skutečně záleží a kteří vás milují, aby se pro vás nestali jen lekcí, která vás naučí skutečnému významu fráze „příliš pozdě“. Než vám poslouží jen jako bolestná připomínka toho, co bylo navždy ztraceno. Ať si nikdy nemusí prožít tu obrovskou bolest, kterou jsem si prožila já sama. Bolest, která možná navždy rozbila na kousky moje srdce a ukradla mi důvěru, kterou jsem měla.
S láskou a pozitivní energií do vašeho dne
Mara
