Článek
Víte, co znamená výraz „klam utopených nákladů“? A co takhle jméno Josiah Wedgwood (1730-1795)? A proč vlastně setrvávají muži v neuspokojivých vztazích dlouho po jejich záruční lhůtě?
Ač se to může zdát zvláštní, všechny tyto tři otázky mají stejného činitele a nejen to. Ale začněme popořádku…
Bez ohledu na to, zda se rozhodnete věřit statistice nebo vlastním životním zkušenostem, nesporným faktem zůstává, že muži velice často setrvávají v osamělých či nešťastných vztazích ještě velmi dlouho po jejich vypršení. I když se v této pasti samozřejmě mohou ocitnout i ženy, dlouhodobá prevalence ukazuje, že u mužů se tak děje mnohem častěji. Důvody, proč v těchto vztazích muži setrvávají, zejména s ohledem na nadměrný výskyt zájemců o „pořízení si milenky“, se řídí zcela jinou psychologickou a ekonomickou logikou. Známá fráze „muži hledají milenky, aby vydrželi se svými manželkami, zatímco ženy hledají milence, aby dokázaly opustit své manžely“ vypovídá skutečně hodně o základní vztahové dynamice, která je ve hře.
Velkou část tohoto chování lze vystopovat k něčemu, čemu se odborně říká klam utopených nákladů. Konceptu převzatému z ekonomie, ale hluboce relevantnímu pro všechny partnerské a manželské vztahy. Abychom pochopili, proč muži setrvávají v neúspěšných vztazích, je potřebné prozkoumat nejen rozdíly v tom, jak muži a ženy přistupují k závazku, ale také koncept transakční a investiční psychologie.
Pro bližší představu o tom, co přesně klam utopených nákladů znamená, si představte následující situaci:
Železniční přejezd. Závory padají dolů, a protože je dopravní špička, tak se tvoří kolona. 5 minut. 10 minut. 25 minut. Někde v tomto časovém úseku se seznamujeme se dvěma zcela odlišnými skupinami lidí. Ta první skupina trpělivě stojí a čeká. Ta druhá to v určitém časovém horizontu nevydrží, opatrně vymanévruje a otočí svůj vůz, aby se následně vydali jinou cestou. Obě tyto skupiny investovali čas i energii, nicméně ta první skupina si za svojí investicí stojí, věrna principu sázení (Jednou už ta čísla konečně padnout musí!). Druhá skupina se rozhodla pro riziko. Ano investovali, ale zatím není investice tak velká, takže sečtěme ztráty (to je minulost) a zkusme to jinak a znovu. První skupina si stojí za svými utopenými náklady, zatímco druhá se je rozhodla odepsat.
Ve vztazích mnoho mužů spadá právě do výše zmíněné první kategorie. Setrvávají do nekonečna v neuspokojivém svazku a jsou přesvědčeni, že samotná vytrvalost jim jednou nakonec přinese ovocea dočkají se vítězné mety. Navíc mnohdy často úsilí zdvojnásobují namísto, aby své ztráty snižovali. Moc krásně toto chování shrnul Jaroslav Dušek v divadelní hře Manželské Vraždění: „Chlapi jsou zbabělí a čekají až to nějak vyhnije!“
Ve své podstatě je tedy klam utopených nákladů poněkud nelogickým pokračováním v již dříve započatém marném úsilí jednoduše jen proto, že zdroje (čas, peníze, úsilí, energie) již byly v minulosti investovány.
Tento princip představil Josiah Wedgwood (1730-1795), světově známý pro svůj prvotřídní jemný porcelán. Jen tak mimochodem, Josiah nebyl jen vynikající hrnčíř, bojovník za zrušení otroctví a příbuzný Charlese Darwina. Josiah byl hlavně ekonom, který svět obohatil třeba o nákladové účetnictví. Je to právě on, kterému vděčíme za výrazy jako režijní náklady, úspory, ale také klam utopených nákladů. Jeho princip v podstatě varuje před „házením dalších peněz do stejné černé díry za těmi špatně investovanými“.
Romantické vztahy v samém počátku fungují jako klasická transakce mezi oběma stranami. Tedy měřitelná výměna emocionálních, biologických, finančních a společenských zdrojů. Dlouhodobý výzkum potvrzuje, že jsou to právě muži, kteří rozhodují o tom, zda se vztah změní z nezávazného na vážný. A to i když občas později tvrdí, že byli k závazku „donuceni“. Jakmile je tedy mužem trvalý vztah zajištěn, přesouvá se pro muže dynamika z transakčního do investičního modelu. V tomto investičním vztahovém modelu drží vnímaná hodnota nashromážděného času, peněz a emocionální energie muže pevně připoutaného k jeho provedené volbě.
Kolik která strana investovala není v tuto chvíli až tak rozhodující. Poměrně často mají strany zpočátku pocit, že situace je vyvážená. Co je naopak rozhodující je jak svoji investici do vztahu strany vnímají. Tedy čeho si opravdu cení!
V tomto bodě je nesmírně důležité zmínit jeden zásadní fakt. Jestliže jsou peníze a hmotné statky pouze „životní energie“převedená do počitatelné monetární formy, tak je zřejmé, že nelze počítat jen „počitatelné“. Ovšem ne každý to tak vidí. Takže zatímco se ženské investice zaměřují převážně na emocionální vazby, budoucnost a pocity bezpečí, mají pro muže materiální a společenské investice mnohem větší váhu. Pokud už tedy muž strávil roky ve vztahu budováním bohatství, majetku nebo společenského postavení, je mnohem méně pravděpodobné, že odejde, i když je vztah nenaplňující nebo mu dokonce „ničí zdraví“. Lidská posedlost zdůrazňovat a ukazovat vydanou energii veřejnou prezentací vlastních hmotných statků a finančních zdrojů je značná.
A tady se dostáváme k oné výše zmíněné skutečnosti, proč budou muži vyhledávat milenku, aby dokázali vydržet ve svém vztahu s manželkou/partnerkou/matkou svých dětí. Pokud totiž muž investoval svoji životní energii převedenou na peníze a hmotné statky do své partnerky či manželky, tak bude velmi neochoten tyto své utopené náklady jen tak odepsat a ohrozit již vložené investice. Naopak, začne horečné hledání alternativy, která doplní tento nedokonalý primární vztah, místo aby se zbavil celého vztahu a odepsal tak roky nashromážděného úsilí. Předpokládá totiž, že milenka poskytne emocionální uspokojení, aniž by destabilizovala finanční nebo rodinné závazky. Něco ve smyslu „koleje už jsem položil, tak je přece nebudu vytrhávat a pokládat jinde znovu“.
Taková je teorie, když muži začínají hledat vztahovou alternativu. Někteří ve snaze předejít možné destabilizaci primárního vztahu jdou až tak daleko, že používají falešná jména, nebo třeba velmi oblíbenou větu zaručující zdaní pravdomluvnosti „to bych raději neříkal“, popřípadě „o tom bych raději nemluvil“. Hlavně striktně oddělit ty nenaplňují, ale obrovské oficiální investice od těch sice naplňujících a štěstí přinášejících, ale nejistých investic do startupů! To vše ve snaze zajistit si to, co jim primární vztah nepřináší, ale bohužel na úkor někoho jiného. Někoho, kdo mnohdy ani netuší, že se nebude jednat o primární vztah, ale pouze doplňující investiční vztahové portfolio.
Pro muže je tedy mimomanželský vztah hlavně o setrvání v manželství nikoliv o odchodu. Při opatrné manipulaci tato strategie minimalizuje ztráty, přidá bonusové či chybějící složky a zároveň zachovává všechny v minulosti utopené náklady.
Peníze, na rozdíl od energie, jsou snadno kvantifikovatelné a muži mají tendenci se fixovat zejména na hmatatelné a hmotné ztráty. Ženská práce (péče o děti, emocionální podpora) je dlouhodobě nespravedlivě podceňována, což ovšem paradoxně mužům dost ztěžuje sladění nenahraditelně vynaložené energie s tím, co ve vztahu ještě zbývá. Přesvědčují pak sami sebe „Vybudoval jsem si tento život; teď ho musím vydržet, vždyť to není tak zlé!“
Ženy naopak často opouštějí nešťastné vztahy navzdory těžkostem, které pro ně opuštění vztahu znamená. Důvodem je pro ně fakt, že emocionální návratnost investic (ROI index), kterou do vztahu vložili je už nezachranitelná a je nutno ji nejlépe rychle odepsat. Takže, pokud už si žena vůbec nějakého milence pořídí, učiní tak většinou jen jako únikové řešení těsně před samotným odchodem. Je to pro ni jen způsob, jak se emocionálně odpoutat od současného partnera před finálním ukončením vztahu.
Muži naopak odmítají odchod, protože stejně jako hazardní hráči, kteří zdvojnásobují své sázky, doufají, že se vztah s postupem času zotaví spíše, než by absorbovali jakékoliv ztráty. V případě, že by však přece jen muž o odepsání utopených nákladů uvažoval, učiní tak jen za předpokladu, že poměr cena/výkon bude v jeho prospěch. Tedy co nejmenší riziko s co největším výnosem.
Krutá pravda?
Mnoho mužů bohužel vůbec nezůstává v neuspokojivých vztazích kvůli lásce, ale ze stejného důvodu, proč vytrvale pronásledují ztrátovou investici: hrdost, strach a iluze, že vytrvalost zvrátí již napáchané škody. Duškova fráze „Chlapi jsou zbabělci a čekají, až to nějak vyhnije!“ se tak optikou utopených nákladů stává bolestně přesným vyjádřením.
Vztahy by nikdy neměly být jen ekonomickou rozvahou. Když bolest převáží zisk, ať už emocionální či materiální, je nejmoudřejší investici odepsat a začít znovu. Dokud tedy muži nepřehodnotí způsob, jakým měří ztráty, bude cyklus tolerování nešťastných svazků (a udržování nevěry jako zoufalého řešení) pokračovat. Stejně tak jako budou přibývat důvěřivé ženy hledající pana správného, které „vztahový nešťastník“ přesvědčí, že předchozí investici již odepsal. Protože až bude zaháčkovaná, tak se přestane cukat.
V okamžiku, kdy si totiž muži konečně uvědomí, že utopené náklady jsou opravdu nevratné, ať už v penězích nebo v utrpení, začíná osvobození a s ním pak i skutečná šance prožít plnohodnotný a šťastně naplněný život. Pro všechny. Tedy manžele, partnery i milence… Obou pohlaví.
S láskou a pozitivní energií do vašeho dne
Mara
