Článek
A pak jsem mu řekla, že bych ráda jela s kamarádkou na dovolenou. Nečekala jsem žádný problém. Byl to jen týden u moře, nic zvláštního. Prostě dvě kamarádky, které si chtějí odpočinout, načerpat energii a užít si pár dní bez každodenních povinností. Jenže místo pochopení přišla scéna.
A já najednou stála před otázkou: Mám se vzdát svých plánů, nebo si stát za svým. Když jsem mu to poprvé řekla, jen se na mě podíval a řekl: „A proč? Proč bys jela sama?“ „Protože si chci odpočinout. Chci jet s Bárou, už jsme o tom mluvily roky a konečně jsme našly termín, který nám obě vyhovuje.“
V tu chvíli se změnil. Jeho pohled se proměnil v chladný, oči se mu zúžily a já cítila, jak se blíží bouře. „Takže ty chceš jet sama, beze mě? Jen tak?“ „No… ano, jen s Bárou.“ A pak to začalo.
Co tam budeš dělat? A proč beze mě?
Začal mi pokládat jednu otázku za druhou. „Proč se mnou nechceš trávit dovolenou? Já ti snad nestačím? Co tam budete dělat? Kdo tam bude? Chodit po barech? Flirtovat s chlapy?“ Nevěřila jsem vlastním uším. „Cože? To jako myslíš vážně?“
„No a co si mám myslet? Tohle prostě není normální. Normální ženská by nechtěla jet beze svého muže.“ V tu chvíli mi došlo, že je to mnohem horší, než jsem si myslela. Tady nešlo o dovolenou. Šlo o kontrolu.
Začal být podrážděný. A pak přišla scéna
Zbytek večera se mnou nemluvil. Jen se mračil, koukal do telefonu a když jsem se ho zeptala, co se děje, dostala jsem jen „nic“. Druhý den mi řekl: „Jestli odjedeš, tak si o tobě pomyslím svoje.“ „A co si jako pomyslíš?“ „No, že asi nejsi taková, jakou jsem si tě představoval. Že asi nejsem pro tebe dost dobrý.“
A to mě dostalo. „Ty si vážně myslíš, že když jedu na dovolenou s kamarádkou, znamená to, že tě nemiluju? Že hledám někoho jiného? To je přece směšné!“ Ale on se jen hořce zasmál. „Ty si dělej, co chceš. Ale já s tím nesouhlasím.“
Měla jsem dvě možnosti
Bylo mi jasné, že jestli odjedu, bude z toho peklo. Ale jestli neodjedu, znamená to, že se vzdávám sama sebe jen proto, aby byl klid. A to mi vadilo ještě víc. Sedla jsem si k němu a řekla mu to naprosto jasně: „Já na tu dovolenou jedu. Ty si s tím dělej, co chceš.“
A to ho dorazilo. Druhý den ráno přišel s tím největším „trumfem“. „Dobře, tak když odjedeš, tak si to zapamatuju. A až budeš chtít něco ty, tak já to taky neudělám.“ „A co to znamená?“ „Uvidíš. Ale nebude se ti to líbit.“ Bylo to čisté vydírání. A já měla jasno.
Odjela jsem. A on se na mě urazil
Nasedla jsem do letadla s pocitem vítězství, ale i hořkosti. Místo, aby mi popřál hezkou dovolenou, přestal mi psát. Po celou dobu byl chladný, odměřený. A když jsem se vrátila? Čekala jsem ledovou sprchu. „Tak co, líbilo se ti to? Už jsi si užila?“ „Ano, bylo to skvělé.“ Jen přikývl. „Tak super. A co k večeři?“ Bylo mi jasné, že tohle není normální.
Nešlo o dovolenou. Šlo o to, že měl potřebu mě ovládat. Že mu vadilo, že jsem si něco naplánovala sama. A dnes už vím, že pokud muž dělá hysterické scény kvůli něčemu tak malému, není to dobré znamení. Protože když začnete ustupovat v takových věcech, brzy ustoupíte i ve všem ostatním.
A tak jsem se naučila jedno: Nikdy se nenechám manipulovat. Protože žena není majetek.
