Článek
První týdny to brala jako samozřejmost
Radka a Marek spolu před svatbou několik let chodili, bydlet spolu ale začali až krátce před ní. Teprve po svatbě si proto Radka všimla jedné věci, kterou předtím příliš neřešila. Marek byl zvyklý přijít z práce kolem půl šesté a přesně v šest hodin chtěl večeřet. Ne chleba se sýrem nebo něco studeného. Chtěl teplé jídlo a ideálně právě uvařené. „Ze začátku mi to vlastně ani nepřišlo divné. Uvařila jsem těstoviny, maso s rýží nebo polévku a sedli jsme si spolu ke stolu. Jenže postupně jsem zjistila, že se tomu musí přizpůsobit úplně celý můj den,“ říká Radka.
Ohřát včerejší jídlo podle Marka nestačí
Problém nastal ve chvíli, kdy se Radka jednou zdržela v práci a domů dorazila až po šesté. V lednici přitom měli porci kuřete s bramborami z předchozího dne. Marek si ji mohl během několika minut ohřát, jenže to neudělal. Řekl, že ohřívané jídlo nemá rád, a počkal, až Radka připraví něco čerstvého. Podobná situace se pak opakovala několikrát. „Najednou jsem zjistila, že nemůžu po práci zajít ani nakoupit nebo se stavit za maminkou, aniž bych přemýšlela, jestli budu v šest doma. Připadala jsem si, jako bych měla každý večer povinnou směnu v kuchyni,“ popisuje.
V šest hodin už u sporáku nestojí
Radka nakonec jednoho večera přišla domů a jednoduše nevařila. V lednici nechala Markovi hotové rizoto z předchozího dne a šla se převléknout. Když se jí zeptal, co bude k večeři, ukázala na lednici. Marek chvíli protestoval, ale Radka tentokrát neustoupila. „Řekla jsem mu, že jsem jeho žena, ne kuchařka s otevírací dobou do šesti. Když budu mít čas a chuť, ráda uvařím. Ale nebudu každý den běžet domů jen proto, aby bylo přesně v osmnáct nula nula něco čerstvého na stole.“
Od té doby doma vaří dál, jen už podle svého dne, ne podle hodin. Někdy je večeře čerstvá, jindy zůstane něco od oběda a občas si každý připraví něco sám. Marek si na nový režim zvykal pomalu, hlad ho ale nakonec naučil používat i mikrovlnnou troubu. Radka přitom zjistila, že problém vlastně nikdy nebyl v tom, jestli stihne uvařit. Vadilo jí hlavně to, že se z obyčejné večeře nenápadně stala povinnost, kterou nikdo kromě Marka nepovažoval za samozřejmou.
