Chcete dokonalý newyorský cheesecake? Zkuste ho podle tohoto receptu

Vždycky jsem si myslela, že umím dobře vařit. Tedy aspoň do chvíle, než jsem se rozhodla upéct svůj první cheesecake. Ten den si pamatuji, jako by to bylo včera. Venku pršelo, děti byly u babičky a já jsem měla konečně čas pustit se do pečení, na které jsem se už dlouho chystala.

Internet byl plný receptů a všechny začínaly větou: „Jednoduchý recept na dokonalý cheesecake.“ Ha! Jak jsem později zjistila, slovo „jednoduchý“ by mělo být v tomto kontextu zakázáno. Vybrala jsem si recept, který vypadal nejméně komplikovaně, a s nadšením jsem vyrazila do obchodu.

Když jsem stála před regálem se sýry, uvědomila jsem si první problém. Philadelphia stála skoro jako moje hodinová mzda. Zaváhala jsem. Potřebuji opravdu značkový sýr, nebo můžu vzít nějakou levnější alternativu? Nakonec jsem se rozhodla nešetřit – přece jen, chtěla jsem, aby ten cheesecake byl opravdu výjimečný.

Doma jsem připravila formu a pustila se do drcení sušenek. Není to tak jednoduché, jak to zní. Rozdrtit sušenky na jemno bez použití robota je podobné jako snažit se rozsekat kámen příborovou lžičkou. Po patnácti minutách, když už byly sušenky víceméně nadrcené a já jsem měla kuchyň pokrytou drobnými úlomky, jsem si vzpomněla, že mám ve spíži mixér.

„To snad není pravda,“ zamumlala jsem si pro sebe a oprášila drobky ze svetru.

Smíchala jsem rozdrcené sušenky s rozpuštěným máslem a pokusila se směs rovnoměrně rozprostřít na dno formy. Není to tak snadné, jak to vypadá ve videích na YouTube. Sušenky se lepily na lžíci, na prsty, vlastně na všechno kromě dna formy. Když jsem konečně vytvořila něco, co alespoň vzdáleně připomínalo rovnoměrnou vrstvu, strčila jsem formu do trouby na předpečení.

Mezitím jsem se pustila do přípravy náplně. Vyšlehala jsem smetanový sýr s cukrem, přidala vejce… a v tu chvíli jsem si všimla, že jsem zapomněla sýr nechat ohřát na pokojovou teplotu. Byl studený, plný hrudek a já jsem se začínala potit. Jenže čas běžel a korpus byl už skoro hotový.

„Tak to nějak zachráníme,“ uklidňovala jsem sama sebe a pokračovala v míchání. Přidala jsem citronovou šťávu, vanilkový extrakt a zakysanou smetanu. Směs vypadala trochu divně, ale už nebylo cesty zpět.

Vytáhla jsem korpus z trouby, nalila na něj náplň a vrátila do trouby. Sedla jsem si na gauč a modlila se k bohům pečení. Po čtyřiceti minutách jsem cheesecake vytáhla. Vypadal docela dobře, ale uprostřed byl trochu propadlý a na povrchu měl prasklinu velikosti Grand Canyonu.

„No nic, první pokus,“ utěšovala jsem se a dala ho vychladit do lednice.

Když jsem ho večer slavnostně servírovala manželovi, očekávala jsem pochvalu za snahu. Místo toho se na mě díval s výrazem provinilého psa.

„Je výborný,“ řekl po prvním soustu trochu nejistě.

„Nelži, vidím, že ti nechutná,“ odpověděla jsem zklamaně.

„Ne, vážně je moc dobrý,“ trval na svém, ale pak se odmlčel. „Jen… vlastně… já nemám moc rád sýr.“

„Cože?!“ vyhrkla jsem. „Patnáct let jsme svoji a ty mi teď říkáš, že nemáš rád sýr? A proč jsi mi to neřekl dřív?“

„Nechtěl jsem tě zklamat,“ pokrčil rameny. „Vypadala jsi tak nadšeně, když jsi ho pekla.“

Ten večer jsem si slíbila dvě věci: za prvé, že se naučím péct ten nejlepší cheesecake na světě, a za druhé, že ho budu jíst sama. A tak začala moje cesta za dokonalým cheesecakem.

Budete potřebovat - na korpus

Suroviny na těsto

Postup

1.  Rozdrcené sušenky smícháte s máslem a dáte na dno formy, kterou vyložíte pečícím papírem, korpus předpečte 10 minut na 180°C, bude křupavý.

2. Korpus necháte vychladnout, pak na něj nalijete těsto, necháte chvilku stát, těsto se usadí a zmizí z něj bublinky vzduchu.

3. Pečte 15 minut při 180°C, pak snižte teplotu na 120°C a pečte dalších 60-90 minut. Cheesecake se bude trochu uprostřed třást a tak je to správně, ale jinak bude pevný. Vypneme troubu, otevřeme dvířka a necháme cheesecake vychladnout.

4. Cheesecake dáme do lednice až když dosáhne pokojové teploty, jinak by se srazil!

5. Vychladlý cheesecake můžete zdobit ovocem nebo polevou nebo podávat jen tak.

Trvalo to deset pokusů. Postupně jsem přišla na to, že sušenky se lépe drtí v utěrce pomocí válečku, že sýr musí mít opravdu pokojovou teplotu, že vejce se přidávají jedno po druhém a že cheesecake se peče ve vodní lázni, aby nepraskl. Zjistila jsem, že snížení teploty na 120 stupňů a prodloužení doby pečení dělá zázraky s texturou.

Dnes už dokážu upéct cheesecake, který je vláčný jako obláček, hladký jako hedvábí a chutná božsky. A ten manželův výraz, když se na něj dívá? Stále stejný – uznalý, ale trochu provinilý. Nikdy ho nedonutím, aby si ho zamiloval.

Ale víte co? Nevadí mi to. Aspoň mám víc pro sebe. A když vidím, jak si naše děti pochutnávají na každém kousku a jak moje kamarádky prosí o recept, vím, že ta cesta za dokonalým cheesecakem stála za to. I když začala jedním velkým nedorozuměním a spoustou drobků na podlaze.