Článek
Romanesco si člověk na záhoně s jinou zeleninou jen těžko splete. Má svěže zelenou růžici poskládanou z drobných špiček a na první pohled připomíná něco mezi květákem a brokolicí. Není ale jen na ozdobu. Když dostane slunné místo, výživnou půdu, pravidelnou zálivku a dost prostoru, odmění se jemnou chutí i krásnou sklizní.
Romanesco nepatří mezi zeleninu, kolem které by se dalo projít bez povšimnutí. Není obyčejně bílé jako květák ani tmavě zelené jako brokolice. Má svěží zelenou barvu a růžici složenou z drobných špičatých věžiček, které vypadají skoro jako pečlivě poskládané. Právě vzhled je důvod, proč po něm lidé často sáhnou už na trhu nebo v obchodě. Teprve potom zjistí, že nejde jen o ozdobu talíře, ale o velmi dobrou zeleninu s jemnou chutí.
Botanicky patří romanesco mezi brukvovité rostliny, tedy do stejné široké rodiny jako květák, brokolice, zelí nebo kapusta. Často se mu říká římský květák, někdy také kvěkolice. V praxi je nejbližší květáku a brokolici, ale chuťově nestojí úplně na jedné straně. Má jemnost květáku, lehce zeleninovou chuť brokolice a k tomu příjemný oříškový nádech, který se nejlépe ukáže při krátkém opečení na másle nebo olivovém oleji.
Romanesco může být příjemným překvapením i pro lidi, kteří nemají rádi výraznou vůni vařeného květáku. Je jemnější, méně těžké a při správné přípravě zůstává pevné na skus. Právě to je jeho velká výhoda. Když se nerozvaří, drží tvar, vypadá krásně na talíři a nepůsobí jako obyčejná příloha bez nápadu.
V kuchyni se dá použít podobně jako brokolice nebo květák. Hodí se do polévek, zeleninových směsí, nákypů i zapékaných jídel. Výborné je jen krátce povařené v páře a potom promíchané s máslem, citronovou šťávou a trochou soli. Dobře funguje také jako příloha k rybě, drůbeži nebo pečenému masu. Protože má pevnější strukturu, neztratí se ani v teplých salátech, těstovinách nebo zapečené zelenině se sýrem.
Kdo chce zachovat jeho krásný vzhled, neměl by ho vařit zbytečně dlouho. Stačí pár minut v páře nebo krátké blanšírování. Romanesco má zůstat svěže zelené a na skus pevné. Jakmile změkne příliš, ztratí nejen barvu, ale i část svého kouzla. Právě u této zeleniny je škoda udělat z ní nevýraznou kaši, protože její pravidelná růžice je sama o sobě ozdobou jídla.
Pěstování romanesca se podobá pěstování květáku a brokolice. Není to zelenina, která by si dobře poradila v chudé, suché půdě bez péče. Potřebuje živiny, pravidelnou vláhu a stanoviště, kde bude mít dostatek světla. Nejlepší je slunné místo, případně jen velmi lehký polostín. V hlubším stínu rostliny hůř sílí, růžice bývá menší a celkově se jim nedaří tak dobře. Půda by měla být úrodná, dobře připravená, vlhká, ale ne podmáčená. Před výsadbou se proto vyplatí zapravit kompost nebo dobře rozložený hnůj.
Romanesco je vhodné předpěstovat. Semena se dají vysévat do sadbovačů několik týdnů před výsadbou ven. Sazenice se na záhon dávají až ve chvíli, kdy nehrozí silnější mrazy a rostliny jsou dostatečně pevné. V chladnějších oblastech je jistější jarní předpěstování, ale velmi dobře může fungovat také pozdější výsev pro podzimní sklizeň. Právě podzim bývá pro romanesco často příznivější než rozpálené léto, protože rostlina lépe tvoří pěknou růžici v chladnějším počasí.
Důležitý je také dostatek prostoru. Romanesco není drobná zelenina na namačkaný záhon. Jednotlivé sazenice je vhodné sázet přibližně 50 až 60 centimetrů od sebe, mezi řádky je dobré nechat zhruba 60 centimetrů. Rostliny potřebují místo, aby mohly vytvořit silné listy a pevnou růžici. Když jsou příliš blízko u sebe, hůř proudí vzduch, půda rychleji vysychá a rostliny se navzájem oslabují.
Mnoho neúspěchů u romanesca nevzniká tím, že by šlo o výjimečně náročnou zeleninu. Často za nimi stojí obyčejné chyby. Půda je málo výživná, rostliny nemají pravidelnou zálivku nebo přijdou do období velkého horka. Romanesco patří mezi brukvovitou zeleninu, která potřebuje stabilní podmínky. Když jednou roste rychle a potom dlouho žízní, růžice se nemusí dobře vyvinout.
Zálivka má být pravidelná, ale neznamená to utopit záhon. Půda by měla být vlhká, ne trvale přemokřená. Pomoci může mulč, který omezí vysychání a udrží půdu rovnoměrnější. U brukvovité zeleniny se také vyplatí hlídat střídání záhonů. Romanesco by se nemělo sázet opakovaně na stejné místo po zelí, kedlubnách, květáku nebo brokolici, protože se tím zvyšuje riziko chorob a vyčerpání půdy.
Pozor je dobré dát i na škůdce. Stejně jako brokolici a květák ho mohou napadat housenky bělásků, dřepčíci nebo mšice. Mladé sazenice je vhodné pravidelně kontrolovat. U drobných rostlin umí škůdci napáchat velké škody během krátké doby. Pomoci může jemná netkaná textilie, včasný sběr housenek nebo šetrné přípravky vhodné pro zeleninu.
Správný okamžik sklizně je u romanesca důležitý. Růžice má být pevná, kompaktní a sytě zelená. Jakmile se začne rozvolňovat nebo žloutnout, kvalita klesá. Není dobré čekat příliš dlouho jen proto, aby byla hlávka větší. Lepší je sklidit ji včas, kdy má nejlepší chuť i vzhled.
Růžice se odřezává ostrým nožem i s částí košťálu. Po sklizni je nejlepší romanesco zpracovat co nejdříve, protože čerstvé má nejhezčí barvu i chuť. V lednici vydrží několik dní, ale podobně jako brokolice postupně ztrácí svěžest. Pokud se urodí více kusů najednou, dá se krátce blanšírovat a zamrazit.
Romanesco je zelenina, která má v zahradě i v kuchyni zvláštní půvab. Není tak běžné jako květák nebo brokolice, a možná právě proto dovede překvapit. Na záhoně působí dekorativně, na talíři vypadá slavnostně a chuťově je dost jemné na to, aby si ho oblíbili i lidé, kteří se jinak brukvovité zelenině spíš vyhýbají. Kdo mu dopřeje výživnou půdu, pravidelnou vláhu, slunné stanoviště a dostatek prostoru, může si vypěstovat jednu z nejhezčích zelenin celé sezony.
Zdroje:
