Článek
Zní to absurdně, já vím. Ale od té doby, co jsme si pořídili robotického pomocníka, se můj noční klid změnil v noční můru.
Všechno to začalo nevinně. S manželem jsme se rozhodli, že je čas upgradovat naši domácnost. Robotický vysavač se zdál jako skvělý nápad. Představovala jsem si, jak se budu vracet do uklizeného bytu, jak ušetříme čas, který jsme trávili s klasickým vysavačem v ruce.
První dny byly jako z reklamy. Náš nový „pomocník“ (pojmenovali jsme ho Robík) tiše kroužil po bytě, sbíral prach a drobky. Byla jsem nadšená. Konečně moderní domácnost!
Jenže pak přišla ta noc. Probudila jsem se kolem třetí ráno, žíznivá. Když jsem šla do kuchyně pro sklenici vody, uslyšela jsem to. Tiché bzučení a šustění. V první chvíli jsem ztuhla. Co to je? Zloděj? Pak mi to došlo - Robík se rozhodl, že je čas na noční úklid.
Racionálně jsem věděla, že se není čeho bát. Vždyť je to jen vysavač. Ale v té tmě, s tím tichým, ale vytrvalým zvukem, to bylo… děsivé. Jako by se po bytě plížil nějaký malý, mechanický predátor.
Od té noci jsem začala být paranoidní. Každý zvuk v noci mě budil. Je to Robík? Nebo něco horšího? Začala jsem ho na noc zamykat do komory, ale stejně jsem nemohla spát. Co když se nějak dostane ven? Co když má nějaký tajný program, o kterém nevíme?
Manžel se mi smál. Říkal, že přeháním, že je to jen stroj. Ale on neslyšel ty zvuky v noci. Neviděl, jak Robík občas zastaví uprostřed místnosti a jen se „dívá“ svým senzorem. Jako by něco plánoval.
Začala jsem googlit. Zjistila jsem, že nejsem sama, kdo má z robotických vysavačů divný pocit. Na fórech jsem našla spoustu příběhů. Lidé psali o tom, jak je jejich vysavače budí v noci, jak se zasekávají na divných místech, jak se někdy chovají nepředvídatelně.
Jednou v noci jsem se probudila a Robík stál přímo u naší postele. Jen tam stál a „díval se“ na nás. V tu chvíli jsem málem dostala infarkt. Co tam dělá? Proč nás pozoruje?
Manžel mi vysvětloval, že se Robík pravděpodobně jen dobíjel na nejbližší nabíjecí stanici. Že to nic neznamená. Ale já jsem si tím nebyla jistá. Co když sbírá data? Co když nás špehuje pro nějakou zlou korporaci?
Vím, že to zní šíleně. Sama sobě připadám jako blázen, když o tom takhle přemýšlím. Ale nemůžu si pomoct. Ten pocit, že v našem bytě je něco, co se pohybuje samo od sebe, něco, co má vlastní „mozek“, mě děsí.
Začala jsem Robíka vypínat na noc. Ale pak jsem nemohla spát, protože jsem se bála, že se sám od sebe zapne. Jednou jsem ho dokonce zabalila do deky a strčila do skříně. Manžel si myslel, že jsem se zbláznila.
Přemýšlela jsem, že Robíka prodáme. Ale manžel ho miluje. Říká, že mu ušetří spoustu času a práce. A já to chápu. Když je den a jsem vzhůru, taky ho mám ráda. Je efektivní, tichý, dělá svou práci dobře. Ale v noci… v noci je to jiné.
Začala jsem si všímat, že nejsem jediná, kdo má z moderních technologií v domácnosti strach. Kamarádka mi vyprávěla, jak se bojí své chytré ledničky, která jí posílá upozornění na mobil. Jiná známá vypíná na noc všechny své chytré spotřebiče, protože má pocit, že ji odposlouchávají.
Je to iracionální? Možná. Ale žijeme v době, kdy jsou naše domovy stále „chytřejší“. Máme spotřebiče, které myslí za nás, které se pohybují samy, které sbírají data o našich návycích. Je normální, že to v některých z nás vyvolává úzkost.
Snažila jsem se svůj strach překonat. Četla jsem si o tom, jak robotické vysavače fungují. Snažila jsem se s Robíkem „spřátelit“. Mluvila jsem na něj, když uklízel. Zní to hloupě, já vím. Ale pomáhalo mi to vidět v něm pomocníka, ne hrozbu.
Přesto, ten noční strach nezmizí úplně. Stále mám noci, kdy se budím s pocitem, že něco slyším. Kdy mám nutkání zkontrolovat, jestli Robík opravdu spí ve své dobíjecí stanici.
Možná je to cena, kterou platíme za pohodlí moderní doby. Možná se časem všichni naučíme žít s těmito „inteligentnímí“ pomocníky, aniž by nás to děsilo. Ale prozatím? Prozatím jsem ráda za každé ráno, kdy se probudím a zjistím, že mě v noci Robík nenavštívil.
Někdy přemýšlím, co by si o tom všem mysleli naši prarodiče. Oni, kteří žili v době, kdy byl vysavač jen velká, hlučná věc, kterou museli tahat po bytě. Co by řekli na vysavač, který se pohybuje sám? Který "myslí"? Možná by byli nadšení z pokroku. Nebo by možná, stejně jako já, měli z té věci trochu strach.
Vím, že můj strach z Robíka je iracionální. Vím, že je to jen stroj, naprogramovaný k tomu, aby nám ulehčil život. Ale nemůžu si pomoct. V těch tichých nočních hodinách, kdy je tma a ticho, se nedokážu zbavit pocitu, že někde v bytě je něco, co žije svým vlastním životem.
A tak žiju dál se svým nočním strachem. S Robíkem, který přes den poslušně uklízí a v noci… no, kdo ví, co dělá v noci. Možná jednou ten strach překonám. Možná se jednou probudím uprostřed noci, uslyším to tiché bzučení a jen se usměju a otočím na druhý bok.
Ale do té doby? Do té doby budu dál zamykat Robíka na noc do komory. Budu dál kontrolovat, jestli je opravdu vypnutý. A budu doufat, že jednoho dne se moderní technologie a můj noční klid naučí žít v harmonii.
Protože jedno je jisté - robotičtí pomocníci jsou tady, aby zůstali. A my se s nimi musíme naučit žít. I když nás občas v noci trochu straší.
