Článek
Jedlé květy si spousta lidí stále spojuje hlavně s luxusními dorty, svatebními dezerty nebo drahými restauracemi. Jenže jejich kouzlo je mnohem širší. Umí rozsvítit obyčejný salát, dodat šmrnc domácí limonádě i proměnit jednoduchou pomazánku v něco, co na stole vypadá slavnostně. A co je na tom nejlepší, nemusíte být cukrář ani šéfkuchař. Často stačí pár lístků z vlastní zahrady nebo truhlíku. Jedlé květy se v kuchyni používají po staletí a i dnes platí, že největší parádu udělají tehdy, když se to s nimi nepřežene.
První a nejdůležitější pravidlo je jednoduché. Na talíř patří jen květy, u kterých máte stoprocentní jistotu, že jsou jedlé. Nestačí, že vypadají hezky. Nestačí ani to, že rostou na zahradě. Ne všechny květy jsou vhodné ke konzumaci a u některých rostlin je jedlá jen určitá část, nejčastěji samotné okvětní lístky. Pokud si nejste jistí, raději květ nechte tam, kde je. Tohle je přesně ten moment, kdy opatrnost není přehnaná, ale rozumná.
Stejně důležitý je i původ květů. Květy z běžného květinářství nebo zahradnictví nejsou automaticky vhodné do jídla. Často bývají ošetřené postřiky nebo určené jen k okrase. Bezpečnější cestou je vlastní pěstování, bio produkce nebo ověřený pěstitel. A pozor i při sběru ve volné přírodě. Netrhejte květy u silnic, na zaprášených místech ani tam, kde se běžně venčí psi. U jedlých květů totiž nejde jen o vzhled, ale i o čistotu a bezpečnost.
Kdo si chce jedlé květy užít v nejlepší kondici, měl by je sbírat ráno nebo během suchého dopoledne, kdy jsou svěží a plné chuti. Ideální jsou mladé, čerstvě rozvité květy. Přezrálé nebo uvadající kusy bývají trpké, někdy i nepříjemně hořké. Doma je nejlepší zpracovat je co nejdřív. Když to nejde, uložte je do chladu. V lednici vydrží krátce, ale na rychlou kuchyňskou parádu to bohatě stačí.
A které květy stojí za vyzkoušení? Mezi úplnou klasiku patří lichořeřišnice. Je barevná, snadno se pěstuje a má lehce peprnou chuť, která připomene něco mezi řeřichou a ředkvičkou. Skvěle se hodí do salátů, na chlebíčky nebo na pomazánky. Velmi vděčný je také měsíček, jehož plátky dodají jídlu sytou barvu a jemně kořenitou notu. Někdy se mu dokonce říká chudý šafrán, protože umí krásně zbarvit rýži, máslo nebo domácí pomazánky.
Oblíbené jsou i květy pažitky, které chutnají jako jemnější verze samotné natě. Výborně sednou do tvarohových dipů, na brambory nebo do jarních polévek. Velkou parádu dělá také brutnák. Jeho modré květy vypadají nádherně a mají svěží okurkovou chuť, takže se hodí do letních nápojů, salátů nebo třeba jen na chleba s čerstvým sýrem. A pak jsou tu macešky, sedmikrásky nebo fialky, které jsou spíš jemné a dekorativní, ale právě v tom je jejich síla. Nehádají se s jídlem, jen mu dodají lehkost a nápad.
Ve sladké kuchyni vedou růže a levandule. Růžové plátky vypadají krásně na dortech, v dezertech i v letních nápojích. U růží ale platí, že nejlepší bývají voňavé odrůdy a často se používají právě jen plátky. Levandule je nádherná, ale je potřeba s ní zacházet opatrně. V malém množství udělá zmrzlinu, sušenky nebo limonádu zajímavější. Když jí ale dáte moc, snadno přebije všechno ostatní a jídlo začne chutnat skoro jako mýdlo. To je jedna z věcí, kterou člověk zjistí až praxí a pak už na ni nezapomene.
Velmi vděčné jsou i květy cukety. Ty už nejsou jen ozdobou, ale plnohodnotnou surovinou. Dají se plnit, zapékat i smažit v těstíčku. Podobně oblíbené jsou bezové květy, z nichž se dělá sirup, čaj nebo i smažené květy v těstíčku. A pokud chcete něco opravdu jednoduchého, zkuste zamrazit drobné květy do kostek ledu. V obyčejné vodě s citronem pak vypadají skoro slavnostně. To je přesně ten malý detail, který udělá velký dojem.
Naopak existuje i skupina květin, které do kuchyně nepatří. Obecně platí, že okrasné rostliny pěstované jen pro vzhled by se jíst neměly, pokud u nich nemáte jasně potvrzené kulinární použití. Zvlášť opatrní buďte u známých zahradních krás, které mohou být toxické. Nejjistější cesta je držet se několika ověřených druhů a neexperimentovat naslepo. Talíř má být hezký, ale rozhodně ne za cenu zdravotních potíží.
Ještě jedna praktická rada nakonec. U většiny jedlých květů se používají hlavně plátky a před podáváním je dobré odstranit tyčinky a pestíky. A i když je květ jedlý, neznamená to, že vám automaticky sedne. Kdo má sklony k alergiím, měl by začít opravdu opatrně a ochutnat jen malé množství. U jedlých květů totiž nejde jen o efekt. Mají přinášet radost, lehkost a chuť zkusit v kuchyni něco nového. A právě v tom jsou krásné. Nenutí k velké revoluci. Jen připomenou, že i obyčejné jídlo může být o něco hravější a milejší na pohled.
Zdroje:
https://www.rhs.org.uk/herbs/edible-flowers
https://extension.umn.edu/flowers/edible-flowers
https://www.kew.org/read-and-watch/edible-flowers-flower-power
