Článek
Na byt mu půjčil skoro všechny úspory
Pavel byl rád, když si jeho třicetiletý syn Martin koupil menší byt ve starším domě. Byt byl levnější hlavně proto, že potřeboval novou koupelnu, podlahy, kuchyň a částečně také elektřinu. Martin měl něco našetřeno, ale na celou rekonstrukci mu peníze nestačily. Pavel proto vytáhl ze spoření 320 tisíc korun a synovi je půjčil. Žádnou smlouvu spolu nesepsali. Domluvili se, že až bude rekonstrukce hotová a Martin se finančně trochu vzpamatuje, začne otci každý měsíc posílat několik tisíc. „Nenapadlo mě, že bych měl chtít nějaký papír. Je to můj syn. Když mi řekl, že nechce dalších deset let splácet drahý úvěr, přišlo mi normální mu pomoct.“
Fotografie nové kuchyně postupně přestaly chodit
První týdny Martin otci posílal fotografie vybourané koupelny, nových obkladů i krabic s kuchyňskou linkou. Pak se ozýval méně. Když Pavel navrhl, že se zastaví podívat, syn měl většinou nějaký důvod, proč se návštěva nehodí. Jednou čekal instalatéra, podruhé měl být celý víkend pryč a potřetí prý ještě nebylo co ukazovat. Pavel tomu dlouho nepřikládal význam. Sám měl dost práce a říkal si, že se syn ozve, až bude byt hotový. Po půl roce už ale začal být zvědavý. Jedno sobotní odpoledne proto sedl do auta, koupil cestou láhev vína a rozhodl se Martina překvapit. „Myslel jsem, že si dáme kávu a konečně uvidím tu slavnou kuchyň, o které jsme půl roku mluvili.“
Ve dveřích stál muž, kterého nikdy neviděl
Na zvonek mu otevřel asi čtyřicetiletý muž. Pavel se nejprve domníval, že jde o řemeslníka nebo Martinova známého. Jenže muž mu vysvětlil, že v bytě už téměř tři měsíce bydlí v nájmu. Byt byl skutečně opravený, jenže Martin se do něj nikdy nenastěhoval. Krátce po dokončení ho pronajal a sám zůstal bydlet u přítelkyně. Pavel stál chvíli na chodbě s vínem v ruce a nevěděl, co říct. Nájemník za nic nemohl a situace mu byla viditelně nepříjemná stejně jako Pavlovi. „Nejvíc mě nenaštvalo, že byt pronajal. Byly to jeho čtyři stěny a mohl s nimi udělat, co chtěl. Vadilo mi, že tři měsíce vybíral nájem a mně pořád vykládal, jak ještě nemá z čeho začít splácet.“
Peníze nakonec nebyly tím největším problémem
Martin se nejprve snažil vysvětlovat, že chtěl příjem z nájmu použít na vytvoření rezervy a teprve potom začít otci peníze vracet. Pavel však už nechtěl poslouchat další plány. Tentokrát trval na jednoduché písemné dohodě a pravidelné měsíční splátce. Syn ji nakonec podepsal a peníze začal posílat. Mezi nimi se ale změnilo něco, co se napravovalo podstatně hůř. Pavel dnes říká, že by synovi pravděpodobně půjčil znovu, kdyby se mohl vrátit v čase. Udělal by však jednu věc jinak. „Smlouva mezi rodičem a dítětem není projev nedůvěry. Dnes už vím, že může naopak zachránit vztah. Kdybychom si všechno řekli jasně hned na začátku, možná bych tenkrát nestál před vlastními penězi a cizím člověkem ve dveřích.“
