Článek
Na některých zahradách člověka neupoutá jako první dokonale střižený trávník ani nejdražší dlažba. Často je to něco mnohem obyčejnějšího. Pergola obalená květy, plot, který zmizel pod zelení, nebo zeď, která už nepůsobí tvrdě a studeně, protože ji změkčily listy a květy. Právě popínavé rostliny mají zvláštní dar. Nezaberou tolik místa jako velké keře, ale dokážou udělat dojem, jako by zahrada najednou vyrostla o patro výš.
Jaro a začátek léta jsou pro ně nejkrásnějším obdobím. V tu dobu se ukáže, co v sobě přes zimu schovávaly. Některé spustí vodopád květů, jiné zaplní vzduch sladkou vůní, další vytvoří hustou zelenou stěnu, která poskytne soukromí i příjemný stín. Když se vyberou dobře, nejsou jen ozdobou. Pomáhají zahradu členit, zakrýt méně hezká místa a dodat prostoru hloubku, kterou by nízké záhony samy nikdy nevytvořily.
Největší pozornost na sebe obvykle strhne vistárie. Není to rostlina pro nenápadné kouty. Když se jí daří, dovede pergolu nebo fasádu proměnit v obraz, u kterého se člověk na chvíli zastaví. Dlouhé převislé hrozny květů působí romanticky, někdy až trochu neskutečně. Nejčastěji kvete na jaře, podle odrůdy a počasí zhruba od dubna do května, a v plné síle patří k nejpůsobivějším popínavkám vůbec.
Právě u vistárie je ale dobré myslet dopředu. Není to křehká liána, kterou stačí přivázat k tenké tyčce. Je to silná dřevitá popínavka, která časem mohutní a potřebuje pevnou oporu. Pergola, masivní treláž nebo opravdu stabilní konstrukce jsou základ. Na lehký plůtek se nehodí. Důležitý je také řez. Bez něj umí zhoustnout, utíkat, kam nemá, a méně kvést. Kdo jí dá slunné místo, propustnou, živnou půdu a trochu disciplíny v podobě pravidelného řezu, ten se dočká podívané, která se neokouká.
Na vistárii krásně navazuje plamének, známý také jako klematis. Ten je oproti ní jemnější, barevnější a v mnoha zahradách i praktičtější. Existuje tolik druhů a odrůd, že se s nimi dá kouzlit téměř od jara do konce léta. Některé rozkvétají brzy, jiné později, a když se dobře zkombinují, dokážou prodloužit kvetení na několik měsíců. Plamének se hodí k pergole, plotu, růžím i k menším trelážím u domu.
Má ovšem jednu známou slabost, kterou je dobré nepodcenit. Listy a květy milují světlo, ale kořeny chtějí chladnější a vlhčí prostředí. Proto se říká, že plamének má mít hlavu na slunci a nohy v chládku. V praxi to znamená vysadit ho tak, aby nadzemní část měla dost světla, ale půda u kořenů nebyla rozpálená. Pomůže mulč, nízké trvalky kolem báze rostliny nebo kámen, který zastíní půdu. Zemina by měla být humózní, propustná a stále mírně vlhká, nikoli přemokřená.
Zálivka je u plaménku důležitá hlavně po výsadbě a v suchých obdobích. Nemá rád dlouhé vyschnutí, ale ani těžkou mokrou půdu, ve které kořeny trpí. Hnojit se dá na jaře kompostem nebo hnojivem pro kvetoucí rostliny. S řezem je to trochu složitější, protože různé skupiny plaménků se řežou odlišně. Proto se vyplatí při nákupu zjistit, do které skupiny konkrétní odrůda patří. Je to malá informace, která později ušetří hodně nejistoty.
Úplně jinou atmosféru přinese do zahrady zimolez. Ten není jen na dívání. Je to rostlina, kterou člověk vnímá i nosem. Když v květnu a červnu rozkvete, dokáže večerní posezení na zahradě proměnit v malý rituál. Jeho vůně bývá výrazná, sladká a nejlépe vynikne tam, kde se lidé opravdu pohybují. U pergoly, u branky, poblíž lavičky nebo u terasy.
Zimolez se hodí i tam, kde není celý den ostré slunce. Mnoha druhům vyhovuje slunce až polostín, půda spíše živná, mírně vlhká a dobře propustná. Když se mu daří, rychle roste a vytvoří hustší porost. Právě proto je výborný na ploty a konstrukce, které mají časem působit zeleněji a měkčeji. Není tak okázalý jako vistárie, ale má jinou přednost. Přináší do zahrady pohyb, vůni a život. Jeho květy lákají hmyz a celá rostlina působí přirozeně, skoro venkovsky.
Při výsadbě zimolezu je dobré dopřát mu oporu hned od začátku. Mladé výhony se pak snadněji vedou správným směrem a rostlina nepůsobí neuspořádaně. Zalévat je potřeba hlavně po výsadbě a v suchu. Starší zakořeněné rostliny už bývají odolnější, ale i jim prospěje kompost nebo organické hnojivo na jaře. Řez se provádí podle potřeby, hlavně když rostlina přerůstá nebo houstne víc, než je zdrávo.
purple-wisteria-flowers-clusters-spring-nature-theme
A pak je tu pnoucí hortenzie. Na první pohled možná méně nápadná než vistárie, ale v mnoha zahradách k nezaplacení. Její velkou výhodou je, že zvládá polostín i stinnější místa, kde by jiné popínavky zklamaly. Hodí se ke zdem, starším fasádám, pevným plotům nebo do koutů, které potřebují změkčit a oživit. Kvete na přelomu jara a léta bílými květenstvími, která nepůsobí křiklavě, ale velmi elegantně.
Pnoucí hortenzie se přichytává pomocí příčepivých kořínků, takže časem dokáže růst po zdi i bez složitého vyvazování. I tady je ale důležité zvážit podklad. Nejlépe se hodí na pevné a zdravé zdivo nebo stabilní konstrukci. Neměla by se nechat šplhat po rozpadající se omítce. Roste pomaleji než některé jiné popínavky, ale právě v tom je její půvab. Nespěchá. Když se však dobře uchytí, vydrží dlouho a vytvoří krásný, klidný zelený porost.
Půdu má ráda humózní, vlhčí, ale ne podmáčenou. Prospěje jí přidání kompostu a mulč, který udrží vláhu. V horkém létě ocení zálivku, zejména pokud roste u zdi, kde půda rychleji vysychá. Na rozdíl od některých náročnějších rostlin nepotřebuje neustálé zásahy. Stačí ji občas usměrnit a odstranit suché nebo nevhodně rostoucí výhony.
Když se tyto popínavky v zahradě chytře propojí, vznikne mnohem zajímavější efekt, než kdyby každá rostla osamoceně bez rozmyslu. Vistárie může být jarní dominantou na pevné pergole. Plamének přidá barvu a prodlouží období kvetení. Zimolez obstará vůni a živost kolem posezení. Pnoucí hortenzie vyřeší stinnější kout nebo zeď, která by jinak zůstala prázdná. Každá má trochu jinou roli, a právě tím se dobře doplňují.
Nejlepší doba pro výsadbu bývá jaro nebo podzim, podle konkrétní rostliny a podmínek v zahradě. Na jaře mají sazenice před sebou celou sezonu, aby zakořenily. Podzim zase nabízí vlhčí půdu a mírnější teploty. Vždy je důležité připravit dostatečně velkou výsadbovou jámu, přidat kvalitní zeminu nebo kompost a po výsadbě dobře zalít. U popínavek se vyplatí myslet také na budoucnost. Malá sazenice u plotu vypadá nenápadně, ale za pár let může mít úplně jinou sílu i rozměr.
Popínavé rostliny nejsou jen řešením pro romantické zahrady. Jsou praktické i tam, kde je málo místa. Když není prostor do šířky, zahrada může růst do výšky. Treláž, pergola, oblouk nebo obyčejná zeď se tak změní v další zelenou plochu. A to je něco, co ocení malé městské zahrádky, dvorky i větší venkovské zahrady.
Na popínavkách je krásné i to, že zahradu mění postupně. Jeden rok jen naznačí, co umí. Další sezonu už zakryjí konstrukci. A pak přijde chvíle, kdy si sednete pod pergolu, ucítíte zimolez, nad hlavou se objeví květy vistárie nebo plaménku a pochopíte, že právě tyto rostliny dělají ze zahrady místo, kde se nechce jen pracovat, ale také zůstat.
Zdroje:
https://www.rhs.org.uk/plants/wisteria
https://www.rhs.org.uk/plants/wisteria/growing-guide
https://www.rhs.org.uk/plants/clematis/growing-guide
