Článek
Dnes je to běžný jev – ruští turisté se vracejí do Evropy a ukazuje se, že válka některým z nich paradoxně dala více peněz než kdy předtím. Jak je to možné a co to říká o ruské společnosti?
Mariana si to užívala v Paříži, jak se patří. Champs-Élysées, Louvre, večeře v bistru s výhledem na Eiffelovku. A pak jí to došlo. „Byla jsem u Louisu Vuittona a najednou slyším ruštinu,“ vzpomíná na loňské léto, když si objednávám kávu v její oblíbené kavárně. „Říkám si - to se mi zdá, ne? Vždyť Rusové přece nemůžou normálně létat do Francie. Ale pak jsem uviděla celou partu, asi pět lidí v drahých oblecích, fotili Vítězný oblouk a bavili se rusky. Úplně mě to dostalo.“ To snad ne!
Čísla ukazují, že Mariana má pravdu. Loni dostalo víza do evropských zemí téměř půl milionu Rusů – to je o čtvrtinu víc než rok předtím. Nejvíc jich míří do Francie, Itálie a Španělska, tedy tam, kam jezdili už před tím, než Putin napadl Ukrajinu. Jenže teď je to úplně jiná jízda - co se týče cesty i peněz.
Jak se vlastně tihle lidé do Evropy dostávají? Nejspíš přes Turecko nebo Srbsko, někdy i přes Kazachstán nebo Uzbekistán. „Normálně jste letěl z Moskvy do Paříže za tři hodiny,“ vysvětluje mi Roman, který ještě před válkou založil cestovatelský blog zaměřený na Rusko. „Teď musíte počítat s celým dnem na cestě a s cenami, které vám vyražejí dech. Letenka, co stávala dvacet tisíc rublů, teď stojí třeba sto tisíc. A to je ještě štěstí, když nějakou seženete.“
A tady je ten zvrat, který mě nejvíc překvapil. Zatímco obyčejní Rusové bojují s růstem cen a prázdnějšími peněženkami, ti v „správných“ odvětvích si žijí jako pánové. Doktor Novák, který pracuje pro mezinárodní poradenskou firmu, mi vyprávěl zajímavou historku ze služební cesty do Istanbulu. „Letěl jsem společně s ruskou rodinou na cestě do Milána. Otec pracoval v nějaké petrochemické firmě, měl u sebe hotovost v eurech, kterou normálně vidíte jen ve filmech. Platil za upgrade celé rodiny na business třídu, jako by to bylo nic.“ Jsou to hlavně ti, kteří se pohybují kolem obranného průmyslu, energetiky nebo těžby surovin. Jejich příjmy rostou rychleji než inflace, a tak si mohou dovolit luxus, který byl dřív nedostupný i střední třídě.
close-up-man-holding-money-passport-against-brown-background
Někdy to ale vypadá, jako by ruští turisté úmyslně vyhledávali ty nejdražší destinace. V Dubaji, Emirátech nebo v Egyptě je jich viditelně víc než kdykoli předtím. „Egypt je doslova plný Rusů,“ potvrzuje cestovní agent Martin, který má kancelář v Praze. „A nejsou to už ti turisté, co jezdili do Egypta s all inclusive za patnáct tisíc. Tihle utrácejí statisíce a vypadají, jako by peníze nebyly problém.“
Ruské cestovní kanceláře mezitím propagují dovolené v Thajsku, na Maledivách, v Mexiku nebo dokonce v Japonsku. Všude tam, kde nepotřebují víza nebo kde je jejich vyřízení relativně jednoduché. Ironie celé situace je v tom, že zatímco obyčejní Rusové stále častěji nemohou cestovat kvůli finančním problémům nebo byrokracii, ti nejbohatší nikdy necestovali tolik jako teď.
Pro evropské země je to složitá situace. Na jednu stranu potřebují turistické příjmy, na druhou stranu se jedná o občany země, která vede válku proti Ukrajině. Někteří majitelé hotelů v italských letoviscích přiznávají, že ruští hosté platí bez mrknutí oka účty, které by jiní turisté považovali za přemrštěné. „Nechápu to, ale jsou ochotní zaplatit třikrát víc než němečtí nebo francouzští turisté,“ říká majitel jednoho hotelu v Toskánsku. „Je to pro nás dobrý byznys, i když se občas cítím divně.“
Celá situace odhaluje paradox současného světa. Zatímco politici mluví o izolaci Ruska a sankcích, v praxi se zdá, že bohatí Rusové jsou méně izolovaní než kdykoli předtím. Mají peníze na to, aby obcházeli nepohodlí způsobená mezinárodním napětím, a dokáží si užít luxus i v době, kdy jejich země vede válku. Otázka zní, jak dlouho bude tenhle stav udržitelný a co to říká o účinnosti mezinárodních sankcí.
