Článek
V novém domě znali sousedy zatím hlavně od vidění
Lenka s Tomášem se do domu přistěhovali teprve před čtyřmi měsíci. Byt koupili po starší paní a první týdny strávili hlavně vybalováním, drobnými opravami a zařizováním toho, co v novém bydlení chybělo. Se sousedy už se samozřejmě zdravili, některé znali jménem, ale o jejich soukromí toho mnoho nevěděli. Radek bydlel o patro výš. Tomáš ho několikrát potkal před domem a párkrát spolu prohodili několik vět u schránek. Věděl, že chodí často pozdě z práce a že má dospívající dceru, ale tím jejich známost v podstatě končila. Lenka ho znala ještě méně.
Když proto jednoho dne kolem poledne zazvonil kurýr a zeptal se Tomáše, jestli by mohl převzít menší balík pro Radka, neviděl v tom nic zvláštního. Radek doma nebyl a zásilka se snadno vešla na komodu v předsíni. Tomáš ji převzal, položil vedle klíčů a dál se jí nezabýval. „Bydleli jsme tam krátce, takže jsem vlastně ani nevěděla, jestli je u nich běžné přebírat si navzájem balíky. Mně to ale přišlo jako normální sousedská pomoc. Člověk je někdy v práci a kurýr přijede zrovna v tu nejméně vhodnou dobu.“
Odpoledne zazvonila žena a rovnou si řekla o balík
Bylo něco po páté hodině, když se ozval zvonek znovu. Tomáš šel otevřít a za dveřmi stála upravená žena kolem čtyřiceti let. Lenka ji z kuchyně neslyšela úplně přesně, ale zachytila Radkovo jméno a vyšla do chodby. Žena řekla, že si přišla pro jeho zásilku. Působila naprosto jistě a věděla i to, že balík převzal Tomáš. Právě to znělo dost přesvědčivě.
Tomáš sáhl po krabici, jenže Lenka se ženy zeptala, jestli ji Radek poslal. Odpověděla, že ano, protože se dnes vrátí pozdě. V té chvíli si Lenka nebyla jistá, co má dělat. Byli v domě noví a klidně mohlo jít o Radkovu sestru, partnerku nebo blízkou kamarádku, kterou prostě ještě neměli příležitost potkat. „Právě proto jsem ji nechtěla hned podezírat. My jsme tam byli pár měsíců a rozhodně jsme nemohli vědět, kdo ke komu chodí. Klidně to mohla být jeho partnerka, kterou jsme jen nikdy nepotkali.“
Přesto jí něco nesedělo. Žena neměla žádnou zprávu, kterou by jim mohla ukázat. Když Tomáš navrhl, že Radkovi zavolá, odpověděla, že je pracovně zaneprázdněný a telefon teď pravděpodobně nevezme. Potom dodala, že balík potřebuje ještě ten den. Nebyla nepříjemná ani hlučná, jen působila čím dál netrpělivěji.
Lenka si představila, co řeknou sousedovi, pokud se spletou
Krabice přitom nevypadala nijak výjimečně. Byla malá, lehká a nebylo na ní nic, podle čeho by se dalo poznat, co se uvnitř skrývá. Lenka se ale v jednu chvíli podívala na Tomáše a došlo jí, že vůbec nemají způsob, jak si ženina slova ověřit. To, že znala Radkovo jméno a věděla o doručené zásilce, ještě nemuselo znamenat, že jí ji skutečně smí vydat.
„Řekla jsem si, že nejhorší bude, když jí ho dáme a za hodinu zazvoní Radek. Co mu pak povíme? Že jsme jeho věc předali někomu, koho jsme nikdy neviděli, jen proto, že ta žena působila přesvědčivě?“
Tomáš se proto omluvil a řekl jí, že zásilku raději předá přímo Radkovi. Pokud jim soused zavolá a řekne, že si pro ni může přijít někdo jiný, samozřejmě nebude problém. Žena se ještě jednou snažila vysvětlit, že je všechno domluvené, ale nakonec odešla. Celá návštěva netrvala dlouho a vlastně se při ní nic dramatického nestalo. Právě proto Lenka po zavření dveří chvíli pochybovala, jestli to celé zbytečně nekomplikovali.
Radek o žádném vyzvednutí nevěděl
Ještě před sedmou hodinou zazvonil Radek osobně. Přišel rovnou z práce a poděkoval za převzetí zásilky. Tomáš mu podal krabici a jen tak mezi řečí se zeptal, zda pro ni před dvěma hodinami neposílal nějakou ženu. Radkův výraz se okamžitě změnil. Nejdřív chtěl vědět, jak žena vypadala. Když mu ji Lenka popsala, řekl, že podle všeho šlo o jeho bývalou přítelkyni.
Lenka s Tomášem ji pochopitelně nikdy předtím neviděli. Radek v domě bydlel už několik let, ale oni se přistěhovali dávno poté, co se dvojice rozešla. Neměli proto jediný důvod poznat, kdo před nimi u dveří stojí. Radek zároveň tvrdil, že bývalou partnerku pro zásilku neposlal a vůbec netušil, že by o ní měla vědět.
Napadlo ho, že mohla mít ještě přístup k některému z účtů nebo zařízení, které dříve používali společně. Jak přesně se o doručení dozvěděla, v tu chvíli jisté nebylo. Stejně tak nebylo možné říct, proč pro balík přišla ani co s ním zamýšlela. Radek pouze věděl, že jí nedal souhlas, aby zásilku vyzvedla.
Uvnitř byl telefon za téměř třicet tisíc
Když se Tomáš zeptal, co vlastně v malé nenápadné krabici bylo, Radek řekl, že nový mobilní telefon. Dopřál si dražší model za téměř třicet tisíc korun a svůj dosavadní, stále dobře fungující telefon chtěl dát dceři. Lenka se při té částce podívala na Tomáše. Najednou jim jejich odpolední opatrnost nepřipadala ani trochu přehnaná.
„V tu chvíli jsem byla opravdu ráda, že jsme jí krabici nedali. Dokud Radek neřekl cenu, vůbec mě nenapadlo, že v tak malém balíčku může být něco tak drahého. Člověk vidí obyčejnou krabici a vůbec netuší, co drží v ruce.“
Radek jim poděkoval a balík si odnesl. Ještě ten večer si podle svých slov chtěl projít hesla a přístupy k účtům, které kdysi sdílel s bývalou partnerkou. Lenka už dál nezjišťovala, jak celý příběh pokračoval. Nebylo to její soukromí a ani nechtěla dělat závěry o ženě, kterou viděla několik minut ve dveřích.
Jedno si ale s Tomášem z celé příhody odnesli. Balíčky sousedům klidně převezmou i příště. Jen je už nevydají člověku, kterého neznají, pokud jim samotný příjemce nepotvrdí, že je to v pořádku. „Jsme v tom domě pořád ještě noví a nemůžeme vědět, kdo je čí partner, bývalý partner nebo příbuzný. Právě proto je asi lepší se jednou zeptat navíc. Raději budu chvíli vypadat nedůvěřivě, než potom vysvětlovat, komu jsem dala cizí telefon za třicet tisíc.“
