Článek
Rajčata mají zvláštní kouzlo právě na konci léta. Člověk si myslí, že už je po hlavní sezoně, ale pak přijde teplý zářijový den, slunce se opře do záhonu nebo skleníku a mezi listy se najednou začnou vybarvovat další plody. Některá rajčata jsou už sytě červená, jiná se teprve nesměle barví do oranžova a další zůstávají zelená, ale přitom jsou pevná, zdravá a mají ještě šanci dozrát. Právě v září se vyplatí nespěchat, ale zároveň neusnout na vavřínech. Rajčata už nejsou v plné letní síle, dny se krátí, noci bývají chladnější a vlhkost dokáže udělat své. Přesto by byla škoda otrhat všechno jen proto, že skončily prázdniny.
Pokud jsou rostliny zdravé, listy nejsou masivně napadené chorobou a nehrozí mrazík, mohou rajčata na rostlině dozrávat dál. V září už to samozřejmě nejde tak rychle jako v červenci nebo v srpnu. Slunce má menší sílu a teploty hlavně po ránu klesají. Plody se proto vybarvují pomaleji, ale pořád získávají chuť, vůni i sladkost. Rajče dozrálé na rostlině bývá přece jen jiné než to, které se nechá dojít doma na míse. Když tedy počasí přeje a rostlina ještě drží, není důvod brát jí poslední možnost dotáhnout úrodu do konce.
Důležité je dívat se nejen na kalendář, ale hlavně na předpověď. Září umí být krásné a teplé, ale také zrádné. Jedna chladnější noc ještě nemusí znamenat konec. Pokud teplota klesne třeba ke čtyřem nebo pěti stupňům a potom se má znovu oteplit, rajčata venku většinou vydrží. Horší je delší období chladu, mlh a vlhka. V takové chvíli rostliny zpomalí, plody dozrávají líně a riziko chorob se zvyšuje. Jakmile se v předpovědi objeví první mrazík, není už na co čekat. Rajčata mráz nesnášejí a plody po namrznutí rychle ztrácejí kvalitu. Tehdy je lepší sklidit všechno, co má nějakou hodnotu.
Neznamená to ale, že zelená rajčata automaticky patří do odpadu. Pokud jsou zdravá, pevná, dostatečně velká a nejsou poškozená, mohou dozrát doma. Největší šanci mají plody, které už dosáhly své velikosti a jen se nestihly vybarvit. Malá tvrdá rajčátka z posledních květů většinou mnoho radosti nepřinesou. Rostlina je nasadila pozdě a do konce sezony už by z nich kvalitní plody stejně nebyly. Právě proto je dobré v září nové květy odstraňovat. Rajče pak zbytečně neposílá energii do dalších květů a miniaturních plůdků, ale soustředí se na to, co už na rostlině skutečně dozrává.
Hodně lidí má na konci sezony chuť rajčata pořádně odlistit, aby se ke všem plodům dostalo světlo. Jenže tady je potřeba opatrnost. Suché, žluté, nemocné nebo podezřelé listy je určitě dobré odstranit. Ty už rostlině nepomáhají a často jen zadržují vlhkost nebo podporují šíření chorob. Zdravé listy bych ale plošně netrhala. I v září mají svoji práci. Přes listy rostlina přijímá světlo a díky nim ještě vyživuje dozrávající plody. Když ji člověk najednou téměř svlékne, může tím rajčatům spíš uškodit. Lepší je postupovat rozumně. Odstranit to, co je nemocné, uschlé nebo leží u země, ale zdravou listovou plochu ponechat.
Na podzim je největším nepřítelem rajčat vlhko. Nejde jen o déšť. Stačí ranní rosa, mlha, chladné večery a špatné proudění vzduchu mezi rostlinami. Listy pak dlouho osychají a houbové choroby mají ideální podmínky. Proto je dobré rostliny pravidelně kontrolovat. Jakmile se někde objeví zahnívající plod, měkké místo nebo podezřelá skvrna, pryč s tím. Poškozené rajče dokáže zkazit i okolní úrodu, zvlášť když se dotýká dalších plodů. Pozor si zaslouží i rajčata prasklá po dešti. Prasklina je pro hnilobu snadná cesta dovnitř.
Kdo pěstuje rajčata ve skleníku nebo fóliovníku, má v září větší výhodu. Rostliny jsou chráněné před deštěm a chlad se k nim dostává pomaleji. Sezona se tam může protáhnout o několik týdnů, někdy i déle, pokud je podzim mírný. Přesto ani skleník není zázračná pojistka. Přes den v něm může být příjemně, ale v noci teplota rychle padá. Vyplatí se větrat ve dne, aby se uvnitř nedržela vlhkost, a na noc zavírat. Když přijde opravdu studená noc, pomůže i jednoduchá ochrana, třeba netkaná textilie přehozená přes rostliny. Přitápění má smysl jen tehdy, když je úroda ještě pěkná a zdravá. Prodlužovat sezonu za každou cenu kvůli pár neduživým plodům většinou nestojí za námahu.
Zálivka by měla být v září střídmější než v létě. Rostliny už tolik nerostou a zemina pomaleji vysychá. Přemokření v chladnějším období rajčatům nesvědčí. Zalévat je nejlepší ráno a ke kořenům, ne přes listy. Mokré listy večer jsou přesně to, co na podzim nechceme. Hnojení už také nemá smysl přehánět. Dusíkatá hnojiva, která podporují růst listů a nových výhonů, jsou na konci sezony nevhodná. Rostlina už nemá tvořit novou džungli, ale dokončit plody. Pokud vůbec přihnojovat, tak spíš jemně a s důrazem na draslík, který podporuje vyzrávání plodů. U většiny dobře vedených rostlin už ale v září stačí rozumná péče, kontrola a klid.
Definitivní konec přijde venku obvykle s prvním mrazem. Do té doby má smysl nechat zdravé rostliny pracovat. Po poslední sklizni je ale dobré záhon uklidit. Rajčatovou nať nenechávám ležet jen tak na místě, zvlášť pokud byla napadená plísní nebo jinou chorobou. Silně nemocné zbytky nepatří bez rozmyslu do běžného domácího kompostu, protože by se problém mohl vracet. Zdravé části rostlin kompostovat lze, pokud má člověk dobře vedený kompost a materiál se v něm opravdu rozkládá. Záhon je potom dobré vyčistit, případně doplnit kompostem a připravit na další sezonu.
Rajčata v září tedy nejsou o spěchu, ale o pozorování. Každý den může rozhodnout trochu jinak. Když je slunce, teplo a rostliny vypadají dobře, nechte je ještě plodit. Když se blíží mrazík, dlouhé vlhko nebo se začínají šířit choroby, skliďte úrodu včas. Právě tenhle odhad dělá na zahradě největší rozdíl. Někdy poslední rajče utržené v září chutná skoro jako malá odměna za celé léto.
Zdroje:
https://extension.umn.edu/garden-and-home/yard-and-garden/gardening-in-minnesota/growing-tomatoes
https://extension.illinois.edu/gardening/tomato
https://extension.psu.edu/tomato-production
