Článek
Když se řekne hromosvod, většina lidí si vybaví Benjamina Franklina. V českých zemích ale ve stejné době experimentoval s atmosférickou elektřinou venkovský farář z jižní Moravy. Jeho příběh je ukázkou toho, jak těžké může být předběhnout svou dobu, zvlášť když vaši sousedé věří něčemu jinému.
Z Helvíkovic do kláštera Louka
Prokop Diviš se narodil 26. března 1698 v Helvíkovicích u Žamberka. Vystudoval jezuitské gymnázium a od roku 1716 studoval u premonstrátů v klášteře Louka u Znojma. Do řádu vstoupil, v roce 1726 byl vysvěcen na kněze a v letech 1729 až 1735 na Louce učil filozofii. V roce 1733 získal doktorát teologie v Salcburku.
Od roku 1736 působil jako farář v Příměticích, dnes části Znojma. Na faře si zřídil něco jako laboratoř a začal se věnovat tehdy módní a záhadné elektřině.
Pokusy před císařským dvorem
Kolem roku 1750 předváděl Diviš své elektrické pokusy ve Vídni. Zajímala ho hlavně schopnost kovových hrotů „odsávat“ elektrický náboj. V roce 1753 zemřel v Petrohradu fyzik Georg Wilhelm Richmann, kterého při pokusu zasáhl blesk. Diviš sepsal pojednání o tom, proč k neštěstí došlo, a svou teorii bouřek poslal i slavnému matematikovi Leonhardu Eulerovi.
O dva roky později, v roce 1755, se zapojil i do soutěže vypsané Petrohradskou akademií. Venkovský farář z Moravy tak korespondoval s předními vědeckými institucemi tehdejší Evropy. Je dobré si uvědomit, že v polovině 18. století byla elektřina pro většinu lidí spíš kuriozitou z jarmarku než vědou. Pokusy s jiskrami a „elektrickými polibky“ bavily šlechtické salony, ale vážné bádání o podstatě blesku teprve začínalo.
Povětrnostní stroj na farní zahradě
15. června 1754 vztyčil Diviš na farní zahradě v Příměticích zařízení, které nazval povětrnostním strojem. Na vysokém dřevěném stožáru byl vodorovný železný kříž s plechovými schránkami a stovkami kovových hrotů. Celé zařízení bylo uzemněno řetězy. Výšku stroje prameny uvádějí různě, Český rozhlas zmiňuje až čtyřicet metrů.
Diviš nechtěl blesky jen svádět do země jako moderní hromosvod. Věřil, že jeho stroj bude z mraků plynule odvádět elektřinu, a bouřky tak vůbec nevzniknou. Fyzikálně se v tom mýlil, ale samotný princip uzemněného kovového hrotu nad stavbou fungoval.
Sucho a zlost sousedů
Pak přišlo suché období. Místní sedláci usoudili, že za neúrodu může farářův podivný přístroj, který „bere mraky“. Na přelomu let 1759 a 1760 stroj poškodili a zničili. Diviš ho už v původní podobě neobnovil. Podle některých pramenů později umístil menší podobné zařízení na věž kostela.
Z dnešního pohledu se to může zdát úsměvné. Pro venkovské hospodáře, jejichž živobytí záviselo na dešti, šlo ale o existenční otázku. A vysvětlení „to dělá ta věc na faře“ bylo srozumitelnější než jakákoli teorie o elektřině.
Elektrický hudební nástroj a léčení
Diviš se nevěnoval jen bouřkám. Sestrojil nástroj zvaný denisdor, podobný cembalu, který dokázal napodobit zvuky různých nástrojů a podle dobových zpráv mohl hráče i trochu „kopnout“ elektřinou. Zkoušel také léčit elektřinou a podle záznamů ulevil víc než padesáti lidem.
Svůj hlavní spis Magia naturalis nemohl vydat ve Vídni, protože neprošel cenzurou. Vyšel až v roce 1765 v německém Tübingenu, s pomocí protestantských přátel. Prokop Diviš zemřel v Příměticích 21. prosince téhož roku.
Kdo byl první
Spory o to, zda byl první Diviš, nebo Franklin, se vedou dodnes. Franklin s hroty experimentoval už dříve a jeho hromosvod se rozšířil po světě. Diviš ale postavil svůj uzemněný stroj podle všeho nezávisle na něm. Zda mu patří prvenství, je nakonec méně důležité než to, co jeho příběh ukazuje: věda potřebuje nejen nápady, ale i důvěru okolí.
Na Diviše dnes upomíná památník v Příměticích, replika jeho stroje v rodných Helvíkovicích i na střeše Divišova divadla v Žamberku.
