Článek
Lodní šroub dnes pohání téměř každou loď na světě. Málokdo ale ví, že jedním z jeho průkopníků byl lesník, který se narodil v Chrudimi. Josef Ressel měl nápady, které předběhly dobu, ale chyběl mu obchodní talent a možná i trocha štěstí.
Z Chrudimi do lesů na jihu monarchie
Josef Ressel se narodil 29. června 1793 v Chrudimi. Otec byl Němec, matka Češka. Studoval na gymnáziu v Linci, pak v Českých Budějovicích a ve Vídni. Studia ale nedokončil, protože rodina neměla dost peněz. Podle Kudy z nudy mu pomohla náhoda: jeho miniatura bitvy u Lipska se dostala k císaři Františku I., který talentovanému mladíkovi přidělil stipendium na lesnické akademii v Mariabrunnu u Vídně.
Jako státní lesník pak strávil většinu života na jihu monarchie, v Istrii, ve Slovinsku a v okolí Terstu. Jeho úkolem bylo zajišťovat kvalitní dřevo pro námořnictvo. Zalesňoval také krasovou planinu nad Terstem, kde jeho práce zanechala stopu dodnes.
Patent na „šroub bez konce“
Inspirací mu byly přístavy. Plachetnice stály při bezvětří a parníky s bočními koly byly pomalé a neohrabané. Ressel přišel s myšlenkou šroubu umístěného vodorovně pod zádí lodi před kormidlem. Šroub pokusně zkoušel nejprve ve vnitrozemí a později v Terstu.
V roce 1827 získal na svůj vynález rakouské privilegium, tedy patent, pod názvem „šroub bez konce k pohánění lodí“. Byl to jeden z deseti patentů, které za život obdržel.
Civetta a konec pokusů
Velká zkouška přišla v roce 1829 v terstském přístavu. Upravená parní loď Civetta dosáhla rychlosti kolem šesti uzlů. Pak praskla parní potrubí a zkouška musela skončit. Úřady další pokusy zakázaly. Wikipedie zdůrazňuje, že příčinou nehody nebyl šroub, jak si tehdy mnozí mysleli, ale vada parního stroje. Pro Ressela to přesto znamenalo konec nadějí na rychlé uznání.
Jiní byli rychlejší
Zatímco Ressel se vrátil k lesům, v jiných zemích se na lodním šroubu pracovalo dál. V Anglii testoval podobný šroub v roce 1836 Francis Pettit Smith. Rozhodující důkaz přišel v roce 1845, kdy v Anglii svázali zády k sobě dvě stejně silné lodě, jednu se šroubem a druhou s bočními koly. Loď se šroubem tu druhou bez potíží odtáhla. Kolesové parníky tím ztratily svou pozici.
Ressel podle dostupných pramenů o své patenty příliš nepečoval a jeho myšlenky převzali jiní. Žil skromně a měl početnou rodinu, z prvního a druhého manželství dohromady deset dětí.
Vynálezce i mimo moře
Lodní šroub nebyl jeho jediný nápad. Navrhl ložisko bez tření a mazání, které se uplatnilo až po jeho smrti, potrubní poštu, lisy na víno a olej, parní vůz pro osoby a náklad nebo nový způsob výroby mýdla. Potrubní pošta, kterou navrhoval, později ve Vídni skutečně fungovala.
Proč byl šroub tak důležitý
Pro pochopení Resselova významu je dobré si představit tehdejší parníky. Velká boční kola byla těžká, zranitelná a na rozbouřeném moři neúčinná, protože se střídavě vynořovala z vody. Šroub ukrytý pod hladinou na zádi pracoval stále stejně, nezabíral místo na palubě a byl chráněný. Pro válečné loďstvo to byla obrovská výhoda. Během několika desetiletí po Resselově smrti se šroub stal na moři standardem a boční kola se udržela hlavně na řekách a jezerech.
Pozdní uznání
Josef Ressel zemřel 9. října 1857 v Lublani. Uznání se dočkal až po smrti. V roce 1863 mu ve Vídni postavili bronzový pomník, park, ve kterém stojí, nese dodnes jeho jméno. Pomníky a pamětní desky má také v Lublani, v Brně nebo v Chrudimi, kde na rodném domě v Široké ulici visí pamětní deska. Rakousko ho připomnělo i na bankovce v hodnotě 500 šilinků a v roce 2022 dostal sochu na nábřeží v Terstu.
Ressel je dobrým příkladem, že k úspěšnému vynálezu nestačí jen geniální nápad. Potřeba je i podpora, peníze a schopnost prosadit se. Jemu chybělo hlavně to poslední.
