Článek
To říkala máma už, když jsem si ve dvanácti málem přilepila prsty k sobě místo k výkresu.
„Ty nejsi moc na ruce. Ale jsi chytrá, to se počítá.“
Znělo to jako pochvala. Ale byla to cedulka, kterou mi pověsila na čelo.
Nepraktická. Mimo realitu. Nemehlo.
Když se doma něco rozbilo, nikdy mě nenapadlo, že bych to mohla zvládnout sama.
„Počkej na tátu.“
„Radši na to nesahej.“
„Tys byla vždycky taková ta… jemnější.“
Jemná. Můj nový oblíbený eufemismus pro to, že neumím zašroubovat ani žárovku.
Jenže pak se to všechno změnilo.
Ne životní zlom, spíš taková nepatrná revoluce.
Přestěhovala jsem se sama do bytu. A ono se to začalo dít.
Začalo to kapající baterií. Neměla jsem koho zavolat. Tak jsem si pustila video na YouTube.
Pak přišla řada na dveře, co nedovíraly. Pak na uvolněné zábradlí.
A pak jsem zjistila něco neuvěřitelného:
Jsem praktická. Jen jsem tomu nikdy nedostala šanci.
Začala jsem si koupovat nářadí. Měřidla. Hmoždinky.
Zjistila jsem, že mě těší dávat věci dohromady.
Že na tom není nic „chlapského“. Ani „neženského“.
Je to prostě fajn pocit, když něco opravíte vlastníma rukama.
A pak přišla chvíle, která mě rozesmála i dojala zároveň.
U mámy doma začal zlobit vypínač.
A ona automaticky zavolala… mě.
Přijela jsem. Převlékla se do starého trička. A za dvacet minut bylo hotovo.
Máma jen stála a koukala.
„No teda…“
A pak:
„Ty seš dneska nějaká jiná.“
Usmála jsem se.
Ne, nejsem jiná. Jen jsem tohle měla v sobě vždycky. Nikdo si toho ale nevšiml. A já taky ne.
Dnes, když se u ní rozbije garnýž, pračka nebo potřebuje smontovat poličku, volá mě.
Někdy se u toho usměje:
„To bych do tebe nikdy neřekla.“
A já říkám:
„Já do sebe taky ne. Ale je to fajn překvapení.“
Jsou věci, které o sobě nevíme, dokud nás okolnosti nedonutí je objevit.
A jsou nálepky, které nám nalepí vlastní rodina – v dobré víře.
Ale není špatné je po letech sloupnout.
A podívat se, co je pod nimi.
Možná už nikdy nebudu ta, co postaví dům. Ale když je potřeba – vyměním těsnění, opravím zásuvku a srovnám skříň.
A hlavně vím:
nejsem nepraktická.
Jen mě dlouho nikdo nebral vážně.
