Článek
zeptal se mě tehdy účetní, kterému jsem svěřila svoje podnikatelské doklady. Měl před sebou šanon, kde byl každý výdaj označen, popsaný, rozčleněný podle kategorií i měsíců, s přiloženými poznámkami o souvislostech, které mi v daném čase připadaly důležité. Přehledný systém, který mi dával jistotu.
Jenže jemu připadal směšný.
„Stačilo by vám to hodit do jedné tabulky. To by vám schválili i se zavřenýma očima.“
Už tehdy mi v hlavě blikla kontrolka. Ale nechala jsem to být. Chtěla jsem věřit, že zkušenosti převáží můj „amatérský perfekcionismus“. Že on ví, co dělá.
Pár měsíců na to přišla kontrola.
Ne ke mně – ale k němu. Jedna z jeho dalších klientek, s níž jsem se náhodně potkala na síti, mi v soukromé zprávě napsala: „Radši si to všechno projdi sama. Nám právě našli chybně vedené DPH za 200 tisíc.“
Zpozorněla jsem. Vzala zpět většinu dokumentů a vrátila se k vlastní evidenci. Začala jsem ji kontrolovat, krok po kroku, a našla chyby. Ne v tom, co jsem podklady obsahovaly – ale v tom, jak byly zpracovány. Pár nesprávně zaúčtovaných faktur, jedno opomenuté kontrolní hlášení, nezaevidovaný bonus z e-shopu, který se měl správně zdanit. Všechny ty „drobnosti“, které já pečlivě popsala a on označil za zbytečné.
Zbytečné? Ani náhodou.
Mezitím přišla zpráva – jeho firmu prověřuje auditor. Údajně kvůli souhrnným pochybením u víc klientů. Finální účet? Chyby a sankce ve výši přes půl milionu korun. Ne moje – jeho. Ale stačilo málo, a byla bych mezi nimi.
Když jsem mu volala, řekl mi: „Jo, no… tohle se občas stane. Nikdo není dokonalý.“
Jenže víte co? Někdo je. Nebo se o to aspoň snaží. Já. Každým tím „zbytečným“ papírkem, každou poznámkou, každou večerní kontrolou účtů.
Dnes už účetního nemám. Pracuji s daňovým poradcem, který se naopak podivuje nad mou strukturou a říká:
„Vy byste mohla školit. Tohle vidím málokdy.“
A to je právě ten rozdíl. Preciznost není slabost. Není to známka rigidity, ale zodpovědnosti. V systému, který se může kdykoli obrátit proti vám, je lepší být připravený, než spoléhat na to, že to „nějak projde“.
Závěr?
Jednoduchost je krásná. Ale jen tehdy, když nezakrývá lenost nebo povrchnost. A v účetnictví – i v životě – platí, že čisté svědomí se lépe audituje, než rychlá řešení.
Citát na závěr:
„Důkladnost je tichý projev úcty k budoucnosti.“
