Článek
Debata o tom, zda se má Železniční most v Praze pod Vyšehradem buď opravit, anebo vyměnit za nový, kulminovala v únoru 2023. Správa železnic tehdy čelila stále početnějším hlasům pražské veřejnosti požadujícím zachování staré mostní konstrukce z roku 1901. Aby vnesla do sporů o most exaktnější tón, na pokyn ministra dopravy Martina Kupky správa ve dnech 20. a 21. února 2023 zorganizovala technické kolokvium osmi domácích a dvou zahraničních expertů, které mělo přinést odpověď na otázku, zda je starý most opravitelný a zda by jeho rekonstrukce vyhověla nárokům na očekávaný nárůst železniční dopravy [Právo 21. 2. a 8. 3. 2023]. Večer po druhém dni kolokvia uspořádala občanská iniciativa Nebourat.cz veřejnou debatu na stejné téma ve Winternitzově vile.
Kromě ministra Kupky, ředitele Správy železnic Jiřího Svobody nebo náměstka ministra kultury Vlastislava Ourody na ní vystoupil švýcarský specialista na opravy starých ocelových mostů a účastník uvedeného technického kolokvia Eugen Brühwiler.
Další epizody sporu už následovaly ve volnějším sledu. V březnu 2023 vyslovilo požadavek Železniční most nezdemolovat, nýbrž opravit, zastupitelstvo hlavního města Prahy [Mladá fronta Dnes 24. 3. 2023]. V červnu je s tímtéž stanoviskem následovalo zastupitelstvo městské části Praha 2 [Právo 22. 6. 2023]. Výzvu českému státu, aby starý most zůstal zachován a aby se tak nenarušilo panorama pražské památkové rezervace, poslalo v dubnu do Prahy UNESCO [Právo 15. 5. 2023]. Ve všech těchto případech jde ovšem o pouhá doporučení bez náležité úřední váhy. Most totiž patří Správě železnic, nikoliv městu Praze, a o tom, zda tento vlastník musí starý most zachovat, anebo ho může vyměnit za nový, nerozhodnou ani pražští zastupitelé, ani UNESCO, nýbrž úřad české státní správy. V tomto případě to bude odbor památkové péče na pražském magistrátu.
Do sporů o Železniční most se promítají dva nezanedbatelné veřejné zájmy, které se na první pohled jeví jako neslučitelné. Stoupenci stavby nového mostu doufají, že napomůže rozvoji veřejné dopravy. Díky rozšíření o třetí kolej bude možné po něm přepravit více lidí a nákladu než doposud. Nová konstrukce bude bezpečnější a vydrží podle nich mnohem déle než opravený starý most. Je zjevné, že v takovém hledisku se uplatňují především ekonomické, technické, bezpečnostní a snad také ekologické argumenty, uznáme-li, že vlaková doprava neškodí klimatu v takové míře jako doprava po silnici.
Obránci starého mostu sázejí naproti tomu na argumenty kulturní, estetické nebo rovnou památkářské. Důraz kladou na fakta, že most je chráněnou památkou, že leží na území pražské památkové rezervace a že v ní ve spojení s Vltavou a Vyšehradem sehrává jedinečnou panoramatickou roli. Má tedy podle nich vysokou hodnotu nejen historickou, ale i estetickou a milovníci starého mostu se domnívají, že této hodnoty návrh nového mostního tělesa od ateliéru 2T Engineering nedosahuje. Obráncům starého mostního díla je vůbec proti mysli, aby se památky vyměňovaly čistě jen z ekonomických nebo technických důvodů, bez ohledu na krásu historické Prahy.
Jak je zřejmé, stanoviska stoupenců nového mostu a obránců starého stojí proti sobě v ostrém kontrastu. Podle Eugena Brühwilera však existuje i jiný způsob, jak se na problém Železničního mostu podívat. Starý most lze podle něho opravit – a zároveň tak uspokojit téměř všechny ekonomické, technické i bezpečnostní nároky, jaké Správa železnic na nové mostní spojení klade. Mezi inženýrským a památkářským pohledem na věc podle něho nemusí existovat rozpor.
Brühwiler, profesor Švýcarského federálního institutu technologie v Lausanne, má na takové prohlášení nárok. Ve Švýcarsku a v Německu už totiž zrekonstruoval několik ocelových mostů a viaduktů podobných svým stářím i svou hodnotou mostu pod Vyšehradem – v Eglisau, Waldshutu nebo Wimmisu. Příští rok proběhne podle jeho návrhu oprava historické mostní konstrukce ve Wipkingenu na území Curychu. Železniční most pod Vyšehradem začal Brühwiler z podnětu pražského Kloknerova ústavu prozkoumávat už v roce 2019. Později si postěžoval, že až do technického kolokvia v únoru 2023 nejevila Správa železnic o jeho poznatky žádný zájem. Za pozornost rovněž stojí jeho vyjádření, že účast na tomto kolokviu si hradil sám ze svých vlastních prostředků, aby tak zaručil nezávislost svého expertního vyjádření. S názory lausannského profesora se pražská veřejnost mohla seznámit ve Winternitzově vile 21. února 2023 a pak v Campu 1. června 2023, kde vystoupil on-line na pozvání spolku Kruh. Užší společenství architektů, památkářů a historiků umění vyslechlo konečně Brühwilerův proslov v Národním památkovém ústavu 19. dubna 2023, opět on-line.
Při všech těchto příležitostech švýcarský profesor připustil, že Železniční most je ve špatném technickém stavu a že je proto velmi urgentní jeho oprava. Nesouhlasil však s názorem, že by dnešní provoz po mostě byl nebezpečný. Kdyby totiž opravdu byl takový, poznamenal Brühwiler, vlaky by už po mostě nesměly jezdit. Jde-li pak o náklady na jeho opravu, ty by podle švýcarského experta nemusely být vyšší než cena nového mostního tělesa. Záleží prý na zvolené technologii a na jejím chytrém použití, pro což podle Brühwilera mají čeští inženýři vynikající schopnosti. Je-li konečně nutné zvýšit kapacitu mostu třetí kolejí, o tom lausannský profesor soudí, že ji lze k dosavadnímu dvoukolejnému tělesu přičlenit. Seriózní odpověď si však podle něho zaslouží také otázka, je-li vůbec třetí kolej potřebná.
Brühwiler neříká jen to, že stanoviska techniků a stanoviska obránců starého mostu se dají jeho důmyslnou opravou sloučit. Za stejně velkou pozornost stojí i jeho odpověď na otázku, jaké řešení sporu o most splňuje lépe moderní nároky na udržitelnost a na co nejmenší uhlíkovou stopu. Nejobsáhleji se k tomu vyjádřil 21. února 2023 ve Winternitzově vile. Jak tam řekl, postoj, který by se dal označit za „inženýrství nového“, věří, že mosty se mají asi po stu letech vyměňovat za nové, z konstrukčního hlediska pokročilejší a výkonnější. Udržitelnost této metody tkví v tom, že materiály ze zdemolované starší stavby se můžou zrecyklovat. Podle Brühwilera však dnes vystupuje do popředí postoj jiný a patrně i modernější; postoj, který chápe udržitelnost jako „další použití existujícího“ nebo ještě lépe jako „chytré zhodnocení existujícího mostu, aby přežily hodnoty“. Tuto metodu, „inženýrství existujícího“, už Eugen Brühwiler prověřil u rekonstrukcí tří starších mostů ve Švýcarsku a v Německu a doporučuje ji použít i u Železničního mostu pod pražským Vyšehradem.
Švýcarský profesor není ve svých stanoviscích osamělý. Jeho metoda „inženýrství existujícího“ zapadá do širokého proudu dnešních úvah o ekologických a udržitelných postupech ve stavění a architektuře. Chovat se při stavění ekologicky, to například podle vlivné knihy Ten Shades of Green (Deset odstínů zelené) Petera Buchanana z roku 2000 znamená používat materiály, jejichž výroba má co nejmenší energetické výdaje a zanechává proto minimální uhlíkovou stopu, což platí hlavně o dřevu. Chování ještě ekologičtější se však podle téhož autora vyznačuje tím, že se pro nový účel snažíme využít staré budovy, zbytečně je nebouráme a nestavíme zbytečně nové. A když slavný nizozemský architekt Rem Koolhaas a profesor Kolumbijské univerzity v New Yorku Jorge Otero-Pailos nazvali svou knížku z roku 2014 Památková péče nás předbíhá (Preservation Is Overtaking Us), měli tak na mysli stejné ponaučení jako Buchanan. Koolhaas se tu pozastavuje nad posedlostí dnešních architektů neustále něco nahrazovat a ve svých projektech úprav obří industriální památky Zeche Zollverein v Porúří nebo Ermitáže v Petrohradě ukazuje, že to jde i bez bourání. Zdemolovat starou stavbu a postavit místo ní novou, to přece umí každý, říkají všichni uvedení autoři. Opravit ji ale tak, aby si zachovala své hodnoty a aby zároveň sloužila všem požadovaným novým funkcím, to už vyžaduje skutečné architektonické a inženýrské mistrovství, a vyhoví to navíc lépe nárokům udržitelnosti a ekologie než „inženýrství nového“.
Česká média zaregistrovala pouze Brühwilerovu účast na technickém kolokviu 20. a 21. února 2023. Jejich zprávy silně závisely na tom, co se novináři dozvěděli od pořadatele kolokvia, Správy železnic. Podle mluvčího této instituce Dušana Gavendy se například „většina, sedm z deseti odborníků (…), přiklání k novému mostu“, jako by výsledek kolokvia měl spočívat v nějakém hlasování. Jak už je dobře známé, Správa železnic by ráda postavila nový most. Nepochybně si proto dala dobrý pozor, aby na kolokvium pozvala dostatek takových expertů, kteří její záměr podporují, a aby ti ostatní zůstali v menšině. Jde-li pak o to, co se do médií dostalo z názorů Eugena Brühwilera, Mladá fronta Dnes28. února 2023 zaznamenala jeho slova, že „most lze opravit“ a že „nelze odkládat rozhodnutí“. Brühwilerovu koncepci „inženýrství existujícího“ však už stránky tohoto deníku nezachytily. Je to určitě škoda, protože jádro Brühwilerovy pražské mise spočívá právě v tom, přesvědčit české inženýry i širší pražskou veřejnost o prospěšnosti této koncepce.
Profesor Eugen Brühwiler ve Winternitzově vile 21. 2. 2023.
