Článek
Historička, jazyková redaktorka a překladatelka Hana Kneblová je autorkou více jak dvou desítek knih převážně pro mládež. A, pokud přijmeme teorii, že i její nejnovější publikace Život v Československu 1948-1989, je primárně určena právě jim (alespoň se tak "tváří"), pak vyvstává otázka, zda si k ní děti, resp. mládež najde cestu. Tedy jinak než přes povinnou literaturu.
Kniha začíná tzv. měnovou reformou z roku 1953, kterou autorka v závěru samotné kapitoly označuje v podstatě jako státní bankrot. Připomíná, údajně že ještě v pátek 29.května 1953, tehdejší prezident Antonín Zápotocký jakoukoli reformu vylučoval. Aby na druhý den, 30. května odpoledne, předseda vlády Viliam Široký v rozhlase oznámil, že stávající bankovky budou platit pouze do konce měsíce. A v pondělí – prvního, se roztočil kolotoč nepokojů, které…, které nevyřešili vlastně vůbec nic.
Autorka čtenáře postupně seznamuje se životem v totalitním Československu. Nijak zásadní sdělení zde však nenajde. I když! V kapitole o Mauzoleu Klementa Gottwalda autorka připomíná, že ke zrušení mauzolea nevedlo špatné balzamování, jak se často mylně uvádí, ale rozhodnutí stranických orgánů. Protože byl provoz Mauzolea neekonomický, nehledě na slábnoucí tendence tzv. kultu osobnosti. Dokonce prý o „Prvního dělnického prezidenta“ nikdo příliš nejevil zájem.
Naopak, kupříkladu v otázce Hnutí Brontosaurus končí „otevřeně“… Autorka totiž uvádí, že když bylo hnutí v rámci demokratizačního procesu v tehdejším Československu vyčleněno ze Svazu Socialistické Mládeže, z Hnutí se navíc odštěpila Asociace. Ovšem, již neuvádí, její další osud. Bohužel, ani současní představitelé Hnutí Brontosaurus nebo internet neposkytne zvídavému čtenáři dostatek relevantních informací.
V autorčině výčtu nechybí informace o kauzách tehdejšího sportu nebo o televizním vysílání a lidové zábavě ve formě populárních seriálů, které se i dnes poměrně často reprízují. Dokonce v celkem atraktivních časech. Tedy ne, že by měly sloužit pouze pro rozptýlení seniorů. Píše se i o současné, ne příliš kvalitní produkci, která navazuje právě na tu původní. Ovšem ani tak autorka nepřichází s ničím výrazně novým.
Vlastně by se dalo říct, že novinky, nebo dokonce zajímavosti, aby v její knize spíš pohledal. Z pohledu dnešního dospělého, který dobu nesvobody zažil a který si na drobnosti vzpomíná ze svého dětství.
Během četby mě, jako dospělého čtenáře vlastně napadalo: PROČ kniha vůbec vznikla? Pominu-li přitom fakt, že se zde objevuje i hovorová čeština. Například slovem „panďuláci“. Ano, ten výraz je autentický a v knize je uveden bez uvozovek. Vztahuje se přitom k postavám JŮ a HELE a jako editor knihy bych jej nahradil slovem… postavy. Zvlášť pokud jde o loutky v životní velikosti, které ve studiu vodí loutkoherci.
Ve stručnosti – kniha působí, jako okopírovaná z Wikipedie a slouží jako stručný výčet toho, co se v Československu, za dobu uvedenou v názvu knihy vůbec událo. „V čem“ vyrůstali naši prarodiče, naši rodiče a vůbec lidé, kteří situaci před rokem 1989 ještě zažili a dnes mají tu dobu ještě v paměti. Jak se žilo bez sice všudypřítomných mobilních telefonů, ale v době sešněrované bizarními nařízeními. Kde to, co se ještě mohlo a co už ne bylo regulováno vládou jedné strany.
Hodnocení 55%
Život v Československu 1948-1989
Hana Kneblová, Universum 2026
