Článek
Do jeho debutu na Tour de France v roce 2020, znala Tadeje Pogačara spíš jen hrstka zasvěcených. Tehdy však vstoupil do povědomí široké veřejnosti způsobem příznačným pro celou jeho další kariéru…
Závěrečnou, ještě soutěžní etapou 107. ročníku největšího cyklistického závodu planety, byla individuální časovka. A právě během ní si Pogačar dojel pro svůj první Žlutý dres. Doslova na poslední chvíli. Během 36 km jízdy překlopil svou ztrátu 57vteřin na svého krajana a dosavadního lídra závodu Primože Rogliče, na vítězství s téměř minutovým náskokem.
Od té doby uplynulo šest let a z Tadeje Pogačara se stal fenomén, jenž je dokonce srovnáván i s nedostižným Eddy Merckxem. Přestože toto srovnání mnozí zpochybňují, neboť (minimálně) do více jak pěti set vítězství legendárního Kanibala, jak je Merckx přezdíván, jich Pogačarovi ještě „pár set“ chybí. Nehledě na rozdílnost techniky jako takové.
Ona památná časovka sklidila údiv napříč celým cyklistickým světem a dodnes jím rezonuje. Natolik, že právě touto časovkou začal sportovní novinář Andy McGrath knihu nazvanou Tadej Pogačar – Nezastavitelný.
Sám Pogi přitom na vzniku knihy nespolupracoval. Proto bych ji ani jako biografií (ač je tak kniha prezentovaná) v obecně vnímaném smyslu toho slova nenazval. A, pokud – tedy neautorizovanou. Autor dokonce v úvodu píše o jisté neochotě lidí z Pogačarova okolí, na knize vůbec aktivně spolupracovat.
Vedle Pogiho úspěchů pan McGrath v knize šířeji (třebaže zpovzdálí) představuje i Pogačarovu rodinu, nebo i jeho původní domovinu (dnes bydlí v Monaku), kde jsou na svého krajana náležitě hrdí. Ostatně, je to podobné, jako u Peťo Sagana. Ten se ve své knize Můj svět vyjádřil v tom smyslu, že když vidí množství Slovenských vlajek podél trasy Tour, jeho rodná zem mu nepřijde zase až tak malá. To je přitom Slovinsko proti Slovensku poloviční. A zatímco Slovenské vlajky na Tour Saganovým odchodem z profesionální cyklistiky celkem prořídly, ty Slovinské naopak dál houstnou.
S knihou Nezastavitelnýsi Pogiho fanoušci nejspíš přijdou na své, protože o superlativy o něm není v knize nouze. Na druhou stranu, to čtenáře místy může až nudit – což není výtka vůči samotnému Pogačarovi. Totiž, pokud byly Pogiho začátky takové, jak je autorem uváděno, nelze se divit, že dosáhl, čeho dosáhl. A také jak toho dosáhl. Možná je to do jisté míry i návod pro další generace. I když, ani Zátopkův trénink nezvládal úplně každý, protože pro něj neměl dispozice.
Bohužel, v knize je nepoměrně víc textu než obrazové přílohy. Což zvláště u biografie vnímám jako zásadní. Přece jen, dnes – kdy běžně fotíme telefonem… A, pokud autor na popisovaných místech byl…Kniha by tím získala na větší atraktivitě. Namísto malých, černobílých snímků, převzatých vesměs z tiskových agentur, by si kniha o Pogačarovi zasloužila větší výpravnost a trošku autenticity, Andy.
McGrathovo vyprávění je v podstatě jen o tom, jak je Pogačar výjimečný. Ambiciózní a přitom skromný. Což se samozřejmě dá u takové knihy očekávat. Autorovi však chybí kritičtější pohled.
Vedle oslavných ód nad Pogačarovými výkony se totiž s jeho dominancí pojí i jistá řekněme – sportovní nevraživost a občasné řeči o dopingu. Kritika jde přitom jak směrem od diváků, pro které jsou jeho přítomností závody již „nudné“, tak i od soupeřů, které jeho výkony (údajně) demotivují a berou jim chuť závodit. Přesto se Pogačar nechal slyšet, že je placen právě za to, aby vyhrával.
Pominu-li poměrně podrobné až rozvláčné vyprávění o Pogačarových začátcích, či dění okolo Tadeje samotného, věnuje se McGrath obsáhle i atmosféře v závodech.
Na začátku přitom neopomíná připomenout geografická specifika Slovinska, která formovala Pogačara jako ryzího vrchaře a rozebírá i Pogiho fyzické dispozice pro působení ve vrcholové cyklistice. Přitom věta, že když Tadej přišel do týmu UAE a měl drobnou nadváhu, působí na první dobrou jako vtip, ač jde o vážně míněné konstatování.
Knihu můžeme vnímat, spíš jako průběžné hodnocení mimořádného cyklistického talentu, které vyšlo v roce, kdy se Pogačarovi podařilo vstoupit do exkluzivního klubu „Tour five“. Tedy, mezi závodníky, kteří se mohou pyšnit pěti tituly šampiona Tour de France. Aby jej na Vueltě zastavil těžký pád, který mu v konečném důsledku zabránil pokračovat v sezoně 2026 a pokusit se dokonat hattrick Peťo Sagana.
Jako dost neosobní (ale o to víc podrobný) portrét velmi úspěšného profesionálního cyklisty, který je sice občas v nadsázce označován i jako „zabiják“, ale jenž stále působí až dětsky hravě. Zvlášť pojetím cyklistiky.
Hodnocení 75%
Tadej Pogačar – Nezastavitelný
Andy McGrath
Universum 2026
