Článek
Vedle nezpochybnitelné popularity se o Pogim (prý i v pelotonu) hovoří/ilo jako o člověku, který cyklistice dokonce škodí. Ať už jako narážka na jeho dominanci nebo univerzálnost, když vítězí jako čistokrevný etapový vrchař i jako elitní jednodenní klasikář. Poga na podobné řeči svého času reagoval s úsměvem a větou, že je jako lídr týmu placen právě za to, aby vítězil.
Dnes se karta, zdá se, obrací. O teprve devatenáctileté naději francouzské cyklistiky, Paulu Seixasovi se hovoří pouze v superlativech a najednou se Pogačarovy výkony zdají být přece jen už více v mezích normálu.
Pomineme-li Pogačarovu téměř doslova zázračnou časovku z Tour de France 2020, kdy v poslední závodní etapě dokázal převrátit tehdy již téměř jistý triumf Primože Rogliče ve svůj prospěch, pak se ještě jeden výkon řadí do jiné dimenze. Sice opět časovka, ale tentokrát Jonáše Vingegaarda z roku 2023.
Už se nejela úplně na konci, ale i tak se tehdy Pogimu podařilo s vypětím sil stáhnout své manko, které na něj předtím Jonáš najel, na pár vteřin. Avšak ten jej následně, právě v této etapě doslova deklasoval. V časovce, jež je vesměs Pogiho sázkou na jistotu. Tehdy již hlavní hvězda dominantního world tour týmu Jumbo Visma dokázala Pogiho téměř dojet, ač od sebe startovali s intervalem dvou minut.
A, opět se vyrojily spekulace o dopingu. Bez toho, aniž by lidé brali v potaz, že by za tímto výsledkem mohli být jak Pogiho spíše podprůměrný výkon (zaviněný z velké části dlouhou rekonvalescencí po zranění z Lutychu) tak i Jonášova přepečlivá obhlídka trati. Jonáš Tour nakonec vyhrál a to s náskokem více jak sedmi minut na Pogiho a zajistil si tak svůj druhý a zatím poslední triumf.
Poga se však oklepal a zaměřil na svou výkonnost. Jonáš také, ale zdá se, jakoby jej výbušnost, která je v kopcích Pogiho hlavní zbraní a kterou začal Jonáš rovněž trénovat, paradoxně připravila o část důrazu v předchozí strojové vytrvalosti. Té, se kterou Pogiho útoky v minulosti více, či méně úspěšně likvidoval. Pokud už mu Poga ve stoupání ujel, ale už neměl síly na to, své tempo udržet.
Dosud se po bok Pogiho stavělo výhradně jen Jonášovo jméno a o Remcovi nebyla až tak úplně vážná řeč. Dnes se našel nový závodník, který svými výkony, zdá se, může Slovinský zázrak (nebo fenomén-jak chcete) opravdu „znejistět“. Natolik, aby v něm viděl přímého konkurenta.
První tzv. ostrá zkouška už se odehrála. A to poslední dubnovou neděli během nejstarší jarní klasiky světa: Lutych-Bastone-Lutych. Poslední jarní klasiky v kalendáři. Co na tom, že se Evenepoel „podivoval“, proč jej veřejnost nevnímá jako favorita právě po boku Pogiho…? Proč je „jen“ v roli toho třetího vzadu - jak trefné vyjádření, s ohledem na vývoj závodu. Ano, nakonec Remco také vybojoval pódium, ale…!
Nevzpomínám si, že by se Poga někdy vztekal (natož za pozornosti kamer), že mu nikdo nechce pomoci dojet hlavní favority, když už na ně v rozhodujícím okamžiku nestačil.
Ano, Remco na Lutychu (opět) rozhazoval rukama, aby se nakonec schoulil do „své“ časovkářské pozice, zaťal zuby a dospurtoval si pro třetí místo.
Do té doby (když se Poga a Sexais přetahovali na jednom ze závěrečných stoupání) to přitom přinejmenším vypadalo, že Remco dojede závod tak nějak v balíku. V jednu chvíli se dokonce ocitnul na jeho chvostu. Zajímavá poziční jízda… Na favorita. Ale, abychom mu nekřivdili, podobně občas jezdívá i van der Pool.
Jonáš zde nebyl… Má jiný závodní plán. Resp. soustředí se na Giro. Prý se dokonce nechal slyšet, že raději vyhraje Giro než Tour. Jako by chtěl naznačit, že Tour už pomalu, ale jistě vzdává.
Ale, nebyla by to média, aby někdo (až fetišisticky) nehledal paralelu s Pogim. Ten už sice Giro vyhrál, ale do výčtu vítězství mu (stále ještě) chybí Vuelta, kterou má zase z loňska Dán. Jako, Pogi už na Vueltě sice startoval (tehdy zde začínal svou závodnickou dráhu) a dokonce vyhrál i tři etapy, ovšem na celkový triumf to nestačilo a skončil až na třetím místě. Za vítězným Rogličem.
Ale, zpátky k Lutychu 2026, kde se o vítězství „prali“ právě Poga se Seixasem. Kdo se na ten zásadní souboj díval, musí uznat, že Seixas je o osm let staršímu Pogimu opravdu zdatným soupeřem.
S odstupem můžeme jen spekulovat, zda způsob, jakým jej Poga utrhl, byl opravdu „nutný“. Totiž, po třech brutálních útocích (během kterých byli evidentně oba na limitu) se nakonec Pogi svého soupeře zbavil způsobem „jakoby nic“. Ze sedla, tedy v sedě, jako by jen přidal na důrazu. A Seixas už viditelně nestačil. Poga si to pak sice na chvíli zase rozjel vstoje, ale pak si zase sedl a už jen ujížděl…
Vyvstává přitom otázka, zda by Seixas měl dost síly na tohle zrychlení ze sedla reagovat, kdyby za sebou neměl právě ty brutální, až devastační Pogiho nástupy… Ostatně, prý už při nich viděl rozmazaně.
A zase „trošku Remca“. Ten před startem Lutychu remcal, že Seixasovi možná nebudou ve finiši stačit síly, protože takhle dlouhý závod ještě nejel. No, stačily. I na to, aby Remca předstihl téměř o minutu.
Jinak, srovnávání Pogiho se Seixasem jsou sice atraktivní, ale přece jen trošku liché. Už jen proto, že Pogi začal svých prvních triumfů na Tour dosahovat podle všeho v tzv. nezávodním režimu, kdy pil pivo, jedl pizzu a jeho výkonnost nebyla zdaleka tak přesvědčivá, jako je dnes. Naproti tomu Sexais je již dnes v plně závodním módu. A, třeba i právě to mu umožňuje Pogimu sekundovat.
Další predikce vývoje situace mezi nimi však naráží na nesmlouvavou realitu, kdy nikdo neví, jak se bude dál vyvíjet. Faktorů, které ovlivňují výkon jednotlivých závodníků i výsledky závodů, včetně těch etapových, je totiž spousta.
A, nemusíme chodit moc daleko. Stačí si vzpomenout na Tour 2022 a 23, kdy se Poga, jako dvojnásobný šampion Tour výkonností propadl a slavil Jonáš. Dokonce jej chvílemi předčil i Wout van Aert, který rozhodně vrchařem není.
Každopádně, Poga je teď už částečně ve stínu. Paul Seixas se na něj, zdá se, dotáhl relativně nejblíž a minimálně spekulace o tom, co stojí za Pogiho výkonností tak nějak pomalu utichají. Hlavní pozornost se teď nejspíš bude soustředit na Sexaise, který bude čelit brutálnímu tlaku, kdy že to zvítězí právě nad Pogim. Mimochodem, už se o něj zajímá i Pogiho tým.
Přitom, těžko říct, zda jej chtějí jako budoucí náhradu za Pogiho anebo z něj spíš chtějí udělat Pogačarova domestika. Tedy, tzv. na černou práci. Prostě proto, aby na něj, jako na hlavní hvězdu týmu neútočil. Větší plat, než Poga mít samozřejmě nemůže, ale i tak by si Seixas myslím přišel na hodně slušné peníze. Víc, než má teď…
https://www.roadcycling.cz/clanek/radsi-bych-v-pristim-roce-vyhral-giro-ale-hlavnim-cilem-bude-tour-rika-vingegaard
https://www.nastartu.cz/jak-se-zbavit-pogacarova-vyzyvatele-uae-se-chysta-koupit-seixase-francouzi-se-tomu-brani
https://www.youtube.com/watch?v=yfAdNlxgz7w#:~:text=Bridie%20O'Donnell%20and%20Simon%20Gerrans%20of%20the,some%20of%20the%20crucial%20corners%20on%20Staeg
