Článek
Tehdy byl poprvé zvolen hlavou státu a funkci následně obhájil, aby jej v první české přímé volbě vystřídal Miloš Zeman. Ale, to už se slovo silné pomalu, ale jistě, zhusta využívalo. Třeba i v souvislosti se signály, které byly vysílány někdejším premiérem Petrem Fialou. A dnes? Dnes můžu říct, že mě to slovo silně s*re.
Nejen proto, že je nadužíváno. Silný může být člověk svalově, ovšem stejně tak je slovo používáno pro otylou postavu. Proto by se místo slova silný/silná často hodil jiný – výstižnější výraz. Třeba výrazný. Tím nemyslím výrazně silný.
Skoro by se dalo říct, že jde o jakýsi ekvivalent k situaci, kdy jsou například ze zahraničí přebírána slova, která podle některých češtinu mrví. A to přesto, že tato slova náš jazyk naopak obohacují a rozvíjejí. Tedy, dokud neztratí svůj původní význam. Ano, oficiální historie je plná zkomolenin…
Tuhle jsem byl například ve Francii a koupil si v pekárně Croisant. No, běžel jsem hned ke slovníku, abych si dychtivě přečetl, co to znamená ordinaire, když už jsem si koupil Croisant Ordinaire, abych věděl, co budu vlastně jíst.
Nakolik mne však význam toho slova mohl napadnout samotného, jen kdybych se poněkud více zamyslel – nakonec jsem se z chytré knížky dozvěděl, že to slovo znamená obyčejný. Na moji obranu se sluší dodat, že v našich končinách jest Croisant nazýván jako máslový. Hm.
Ale, není to jen slovo silný, které se v médiích (a média často silně vytváří obraz společnosti) objevuje častěji, než by se možná slušelo. Například slovní obrat Krize na Ukrajině se drželo ve slovníku médií silně dlouho, ač se jednalo o regulérní válku, když jeden stát vojensky napadl ten druhý.
Pravda, slovo anexe není tak úderné (a lidé mu ani na první dobrou úplně nerozumí) a na výraz okupace jsme z doby druhé světové války, stejně jako na tu ze srpna ´68 kdy nás navštívila „bratrská“ vojska, aby nám pomohla z krize, silně citliví. Také z hlediska diplomacie bylo přece jen lepší počkat, až onen výraz válka použije některý ze silnějších států.
Nicméně slovo krize je, zdá se, velmi oblíbené i nadále. Klimatická. Vládní. Jaká ještě?
Jako, ano – obecně vzato, změny v počasí opravdu probíhají, stejně jako veletoče politických reprezentací u nás i ve světě. Otázkou však zůstává, zda jde o krizi (tedy označení pro náhlý negativní zvrat – jak toto slovo definuje slovník cizích slov) – případně, jak moc ji dokážeme, jako lidstvo dnes – teď ovlivnit. Chceme snad poručit větru – dešti? No, pokusy už tu byly…
Napadá mě, proč se tyto univerzální výrazy nadužívají? Snad proto, že jim porozumí i antoušek? Že by jejím ekvivalentům rozumělo méně lidí? Možná, že jako národ opravdu méně čteme, ovšem třeba Tajemství všech tajemství se u nás prodalo za první týden skoro půl milionu. V češtině. Proč asi? Proč má Dan Brown tak silný úspěch? Přestože u nás údajně panuje čtenářská krize? A děti prý méně čtou… Spíš jsou na mobilech.
Jak jsem pochopil, jednoslovný název České republiky už se jaksi vžil. I když, ne každému jde úplně přes pusu, a tak někteří lidé raději využívají jako zkratku obrat u nás - v Čechách. Co na tom, že tím automaticky vyautují Moravu?
Pravda, tento „nacionalismus“ se vztahuje spíš na Brno, páč kdyby neexistovala D1 Pražáci by ani nevěděli, že nějaké Brno vůbec je. Takhle jej přinejmenším berou, spíš jako odpočívadlo na cestě do svébytné Ostravy. Ta zase leží i ve Slezsku.
Slova jako krize a silný se tedy evidentně hluboce zakořenila do českého (a nejen tohoto) mediálního slovníku. A, nejen ona. Například oblíbené slovo PR agentur - komunikovat. „Komunikovali jsme to spolu…“, namísto starého dobrého - bavili jsme se o tom, nebo diskutovali jsme o tom. Jde však spíš o slova účelová, jež v médiích často ani nemají přesný význam. Obecně vzato, slouží buď jako obecné zdůraznění sdělení nebo jako hodnotící nálepka.
Na druhou stranu, třeba pro vyjádření amerického prezidenta Donalda Trumpa je slovo silné opravdu diplomatičtější. Označit je totiž rovnou za nabubřelá, machistická nebo dokonce šílená by bylo sice hodnoceno jako nazývání je pravým jménem, ale proč dráždit hada bosou nohou.
