Článek
Zvyklý na „těžkooděnce“ typu Miloše Zemana či Václava Klause, kterým lidé v dobách jejich největší slávy téměř doslova viseli na rtech, jsem možná od této knihy čekal něco trošku jiného. Nejspíš i proto, že tito pánové k výkonu svých funkcí či úloh v politice přistupovali víc pragmaticky. S důrazem na svou vlastní důležitost i neochotou přiznat svá pochybení. U paní Pekarové Adamové je tomu jinak.
Bývalá předsedkyně TOP 09 ani tak důrazně neobhajuje své politické postoje a názory (na rozdíl od již zmiňovaných pánů), ale spíš odhaluje strasti, kterým ve třetí nejvyšší ústavní funkci čelila. Jaké pocity v ní toto působení vyvolávalo.
Tereza Šídlová, mimo jiné manželka matadora české politické komentátorské scény Jindřicha Šídla, se věnuje postavení žen v politice a společnosti a nejspíš i dík tomu dostala nabídku, která se neodmítá. Totiž vést sérii rozhovorů s předsedkyní tehdy vládní strany TOP 09 a po Miroslavě Němcové druhé ženě v čele Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Ženy a politika
Vedle bývalé ministryně spravedlnosti Evy Decroix bych právě Markétu Pekarovou Adamovou označil za jednu z výrazných (myšleno vizáží atraktivních) žen na české politické scéně. Přesto bylo právě paní Pekarové Adamové vytýkáno, že nepůsobí dost žensky. Na druhou stranu se i tak setkávala, podobně jako paní Decroix, s verbálními útoky především na své postavení ženy v politice.
Přitom kolikrát se muž politik setká s tím, že by se terčem afektovaných komentářů stala jeho mužská stránka? Anebo vzhled a oblékání? Vzpomínám si snad pouze na Jiřího Paroubka, který byl svého času za svůj šatník kritizován.
Pro mnohé bude možná překvapující, když paní Pekarová Adamová v knize sama přiznává, že tyto verbální útoky většinově nepochází ze strany mužské části populace. Paní Šídlová dokonce zmiňuje výrok Madeleine Albrightové, že v pekle je zvláštní místo určené pro ženy, které jiným ženám úspěch nepřejí.
Jedním z úvodních témat knihy je také rostoucí vliv internetu na zákulisí politiky. Zvláště dnes, kdy čím dál více přibývá virtuálních útoků. Je přitom děsivé, že přestože tyto příspěvky pochází z velké části od fiktivních uživatelů, jsou jejich dopady v konečném důsledku reálné.
Markéta Pekarová Adamová devětkrát jinak
Kniha je vlastně kompilátem rozhovorů, uvozených vždy jedním z celkem devíti témat. Ať už z tuzemské, či zahraniční politiky, kdy nechybí ani otázka Ukrajiny, zážitky z cesty do této válkou sužované země nebo její dnes již téměř neznámá diplomatická mise na Tchaj-wan.
Paní Pekarová Adamová se přitom nevyhýbá ani hodnocení mužů – politiků, z úrovně jejich veřejného působení. To, že je i v jejích očích Petr Pavel diametrálně odlišný (v tom dobrém) od Miloše Zemana, asi není třeba zdůrazňovat. Stejně tak její pohled na Miroslava Kalouska či Karla Schwarzenberga. Ovšem ani tyto komentáře nepřinesou čtenáři, jenž se o politiku zajímá třeba jen okrajově, nijak zásadní zjištění.
Důležitější je, pokud paní Pekarová Adamová dává za pravdu mnohým komentátorům v tom, že určujícím „tmelem“ koalice SPOLU bylo lidské souznění jejích jednotlivých představitelů. Pak čtenář pochopí, že tato koalice nejspíš nebude fungovat tak hladce napořád. Snad, kdyby vyhrávala volby.
Paní exposlankyně v rozhovorech rozkrývá i své rodinné zázemí, přičemž myšlenku na návrat do politiky, i té vrcholné, nevylučuje. Protože, jak zmiňuje v samotném úvodu knihy – součástí politiky být vždy chtěla, proto se v ní začala angažovat.
SPOLU a přitom každý sám
Přitom přiznává i jistý údiv nad tím, že se stranu, do které coby nově vzniklé v roce 2009 vstupovala jako řadová členka, mohla po deseti letech svého působení dokonce šest let vést. Zmiňuje se i o vlastním růstu v této straně, především po boku jejího někdejšího předsedy pana Schwarzenberga, o kterém se stále vyjadřuje s nejvyšší úctou. I proto uvádí, že se s ním rozloučila ve svých modlitbách. Tohle přiznání sice působí až pateticky, ale na druhou stranu – TOP 09 přece vznikla z lidoveckého jádra.
Co je naopak zásadní, že svým postojům, tak jak je prezentuje, nejspíš sama opravdu věří. Čtenář pak pochopí, proč dnes TOP 09, resp. koalice SPOLU, v podstatě postrádá širší voličkou podporu. Postavení těchto hodnot, jakož i důraz na neatraktivní témata, jen dokazují, že tehdejší představitelé koalice SPOLU většině voličů buď nerozumí, anebo jim nedokážou „své“ priority účinně vysvětlit.
Asi za největší „slabinu“ celé knihy vnímám, že rozhovory nejsou nijak konfrontační. A to nemyslím v negativním slova smyslu. Nějaký souboj argumentů v knize prostě nenajdete. Celá spíš působí jako rozhovor dvou kamarádek, které si spolu párkrát zašly na kafe.
Hodnocení 65%
Nejsem z cukru ani ze železa
Markéta Pekarová Adamová, Tereza Šídlová
Vyšehrad 2025
