Článek
Oni to tvůrci mysleli nejspíš dobře. Bohužel, dobrými úmysly je dlážděna i cesta do pekla. Přiblížit divákům názory lidí, kteří se v otázce války na Ukrajině vymezují spíš negativně vůči tzv. hlavnímu zpravodajství… Bohužel se tento pokus zvrhnul na hůře uvěřitelný film, kde se vlastně divák ztrácí v tom, kdo je kdo. Anebo dokonce přemýšlí, zda nejsou některé záběry hrané.
Těžko říct, zda za jistou náklonností Čechů k Rusku, nestojí čtyři desítky let v bratrském područí Sovětského svazu. I když, i za první republiky se to dělo. Stačí zmínit rusofila Karla Kramáře.
Anebo za to může ono rozčarování, že západní Evropa není tak „skvělá“, jak si lidé žijící v zadrátovaném a zákazy sešněrovaném Československu mysleli? Tehdy to bylo jednoduché; Bolševik byl společný nepřítel a demokratický Západ byla naděje. Jenže, porevoluční nadšení brzy vystřídal populární názor, že politici jsou „svině“ a že bude lepší zase na všechno nadávat. A následovala obsesivní otázka: nebylo za bolševika líp?
Režisér Robin Kvapil po více méně neznámých dokumentech jako například Máme na víc (2018) nebo Hledání J. A. Pitínského (2024) přišel se snímkem nazvaným Velký vlastenecký výlet (2025), jenž měl (nejspíš) být jakousi sondou do myšlení lidí, kteří válku na Ukrajině vnímají „po svém“.
Nevěří oficiálním médiím…, zpochybňují válku jako takovou, že se jinak na Ukrajině žije normálně („jen“ pohraničí trpí) a vůbec se k celé problematice staví dost skepticky.
Jasně, upoutávka na film byla zajímavá. Divákovu pozornost vzbudila. Jenže… Jenže!
Zaprvé se divák ztrácí v postavách. Kdo je účastník… Kdo štáb… Kdo místní… Nad jiné přitom ční jediná žena-účastnice, které si kamera všímá asi nejvíc. Vlastně tak trošku připomíná Kateřinu Konečnou (vlasy, brýle, fyziognomie). Bohužel jde o dámu, která svůj cynický pohled na situaci nijak neskrývá a nad fotkami exhumovaných mrtvol suše konstatuje, že je na podobný pohled zvyklá z patologie. V kontrastu s tímto konstatováním je pak její objetí s člověkem, který vypráví, že mu ve válce zahynula celá rodina. Včetně dětí.
Ostatně, podobných gest je zde víc.
Film sice občas přetéká emocemi, ale celé to působí, jako by se tvůrci snímku snažili přesvědčit lidi, kteří ani moc přesvědčování být nechtějí, a proto se chtějí zúčastněně alespoň tvářit.
V závěru snímku máme dokonce možnost, vyslechnout si frustraci samotného režiséra, který suše konstatuje, že se mu záměr moc nepovedl…
Jako – ano, civilisty nelze vystavovat bezprostřednímu nebezpečí. Tedy nám k ilustraci (nebo vykreslení-v pravém smyslu toho slova) hrůz války musí stačit záběry z vylidněného města. Sami aktéři je pak paradoxně (či snad zvráceně) hodnotí, jako kulisy z Amerického filmu.
Možná by snímku prospělo srovnání s děním na Ukrajině dál od frontové linie. Jak válku vnímají v nezasažených oblastech (jsou-li vůbec takové) samotní Ukrajinci (což se u nás také často dostává na přetřes). Málo kdo totiž vnímá, jak je Ukrajina rozlehlá. Že je víc jak sedmkrát větší než Česká republika. Anebo zda a jak moc je Ukrajina poničená mimo frontové linie.
Nálada snímku se však rozplývá v dlouhých záběrech (pro zvýšení napětí jsou ještě dynamicky roztřesené) na debaty mezi účastníky výletu anebo s místními.
V tomto duchu téměř zanikne myšlenka, že Ukrajina evidentně není, oproti členským zemím EU svázána například „emisními“ pravidly (auta) a život Ukrajinců je tím pádem „jednodušší“. Že Ukrajina bojuje za svou suverenitu, přitom pánům-účastníkům jaksi uniká. Všeobjímající klimatické šílenství, zde tedy sice není na pořadu dne, ale v obyvatelích členských států EU prostě existuje (jako byrokratická křivda) a ukazuje se v celé své nahotě. My nemáme válku, zato máme klimatický diktát. Inu - jiný kraj, jiné starosti.
Jestli režisér čekal, že castingem VYBRANÉ účastníky své mise „obrátí na víru“, pak se cíle evidentně nedočkal. Jen si tři „nevěřící“ lidé udělali adrenalinový výlet. Navíc, možná dokonce někdo začne pochybovat, zda je válka vzdálená tisíc kilometrů od našich hranic opravdu tak strašná…
Asi jediným hmatatelným přínosem snímku je proto publicita, které se mu dostalo. Oproti předchozím snímkům tohoto režiséra.
