Článek
Nebo spíš čtenářek? Je to tak. Šifru mistra Leonarda mi nadšeně doporučovaly pouze ženy. Že se mi bude líbit. Když jsem ji dostal, skončil jsem nakonec tuším na straně 57 (nebo 75), u poměrně detailního popisu automobilové honičky, kde nechyběla zmínka o každém odbočení či názvu ulice. Navíc mě přestalo bavit to neustálé přeskakování mezi motivem knihy a dějem okolo hlavního hrdiny. Knihu jsem tehdy zavřel a na film rovnou zanevřel. A, vzhledem k tomu, že jsem z recenzí na „Tajemství“ zjistil, že se styl pana Browna nijak zvlášť nezměnil…
Nakonec jsem však po „Tajemství“ přece jen sáhl. Ale především proto, že se děj odehrává v Praze. Dokonce jsem knihou i zalistoval a začetl se. Člověka přitom napadá, čím to je, že má tento spisovatel takový úspěch?
Pravda, ona mystéria z dávných časů, jež jsou chráněna lidmi ze současnosti, jsou pro mnohé zjevně atraktivní. Svého času byl na podobném (mysteriózním) principu založen kdysi populární televizní seriál Akta X. (1993-2002). Ten se však postupně utopil ve vlastních konspiračních teoriích o mimozemských návštěvách Země (a jejich zamlčování "vládou") a v posedlosti s hledáním PRAVDY, namísto reality.
Ve třetí sérii (1996) se sice objevilo několik tzv. odlehčených dílů, ale od páté řady seriál sledovali prakticky už jen ti skalní. Producenti přesto stihli na vlně pohasínajícího zájmu natočit ještě dva celovečeráky (1998 a 2008), ale seriál na původní čísla sledovanosti už nenavázal. Po deváté řadě (2002) vznikly ještě další dvě (2016, 2019), ale ty se staly jen marnými pokusy o comeback. Aby se nakonec z kultovního seriálu stal jen úsměvný fenomén své doby.
Jinak je tomu u Dana Browna, jehož zástupy fanynek už dvě desítky let spíš houstnou a filmoví producenti jeho knihy vítají s jistotou zisku. I když, Ztracený symbol (2021) dostal na rozdíl od „Šifry“ (2006) a Andělů a démonů (2009) „jen“ seriálovou podobu.
Navíc se nezdá, že by měl zájem čtenářů o Brownovo dílo v budoucnosti nějak zvlášť polevit. Nesjpíš i proto, když už Dan nějakou knihu vydává, pak rovnou v desítkách překladů a o práva na její zfilmování se producenti skoro perou. Mimochodem, jen pro zajímavost, slyšel jsem, že Hanks už si Langdona v „Tajemství“ nejspíš nezahraje. Třeba dostane přednost jeho „seriálový“ protějšek, Ashley Zukerman.
Přes všechny dosavadní úspěchy u čtenářů (čtenářek) se však recenzenti předhánějí spíš v dehonestaci jeho díla. Například Brownovu novinku „Tajemství“ se nebojí označit jako béčkovou a upozornit na absurdity v ději. Ať už na styl tvorby samotného autora (i když v tomto směru hodnotí spíš práci překladatelů než originálu), bizarnosti v pocitech hlavního hrdiny (děsí se zvuku zvonů-což je u množství zvonů v Praze samo o sobě děsivé), nebo nápadnou podobností Brownova popisu prostředí v knize se stylem turistických průvodců.
Zdá se však, že ani toto pohrdání odborníky (kteří Danovy knihy označují jako béčkové) není na překážku, aby nakladatelé u každé Brownovy novinky počítali s nadstandardním nákladem a její načasování nebylo pečlivě plánováno do doby před Vánocemi, jako je tomu například právě u „Tajemství“.
Ale, třeba je u Browna zárukou úspěchu právě ona „béčkovost“. Čtenářská nenáročnost. Konec konců, my můžeme být rádi, že se tento světově uznávaný literát rozhodl umístit děj jednoho ze svých šesti románů o slavném Langdonovi, právě do naší metropole. Tím totiž Prahu na mapě světové literatury výrazně zvýraznil;). Jistě, nebyl první, ale nejspíš je v současnosti zdaleka nejslavnější. Přestože ta sláva není měřena kvalitou obsahu, nýbrž kvantitou prodaných kusů.
Třeba budou jeho zahraniční čtenáři i překvapeni, že toto „úchvatné“ Evropské město (jako sorry, ale fakt nepatřím mezi ty, kteří by Prahu opěvovali) opravdu existuje a vydají se v Langdonových stopách. Nejlépe do Four Seasons, v noci na Karlův most anebo na Petřín.
Sluší se dodat, že každý, kdo by měl snahu na Dana Browna tematicky navazovat, by se pouštěl na tenký led (a že tu jakási snaha byla - viz. Sedmikostelí). Jednak ohledně autorské licence, a pak kvůli možnému faux pas, že chce vypadat tak trošku jako Brown. A, že nebyl Brown první, to už nehraje významnou roli.
Poslední Brownova kniha furiantsky (nebo spíš marketingově) nazvaná Tajemství všech tajemství (pojem tajemství je totiž velice relativní) se u nás stala dokonce bezmála literární událostí roku. I když, nejspíš i proto, že je její děj (z pera slavného Browna) zasazen právě do kulis české metropole. Čímž se Praha zařadila například po bok Paříže a Washingtonu, kde Langdon prožíval svá předchozí dobrodružství.
Přesto, ani tak české recenze příliš pochvalné nejsou. Navíc, kniha je sice oficiálně označovaná jako thriller, ale podle mého se toto hodnocení hodí spíš pro film než pro knihu. Možná jinak napsanou.
No - i když se u nás „Tajemství“ prodalo (podle dostupných dat) jen za první týden sto tisíc výtisků, tak sedm vydání „Šifry“ asi nepřekoná (té se prý u nás podle IA dosud souhrnně prodal téměř milion). I když - možná, že právě tato čísla budou tím důležitým ukazatelem, že Češi čtou. Ač se často mluví o opaku.
Třeba za tímto všeobecně šířeným názorem stojí něco jiného než nechuť Čechů číst. Vždyť jenom Dan Brown (vedle dalších proslulých, zejména zahraničních autorů) totiž opakovaně demonstruje, že Češi čtou. Možná i báboly, ale čtou.
Mimochodem, víte kolik kapitol v „Tajemství“ začíná slovy Robert Langdon? Nebo prostě Langdon…? ;)
