Článek
Je to tak. Šifru mistra Leonarda mi nadšeně doporučovaly pouze ženy. Že se mi bude líbit. Nakonec jsem skončil tuším na straně 57 (nebo 75), u poměrně detailního popisu automobilové honičky, kde nechyběla zmínka o každém odbočení či názvu ulice. Navíc mě přestalo bavit to neustálé přeskakování mezi motivem knihy a dějem okolo hlavního hrdiny. Knihu jsem tehdy zavřel a na film rovnou zanevřel. A, vzhledem k tomu, že jsem z recenzí na „Tajemství“ pochopil, že se styl pana Browna nijak zvlášť nezměnil…
Nakonec jsem však po „Tajemství“ přece jen sáhl. Ale především proto, že se děj odehrává v Praze. Dokonce jsem knihou i zalistoval a začetl se. Člověka přitom napadá, čím to je, že má tento spisovatel takový úspěch?
Pravda, ona mystéria z dávných časů, jež jsou chráněna lidmi ze současnosti, jsou pro mnohé zjevně atraktivní. Svého času byl na podobném (záhadologickém) principu založen kdysi populární televizní seriál Akta X. (1993-2002). Ten se však postupně utopil ve vlastních konspiračních teoriích o mimozemských návštěvách Země (a jejich zamlčování "vládou") a v posedlosti s hledáním PRAVDY, namísto reality.
V třetí sérii (1996) se sice objevilo několik tzv. odlehčených dílů, ale od páté řady seriál sledovali prakticky už jen ti skalní. Producenti stihli v roce 1998 na vlně pohasínajícího zájmu natočit ještě dva celovečeráky, ale seriál na původní čísla sledovanosti už nenavázal. Po deváté řadě (2002) vznikly ještě další dvě (2016, 2019), ale ty se staly jen marnými pokusy o comeback. Aby se z kultovního seriálu stal nakonec jen úsměvný fenomén své doby.
Jinak je tomu u Dana Browna, jehož zástupy fanynek už dvě desítky let spíš houstnou a filmoví producenti jeho knihy vítají s jistotou zisku. I když, Ztracený symbol (2021) dostal na rozdíl od „Šifry“ (2006) a Andělů a démonů (2009)„jen“ seriálovou podobu.
Navíc se nezdá, že by měl zájem čtenářů o Brownovo dílo v budoucnosti nějak zvlášť polevit. Proto, když už Dan nějakou knihu vydává, pak rovnou v desítkách překladů a o práva na zfilmování se producenti skoro perou. A jen pro zajímavost, slyšel jsem, že Hanks už si Langdona v „Tajemství“ nejspíš nezahraje. Třeba dostane přednost jeho „seriálový“ protějšek, Ashley Zukerman.
Přes všechny dosavadní úspěchy u čtenářů (čtenářek) se však recenzenti spíš předhánějí v dehonestaci. Nebojí označit například Brownovu novinku „Tajemství“ jako béčkovou a upozorňovat na absurdity v ději. Ať již ve stylu tvorby samotného autora (i když v tomto směru hodnotí spíš práci překladatelů než originálu), bizarnosti v pocitech hlavního hrdiny (děsí se zvuku zvonů), nebo nápadnou podobností Brownova popisu prostředí v knize se stylem turistických průvodců.
Zdá se však, že ani toto pohrdání odborníky není na překážku, aby nakladatelé počítali u každé Brownovy novinky s nadstandardním nákladem a načasování vydání nebylo pečlivě plánováno do doby před Vánocemi, jako je to u „Tajemství“.
Ale, třeba je u Browna zárukou úspěchu právě ona béčkovost. Konec konců, my můžeme být rádi, že se tento světově uznávaný literát rozhodl umístit děj jednoho ze svých šesti románů o slavném Landgonovi, právě do naší metropole. Tím totiž Prahu na mapě světové literatury výrazně zvýraznil;) . Jistě, nebyl první, ale nejspíš je v současnosti zdaleka nejslavnější. Přestože ta sláva není měřena kvalitou obsahu, nýbrž kvantitou prodaných kusů.
Třeba budou jeho zahraniční čtenáři navíc překvapeni, že to město opravdu existuje a vydají se v Langdonových stopách. Nejlépe do Four Seasons, v noci na Karlův most nebo na Petřín.
Sluší se však dodat, že každý, kdo by měl snahu na Dana Browna tematicky navazovat, by se pouštěl na tenký led (a snaha tu byla - Sedmikostelí). Jednak ohledně autorské licence, a pak kvůli možnému faux pas, že chce vypadat tak trošku jako Brown.
Poslední Brownova kniha furiantsky (nebo spíš marketingově) nazvaná Tajemství všech tajemství (pojem tajemství je totiž velice relativní) se u nás stala dokonce bezmála literární událostí roku. I když, nejspíš i proto, že je její děj zasazen právě do kulis české metropole. Přesto však české recenze příliš pochvalné nejsou. Navíc je kniha sice oficiálně označovaná jako thriller, ale podle mého se toto hodnocení hodí spíš pro film než pro knihu. Možná jinak napsanou.
No, i když se u nás „Tajemství“ prodalo (podle dostupných dat) jen za první týden sto tisíc výtisků, tak sedm vydání „Šifry“ asi nepřekoná (té se prý u nás podle IA dosud souhrnně prodal téměř milion). I když - možná, budou právě tato čísla tak důležitým ukazatelem toho, že Češi čtou. Ač se často mluví o opaku. Třeba za tímto všeobecně šířeným názorem stojí něco jiného než nechuť Čechů číst. Jenom Dan Brown (mimo jiné proslulé autory) totiž opakovaně demonstruje, že Češi čtou. Možná i báboly, ale čtou.
Mimochodem, víte kolik kapitol v „Tajemství“ začíná slovy Langdon? Nebo Robert Landgdon…?
