Článek
Pro fanoušky jde o nevídanou podívanou. Pro odpůrce možná až „nechutnou“ přehlídku jeho výkonu. Experti nad tím kroutí hlavou a mnoha dalším (těžko říct, zda i samotným závodníkům) vadí, že když se Poga postaví na start, pro ostatní zbývá jen boj o stříbro.
Přitom podobná představení předvádí třeba – van der Pool, který v cyklokrosu obvykle zaútočí dokonce jen pár kilometrů po startu (možná ani to ne), aby si pak ze závodu udělal svůj vlastní. Už se nemusí s nikým postrkovat, nikoho předjíždět, nebo dokonce někoho vozit v háku. Když na to má?
Pravda, od fanoušků za tento styl závodění už schytal i rány bidonem (to v horším případě) anebo vulgární nadávky (to v lepším případě). Rozdíl je v tom, že cyklokros není tolik sledovaný. Ani tolik nejde o týmový sport, jako je silniční cyklistika. Tam se lídr může schovat za týmové kolegy, aby pak v příhodný okamžik zaútočil a třeba i vyhrál.
Je však nutné dodat, že jakkoli se Tadejovy útoky desítky kilometrů před cílem jeví jako plánované, a jeho soupeři se na ně mohou předem připravit, v konečném důsledku s tím příliš mnoho nenadělají, protože jsou výkonnostně někde jinde. A Tadej jim většinou ujede.
Evenepoelova frustrace na MS v silniční cyklistice 2025, z jeho neúspěchu v hromadném závodě by se proto mohla zdát být obrazem, jak Pogačara vnímají ostatní. Na druhou stranu, byl to právě Evenepoel kdo Pogačara na Amstelu ´25 s Mattiasem Skjelmosem dojel, aby se ve trojici poprali o vítězství. A Skjelmose vyhrál. Když se po sobě Poga s Evenepoelem „dívali“.
Jistě, s odstupem a nadsázkou můžeme říct, že každý závod, kde Pogačar startoval, je více méně „jasný“. Jenže! Na startu nikdo neví, jak závod dopadne. Pogačar letos duhový dres obhájil, ale vyvstaly pochybnosti, zda měl dostatečnou konkurenci. Když například nestartoval jeho arcirival z Tour, Jonáš Vingegaard. No a pak, když na ME startoval i Jonáš odpadl poměrně brzy. Pak se vyrojili komentáře, že netrénoval, anebo, že jednodenní závody jednoduše neumí.
Prý měl v nohách Tour i Vueltu. Poga měl vloni v nohách Giro a Tour, a stejně mistrák vyhrál.
Když jsem se díval na ME a sledoval v přímém přenosu, jak Poga zaútočil, dlouho to vypadalo vyrovnaně. Pak jsem si vzpomněl na loňskou Tour, kde se Evenepoel roznastupoval, aby Jonášovi došla trpělivost a atakoval ho sám. Ujeli mu - s Pogačarem.
I na ME Evenepoel odpadl, aby se na Pogiho postupně dotáhl na odstup minuty a rozdali si to na férovku. Byli bez vysílaček… Byly to nervy – zvládne to Pogačar? Dokud nedojel, nebylo nic jisté. Viz. Amstel.
Letos po Tour mluvil Pogi o mentální únavě. Jako šampion. Například Sagan, jako trojnásobný mistr světa a sedminásobný šampion bodovačky na Tour, jezdil, dokud to šlo. Dokud jej nezastavila klesající křivka jeho výkonnosti. Pak to vzdal. A, přitom to byla škoda. Tedy, že už nestačil. Šou, jakou předváděl se vidí málo kdy.
Osobě si nemyslím, že by byl Pogačar pro cyklistiku hrozbou. Spíš jsou to takové spekulace, když není o čem psát. Když zrovna nezávodí. A pak, po závodě se vyrojí analýzy a narážky na to, jak agresivní způsob závodění Poga „razí“, když zaútočí třeba stovku před cílem. Namísto superlativů, spíš kritika. Klasika.
