Článek
Případ dopravní nehody europoslance Filipa Turka rozvířil veřejnou debatu a otevřel rozpor ve vnímání spravedlnosti. Dozorující státní zástupce konstatoval, že Turkova riskantní jízda vykazovala znaky nedbalostního trestného činu, chyběl však jediný - zákonem vyžadovaný následek. Řidič protijedoucího vozu totiž jako zázrakem vyvázl bez těžkých zranění. Případ se tak přesunul do „pouhého“ přestupkového řízení.
Tato situace odhaluje pro mnohé frustrující paradox českého práva. Dva řidiči mohou jet naprosto stejně bezohledně. Jednoho náš justiční systém odsoudí za spáchání trestného činu, druhý odejde z magistrátu s pokutou jen proto, že jeho protihráč měl v dopravním mariáši prostě větší štěstí nebo lepší airbagy.
Hranice mezi rizikem a lhostejností - vědomá nedbalost versus nepřímý úmysl
Logické nám přijde: „Pokud někdo letí městem jako blázen a porušuje předpisy, musí přece vědět, že tímto svým jednáním může někoho zabít. To je přece úmysl!“ České trestní právo však vidí situaci jinak a rozlišuje vědomou nedbalost a nepřímý úmysl.
Klíčová je forma psychického vztahu k následku.
Právní hodnocení konstrukce vědomé nedbalosti spočívá v tom, že pachatel možnost následku předvídá, ale bez přiměřených důvod spoléhá, že nenastane.
Řidič ví, že riskuje a porušuje předpisy, ale bezdůvodně spoléhá, že se nic nestane. Říká si: „Jsem skvělý řidič, mám drahé sportovní auto, včas to ubrzdím.“ Nechce bourat, nechce si zničit své auto ani ohrozit sám sebe. A právě takový mechanismus stojí v pozadí případu Filipa Turka.
U nepřímého úmyslu pachatel možnost následku také předvídá, ale je s ním srozuměn. Ví, že může způsobit katastrofu, je mu to ale de facto jedno. Žádné vnitřní spoléhání na štěstí se nekoná - prostě jen bezohledně prosazuje svůj cíl přes případný tragický následek.
Po úmyslném trestném činu sahá justice nekompromisně až tehdy, kdy samotný záměr podezřelé osoby jednoznačně vybočuje. V české praxi je takovým typickým příkladem vybržďování na dálnici v rychlosti 130 km/h.
Při najíždění ujíždějících řidičů do policistů se dvoutunové auto stává v rukou agresora skutečnou zbraní a soudy někdy tyto činy, především v případech prokázání úmyslu usmrtit, trestají jako pokus o vraždu nebo pokus o těžké ublížení na zdraví - a to i v případě, že policista stihne uskočit a nikomu se nic nestane. U pokusu trestného činu není k jeho dokonání ve stadiu pokusu třeba, aby zamýšlený následek skutečně nastal. Současně je nutné, aby jednání dospělo do zákonem požadované fáze pokusu a byly splněny ostatní podmínky.
Paradox morálního štěstí - trestá se výsledek, ne chování
U nedbalostních nehod (kam spadají pirátské jízdy) však narážíme na fenomén, kterému právní filozofové říkají morální štěstí (moral luck). Český právní systém totiž historicky netrestá morální profil řidiče nebo to, jak nebezpečnou situaci vyvolal, ale skutečně způsobený následek na zdraví. Spravedlnost se v tu chvíli stává rukojmím moderních technologií a medicíny.
Kvalitní bezpečnostní vybavení vozidla straní viníkovi
Pokud řidič narazí do moderního vozu s robustní deformační zónou a sadou airbagů, posádka odejde třeba jen s modřinami. Viník pak pouze od přestupkové komise s pokutou. Pokud ale narazí do třicet let starého rodinného auta bez bezpečnostních prvků, posádka utrpí těžká zranění a podezřelý čelí vězení. Chování řidiče bylo identické, avšak následek nikoliv.
Špičková medicína snižuje trest
Soudní znalci v těchto případech sice zkoumají závažnost zranění a délku omezení v běžném životě. Pokud ale dokáží lékaři oběť bleskově a kvalitně operovat a zkrátit dobu její léčby pod kritickou hranici trestného činu, paradoxně tak nepomohou pouze zraněnému, ale zachrání tak i krk samotnému viníkovi.
Ochrání nás, veřejnost, česká justice?
Může se zdát, že justiční systém selhává. Pokud pirát silnic ohrozí v hustém provozu život nebo zdraví většího počtu lidí, může být obviněn z obecného ohrožení z nedbalosti, i kdyby nikoho nezranil.
Stejně tak se u řidičů s více než jedním promile alkoholu v krvi řeší samotný fakt, zda se v době, co usedl v tomto stavu za volant, nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost.
Ale co ti ostatní, jako poslanec Turek?
Ti neskončí ani za mřížemi, ani neodejdou s trestem od soudu. U nás totiž trestní právo funguje jako ultima ratio – poslední instance. A ta má nastoupit až tehdy, kdy dojde k opravdu reálné tragédii. V přestupkovém řízení hrozí trest v podobě desetitisícové pokuty, zákazu řízení a v mimořádných případech i propadnutí či zabrání samotného vozidla. V rámci běžného přestupkového řízení je sice případná sankce v přestupkovém právu zabrání věci teoreticky možná, ale u vozidel se v praxi téměř neuplatňuje kvůli zásadě přiměřenosti.
Dokud tedy česká legislativa nezavede např. po vzoru Velké Británie samostatný trestný čin dangerous driving, tedy „nebezpečné řízení“, kde se trestá již za samotný styl jízdy, i když i zde se sankce liší podle následku, bude spravedlnost na českých silnicích i nadále do jisté míry závislá na nefalšovaném, čistém štěstí.
Zdroje:
