Článek
Jak si stát sám vyrábí nedůvěru občanů
Když jsme se nyní 10. a 11. listopadu z médií dozvěděli, že hygienici uzavřeli vyšetřování zářijové salmonelózy v pražském Újezdu nad Lesy, případ druhé školní jídelny dořeší v následujících dnech a o sankci teprve rozhodnou, u mnoha lidí, včetně mě, to vyvolalo zděšení. Vypadalo to, jako by úřady dlouhé týdny tápaly, stále si nebyly jisty, co bylo zdrojem infekce, a ohrožovaly tak zdraví dětí. Realita je však jiná. Za zbytečnou paniku může především nešťastná úřednická komunikace v kombinaci s naší trpkou zkušeností z doby covidu.
Rychlý zásah v terénu, týdny papírování
V terénu totiž hygienická stanice zasáhla okamžitě. K nákaze, jejímž zdrojem byla podle zjištění hygieniků prošlá vejce použitá v uhlířských špagetách, došlo v pondělí. Už ve středu 23. září, ještě před tím, než laboratoře vykultivovaly bakterii salmonely a potvrdily její přítomnost, však byly obě jídelny uzavřeny a následně vydezinfikovány. Už ve středu totiž hygienici informovali o uzavření celé školy z rozhodnutí ředitele a o probíhající ohniskové dezinfekci, přičemž samotnou kuchyň v Polesné ulici dočasně uzavřel její provozovatel v návaznosti na vypuknutí epidemie a nařízená hygienická opatření.
Zatímco výdejna ve Staroklánovické ulici mohla obnovit provoz už v říjnu, hlavní kuchyně zůstala zavřená téměř šest týdnů až do splnění všech přísných podmínek, tedy do 2. listopadu.
Proč se tedy o ukončení případu mluví až po šesti týdnech? Nešlo již o bezprostřední řešení zdravotní hrozby, ale především o splnění přísných hygienických podmínek před znovuotevřením, jako byla celková mechanická očista, mimořádné lékařské prohlídky zaměstnanců či kontrola stanovených kritérií a následné administrativní dokončení celého případu.
Úředníci museli vyhodnotit a přiřadit stovky laboratorních výsledků jednotlivým nakaženým, zpracovat protokoly (evidováno celkem 494 nemocných, u 290 z nich byla nákaza laboratorně potvrzena). U každé ze dvou budov navíc tyto administrativní lhůty dobíhaly o několik dní jinak. Teprve po vyčkání uplynutí zákonných lhůt pro případné námitky škol bude možné dokončit příslušné správní kroky a rozhodnout o sankcích.
Je tedy důležité rozlišovat mezi tím, kdy byla zvládnuta samotná zdravotní hrozba, a tím, kdy bude administrativně uzavřen celý případ.
Když úřady neumějí mluvit srozumitelně a lidsky
Úřady často komunikují strohým právním jazykem, který znesnadňuje pochopení jejich sdělení. Místo aby lidem jasně řekly, že bezprostřední zdravotní riziko bylo zažehnáno už v září, provoz se obnovil až po splnění všech nařízených hygienických opatření a nyní se pouze řeší administrativa, informují o „ukončení šetření“.
Jenže co si pod tím má běžný člověk představit? Že se šest týdnů vyšetřovalo, odkud se salmonela vzala? Že až nyní hygienici zjistili, co se vlastně stalo? Nebo že teprve teď mohou děti bezpečně chodit do školní jídelny?
V situaci, která se týká zdraví dětí a vyvolává pochopitelné obavy veřejnosti, přitom nestačí jen informovat. Úřad musí také vysvětlovat, co jeho kroky konkrétně znamenají. Veřejnost si pak mezery v informacích domýšlí sama. Rozdíl mezi vyřešením zdravotní hrozby a definitivním uzavřením celého případu musí být veřejnosti zřejmý hned.
Jak covid hluboko podkopal naši důvěru v hygienu
A informační mezery si domýšlíme velmi kriticky. Na podobná sdělení navíc nereagujeme ve vzduchoprázdnu. Důvěra v českou hygienu byla v nedávné minulosti značně nalomena. Během pandemie covidu se naplno projevily závažné nedostatky systému. Hygienické stanice tehdy pracovaly se zastaralými metodami, nezvládaly nápor a trasování často přicházelo s týdenním i desetidenním zpožděním.
Sama jsem byla hygienou telefonicky kontaktována až osm dní po propuknutí nemoci, tedy v době, kdy už takový telefonát prakticky postrádal smysl. Všechny, s nimiž jsem přišla do styku, jsem totiž dávno předtím sama telefonicky upozornila na možné riziko nákazy. A nebyla jsem zdaleka jediná. Velké množství lidí zažilo na vlastní kůži chaos, kdy úřady ztrácely energii na zbytečné úkony, ohniska řešily se značným zpožděním a nákaza se mezitím šířila dál.
Tato zkušenost v lidech zanechala hlubokou nedůvěru. A právě proto dnes stačí málo, aby se z nejasného úředního sdělení stal důvod k obavám a podezření, že stát opět něco nezvládá.
Úřady doplácejí na nesrozumitelnou komunikaci
Důvěra se buduje roky, ale ztratit ji lze během jediné krize. Hygienici možná v tomto případě odvedli v terénu rychlou a dobrou práci. Jenže pokud veřejnosti nedokážou srozumitelně vysvětlit své kroky, jejich skutečná práce zůstává ve stínu zbytečných obav.
Občan nepotřebuje znát všechny paragrafy a procesní lhůty. Potřebuje vědět, zda už zdravotní riziko pominulo.
Dokud se státní úřady nenaučí mluvit s veřejností srozumitelně, lidsky a včas, budou doplácet na nedůvěru i tehdy, když svou práci odvedou dobře.
Zdroje:
