Článek
Dagmar Havlová vysoudila po dlouhých čtrnácti letech odškodné v celkové výši 2,5 milionu korun za lživý článek v časopise Pestrý svět (vydavatelství Bauer Media). Bulvár v něm tvrdil, že měla milence a byla s ním v lázních v době, kdy zemřel její manžel, prezident Václav Havel.
Cítím obrovské rozhořčení a frustraci nad touto tragickou osobní anabází. Zároveň vyjadřuji velkou vděčnost Dagmar Havlové za to, že spor dotáhla do konce a v rámci české justice bojovala za nás za všechny. Její případ je v mnoha ohledech mementem toho, jak těžké je v České republice domoci se rychlé a spravedlivé satisfakce za hluboký zásah do lidské důstojnosti. Věřím, že nejsem sama, kdo na celou situaci nahlíží stejně a vidí v ní hned několik zásadních problémů české justice a mediálního prostoru.
Lidský rozměr a brutalita lži
Suché zpravodajství o „vysouzené částce“, které zaznělo i ve večerních zprávách ČT v pondělí 9. listopadu, často zcela pomíjí to, co musel dotčený člověk prožít. Vymyslet si milence v momentě, kdy žena prožívá jedno z nejtěžších období života a doprovází svého umírajícího manžela, je lidsky odporné. Pro Dagmar Havlovou to znamenalo nejen okamžitou veřejnou dehonestaci, ale také nutnost znovu a znovu otevírat toto trauma před soudy po celá léta.
Extrémní délka soudního řízení
Spor se táhl neuvěřitelných 14 let. První rozsudky padaly už v roce 2015. V roce 2019 jí Vrchní soud v Praze sice přiznal dokonce 4 miliony korun, ale Nejvyšší soud tento verdikt následně zrušil s argumentem, že částka je příliš vysoká. Teprve nyní, v listopadu 2026, Vrchní soud pravomocně potvrdil další odškodnění ve výši 1,3 milionu korun. Spolu s dříve přiznanými 1,2 milionu tak celková částka dosáhla 2,5 milionu korun. Takto pomalá spravedlnost ztrácí svůj smysl a pro oběť představuje spíše formu sekundární viktimizace.
Směšně nízká odškodnění v ČR
Česká justice je dlouhodobě kritizována za to, že lidská důstojnost a soukromí mají pro zdejší soudy velmi nízkou finanční hodnotu. I když je částka 2,5 milionu korun na tuzemské poměry označována za „výjimečnou“ či dokonce rekordní, v rámci evropského práva a s ohledem na závažnost případu o žádnou závratnou sumu nejde.
Pro velká vydavatelství představovaly přiznávané částky v minulosti často jen kalkulovatelné riziko. Lživý a senzační článek jim často vydělal na prodejích a reklamě víc, než kolik pak po letech zaplatila u soudu.
Shrnutí
Někteří lidé vidí v rozsudku jen „zisk peněz“. Je zcela přirozené, že nás taková reakce okolí mrzí. Tito kritici si totiž neuvědomují, že žádné peníze nevrátí čtrnáct let klidu. Navíc skutečné náklady na špičkové právní zastoupení a znalecké posudky za celých 14 let mohou v konečném důsledku výrazně převýšit tabulkové náhrady nákladů řízení, které soudy úspěšné straně přiznávají.
Zejména jim ale uniká, že Dagmar Havlová bojovala za princip – ukázala, že bulvár si nemůže beztrestně vymýšlet jakoukoliv špínu.
Tento případ jasně demonstruje, jak moc dluží český právní systém obětem mediálních lží, ať už jde o rychlost zastání, nebo adekvátnost trestu pro ty, kteří zveřejňují lži.
Nejvíce však dluží skutečnou satisfakci samotným poškozeným. Následky na jejich psychice, které každá mediální dehonestace vyvolá, se totiž už nikdy nedají vzít zpět.
Zdroje:
