Článek
Devatenáct let vězení za vraždu dvou malých dcer. Případ z bratislavského Ružinova ale zahrnuje také dlouhodobé psychické problémy obžalované, vážnou manželskou krizi a její podezření, že otec dětí měl sexuálně nevhodně zacházet se starší pětiletou dcerkou.
Soud matku uznal vinnou z úkladné vraždy, trestný čin obecného ohrožení však z obžaloby vypustil. Některé okolnosti rodinného soužití přitom vůbec neposuzoval.
Slovenský Specializovaný trestní soud v Pezinku uložil 13. října 2026 neslyšící Ivaně F. trest odnětí svobody na 19 let za úkladnou vraždu jejích dvou malých dcer. Pětiletá Melanie a dvouletá Bella zemřely v srpnu 2025 v bytě v bratislavské městské části Ružinov. Matka se k činu přiznala, respektive jeho spáchání nepopírala. Rozsudek však zatím není pravomocný.
Základní informace přinesl také český server Novinky.cz ve článku Žena v Bratislavě utopila své dvě dcery ve vaně. Dostala 19 let. Podrobnější zprávy slovenského deníku Pravda ale ukazují, že za tragédií stály i další okolnosti, které je důležité znát, má-li si čtenář vytvořit co nejúplnější obraz případu.
Co se podle rozsudku odehrálo
K tragédii došlo v srpnu 2025 v bytě na Hrachové ulici v Bratislavě. Podle skutkových zjištění soudu začala Ivana F. přibližně týden před činem přemýšlet o tom, jak vyřešit svou rodinnou situaci. Dlouhodobě prožívala manželskou krizi, úzkostné stavy a depresi.
Podle soudem přijatého závěru dospěla k představě, že zabije sebe i své dvě dcery, aby všechny tři zemřely společně. Byla přesvědčena, že tím své děti ochrání před budoucím životem pouze s jejich otcem.
V koupelně napustila vanu, do níž umístila obě dívky. Poté zapojila fén do elektrického proudu a hodila jej do vody. Tento pokus však zamýšlený účinek nepřinesl. Podle popisu událostí citovaného při vyhlášení rozsudku děti i matka pocítily pouze slabé působení elektrického proudu.
Matka následně z koupelny odešla zkontrolovat, zda jsou v bytě stále samy. Poté se vrátila a obě dívky utopila. Podle soudního závěru zemřely udušením v důsledku utopení. Matka se následně pokusila usmrtit i sebe, mimo jiné vhozením vysavače do vany.
Podle obžaloby Ivana F. založila požár v ložnici bytu. Časovou posloupnost událostí však soud nedokázal jednoznačně určit, protože se její výpovědi v tomto ohledu rozcházely. Právě na tom záviselo i posouzení obžaloby z obecného ohrožení. Podle soudní úvahy bylo pro posouzení obecného ohrožení podstatné také to, zda v době založení požáru mohlo být ohroženo alespoň sedm živých osob. Pokud už obě dívky v té době nežily, nebyl podle soudu tento předpoklad naplněn. Soud proto trestný čin obecného ohrožení z obžaloby vypustil.
Matka podezírala manžela ze sexuálně nevhodného chování vůči dceři
Jednou z nejcitlivějších okolností případu je podezření, které Ivana F. měla vůči svému manželovi Michalovi. Podle informací slovenské Pravdy ho podezírala, že se nevhodně sexuálně choval k jejich starší dceři Melanii.
Během soudního řízení byly čteny také e-maily nalezené v mobilním telefonu obžalované. V jednom z nich popisovala vývoj vztahu s manželem, v dalším své obavy z toho, že by jí v případě rozvodu mohl vzít děti. Ve svých vyjádřeních rovněž tvrdila, že jí manžel fyzicky ubližoval a zakazoval některé činnosti.
Je však zásadní zdůraznit, že jde o tvrzení obžalované, nyní nepravomocně odsouzené, nikoli o soudem potvrzené skutečnosti. Manžel prostřednictvím svého právního zástupce obvinění odmítl.
Soudkyně Pamela Záleská při odůvodnění rozsudku výslovně uvedla, že soud nezkoumal kvalitu manželského soužití ani domněnky či přesvědčení obžalované týkající se manželova chování. Z rozsudku proto nelze vyvozovat, že by soud podezření ze zneužívání potvrdil, ale ani že by v tomto řízení provedl jeho úplné meritorní posouzení.
Pro pochopení motivace Ivany F. je přesto důležité vědět, že takové podezření existovalo a že podle jejího vlastního vysvětlení souviselo s představou, že musí děti před jejich otcem ochránit. Tato okolnost může pomoci objasnit její uvažování, sama o sobě však nijak nezmenšuje její odpovědnost za usmrcení dětí.
Dlouhodobé psychické problémy a snížená příčetnost
Dalším významným aspektem případu byl psychický stav obžalované. Podle slovenské Pravdy byla Ivana F. již řadu let psychiatrickou pacientkou. Soud při rozhodování o trestu zohlednil také skutečnost, že v době činu jednala ve stavu zmenšené příčetnosti.
Právě tato okolnost byla jedním z důvodů, proč soud nepřistoupil k nejpřísnějšímu možnému trestu. Přihlédl rovněž k tomu, že obžalovaná čin přiznala či jeho spáchání nepopírala a opakovaně vyjadřovala lítost.
Obhajoba požadovala překvalifikování činu z úkladné vraždy na vraždu a mimořádné snížení trestu na osm let. Soud takovému návrhu nevyhověl. Zároveň neshledal splnění podmínek pro uložení doživotního trestu.
Je nutné rozlišovat mezi sníženou příčetností a nepříčetností. Závěr o zmenšené příčetnosti neznamená, že člověk za své jednání automaticky neodpovídá. V tomto případě soud obžalovanou uznal vinnou z úkladné vraždy a psychický stav zohlednil při stanovení trestu.
Soud jí vedle devatenáctiletého trestu uložil také ochranné psychiatrické léčení ambulantní formou.
Proč soud neuložil vyšší trest
Prokurátorka Soňa Juríčková požadovala trest odnětí svobody v délce 22 až 23 let, a to s nejvyšším stupněm ostrahy. Obhajoba naopak žádala osmiletý trest.
Soud nakonec uložil 19 let vězení. Podle odůvodnění zohlednil sníženou příčetnost, přiznání a vyjádřenou lítost obžalované. Současně však zdůraznil závažnost činu a způsob jeho provedení.
Předsedkyně senátu poukázala také na skutečnost, že utrpení dětí probíhalo postupně a že matka nepřestala ani po usmrcení první dcery. Tuto okolnost soud zohlednil při posuzování, zda je namístě mimořádně snížit trest až na osm let.
Obhajoba však tento závěr soudu zpochybňuje. Advokátka Denisa Hostačná tvrdí, že Ivana F. utopila obě holčičky současně a že svou výpověď v tomto ohledu neměnila. Rozpory, na které poukázal soud, vysvětluje tím, že její klientka kvůli sluchovému postižení nemusela správně porozumět otázkám při výsleších a jejich smysl si mohla vykládat jinak, než bylo zamýšleno.
Vedle vězení soud rozhodl o zabavení fénu použitého při činu a uložil obžalované povinnost zaplatit manželovi náhradu škody ve výši více než 2 000 eur. Vypuštění trestného činu obecného ohrožení z obžaloby se vztahovalo k požáru bytu a k tomu, zda byl tento trestný čin prokázán jako samostatný.
Prokurátorka po vyhlášení rozsudku oznámila, že se odvolá proti všem jeho výrokům, včetně výroku o vině, trestu a ochranných opatřeních. Případ tak ještě není definitivně uzavřen.
Neslyšící obžalovaná a otázka porozumění při vyšetřování
Případ měl rovněž procesní rozměr související s tím, že Ivana F. je neslyšící. Soudní jednání proto vyžadovalo tlumočení do znakového jazyka a přizpůsobení komunikace jejím potřebám.
Obhájkyně Denisa Hostačná upozorňovala na obtíže při některých výsleších a na to, že její klientka podle ní nemusela správně rozumět všem otázkám. Obžalovaná sama zpochybňovala některé závěry znaleckých posudků a požadovala, aby její postižení bylo při jejich zpracování náležitě zohledněno.
To jsou významné procesní okolnosti, které je vhodné uvádět v kontextu. Samotná skutečnost, že je člověk neslyšící, samozřejmě nevysvětluje ani neomlouvá násilný čin. Je však důležité, aby bylo při vyšetřování i soudním řízení zajištěno, že obžalovaný skutečně rozumí otázkám, výpovědím a procesním úkonům.
Co případ vypovídá a co z něj naopak vyvozovat nelze
Tragédie Melanie a Belly je především příběhem dvou malých děvčátek, které přišly o život rukou vlastní matky. Jejich smrt nelze relativizovat ani zastírat za okolnostmi, které mohly předcházet činu.
Současně ale není správné zredukovat celý případ pouze na stručnou informaci, že matka utopila své dcery a dostala devatenáct let vězení. Pro porozumění rozhodnutí soudu jsou důležité také její dlouhodobé psychické problémy, snížená příčetnost, její vlastní popis rodinné situace, sporná obvinění vůči manželovi a důvody, proč soud část obžaloby odmítl.
Zvláštní pozornost vyžaduje podezření ze sexuálně nevhodného chování vůči starší dceři. Bez ověřených důkazů je nelze prezentovat jako prokázaný fakt. Stejně tak ale není vhodné zamlčet, že takové podezření bylo součástí výpovědí obžalované a že se objevilo v soudním řízení.
Objektivní informování znamená uvádět všechny podstatné doložené okolnosti, jasně rozlišovat mezi tvrzením a prokázanou skutečností a nepřisuzovat soudu závěry, které ve skutečnosti neučinil. Pokud však důležité souvislosti v článku chybí, může si čtenář na jejich základě vytvořit zkreslený obraz událostí a dojít k závěrům, které by při znalosti všech dostupných informací vůbec nemusel učinit.
Případ zatím není pravomocně ukončen
Rozsudek zatím není pravomocný. Prokurátorka (státní zástupkyně) se proti všem jeho výrokům odvolala přímo u soudu po vyhlášení rozsudku. Obžalovaná i zástupce poškozeného si ponechali lhůtu k vyjádření.
O dalším vývoji rozhodne odvolací řízení. Právě v něm bude důležité sledovat nejen výši trestu, ale i to, jak se soudy vypořádají s otázkami příčetnosti, procesních práv neslyšící obžalované a hranicemi toho, co bylo v tomto řízení skutečně prokázáno.
Zdroje:
