Článek
Založení Americké kolonizační společnosti (ACS)
Psal se rok 1816, bývalý americký prezident James Monroe a prominentní americké osobnosti, jakými byli Henry Clay, John Randolph nebo Bushrod Waschington založili společnost s názvem Americká kolonizační společnost (ACS). Oficiálním cílem této společnosti bylo založení kolonie pro osvobozené americké otroky, neoficiální cíle jsou podstatně temnější. Skutečnost, že africká půda skrývá závratná ložiska nerostných surovin byla známá již od starověkého Egypta, během koloniálního období se evropské mocnosti začaly snažit využít nerostné bohatství Afriky k svému prospěchu, což vedlo k rozvoji těžby diamantů, zlata, mědi a dalších surovin v různých částech Afriky. Jednou z kontroverzí, které kolem Americké kolonizační společnosti panují je právě motiv, který je vedl ke kolonizování Afriky za účelem získání kontroly nad přírodním bohatstvím jednotlivých území. Některé zdroje také obviňují Americkou kolonizační společnost z toho, že podporovala myšlenku, že bílí lidé jsou nadřazení černým lidem, a že kolonizace Afriky byla motivována snahou oddělit bílé a černé. Dále pak samotné metody kolonizace vzbuzují řadů kontroverzí. Řada historiků tvrdí, že společnost se často chovala paternalisticky k africkým populacím a vnutila jim svou kulturu a způsob života. Jiní kritizují společnost za to, že nedokázala poskytnout dostatečnou podporu kolonizovaným lidem a způsobila jim mnoho utrpení.
První výprava osadníků založila kolonii s názvem Libérie v roce 1822, ta byla původně určená pouze pro osvobozené otroky, ale postupem času se z ní stala kolonie pro všechny černochy z USA, kteří chtěli emigrovat do Afriky. ACS se ovšem musela potýkat s řadou problémů v podobě nízké úrodnosti půdy, vysoké úmrtnosti a konfliktům mezi jednotlivými kmeny. Ukázalo se také, že velké množství osvobozených otroků odmítá opustit Ameriku a přestěhovat se do Afriky, ACS tedy využívala nepřiměřených donucovacích prostředků nebo hledala nové zdroje osadníků.
Svoboda je jen název
Libérie byla oficiálně založená v roce 1847. Prvním prezidentem Libérie byl Joseph Jenkins Roberts, který byl zvolen v roce 1848. Byl svobodným černým Američanem narozeným ve Virginii. Roberts byl světlé pleti a jeho rodina byla propojena s bělochy, byl tak od samého začátku kritizován za diskriminaci obyvatelstva (především pak domorodců) a za to, že se identifikuje spíše s bělošskou kulturou. Navzdory všem kontroverzím, které kolem Robertse panovaly byl zvolen čtyřikrát v řadě. V druhé polovině 19. století byla Libérie již nezávislou republikou, která byla uznána mnoha zeměmi, včetně USA. Stále více se ale objevovala tvrzení a obvinění, že v zemi probíhá rasová diskriminace. Osvobození otroci se cítili nadřazení domorodcům, což vedlo k jejich zotročování, později je násilně vystěhovávali a vraždili. K tomu značně přispěla také korupce, se kterou se Libérie potýkala. Vysocí funkcionáři včele vlády Libérie udržovali rasovou segregaci, což vyvolávalo neustávající konflikty. V zemi také existovala černá elita, která měla značný vliv na chod země a přerozdělování bohatství v ní. Jednalo se o útlou hrstku obyvatel, která byla z velké většiny tvořená právě výše uvedenými funkcionáři z vlády. Zbytek obyvatelstva Libérie se potýkal s chudobou a vykořisťováním. Jednou z příčin tak rozsáhlého problému v podobě rasismu v Libérii byl samotný koncept, na němž byly postaveny její základy. Vytvoření „americké“ kolonie v Africe, která bude stát na rasové segregaci je značně problematické. Americká kolonizační společnost byla motivována touhou amerických osadníků vybudovat v Africe zemi, kde by se mohli svobodně usadit a budovat společnost dle vlastních představ, bez jakéhokoli ohledu na místní obyvatelstvo.
20. století nepředstavovalo pro Libérii žádné změny, vystřídalo se několik prezidentů, nicméně kvalita života domorodců se nezlepšila, korupce neustala a rasová segregace pokračovala dál ve větší intenzitě. V roce 1920 se stal prezidentem Charles D. B. King, který ve funkci vydržel celou jednu dekádu a zprvu se zdálo, že se situaci v zemi začíná stabilizovat. King zavedl řadu reforem, především pak do vzdělání a infrastruktury, v zemi byl ale také přetrvávající problém s konflikty mezi jednotlivými kmeny, což se vládě nedařilo řešit. Země se také stále potýkala s rozsáhlou korupcí, kterou nebyl schopen vyřešit žádný prezident. Nejvíce byl v ohledu korupce kritizován prezident Tolbert, který se u moci zdržoval v období od roku 1971 až 1980, kdy došlo k převratu a byl svržen a zabit. Novým vůdcem se stal seržant Samuel Doe, který nastolil autoritářský režim a potlačil politickou opozici. O 9 let později v zemi vypukla občanská válka, konflikt trval až do roku 2003 a byl poznamenán velkým násilím, etnickými a náboženskými napětími, masovými vraždami a znásilněními, nuceným odsunem obyvatelstva a dalšími hrůzami. Celkově se odhaduje, že v průběhu občanské války v Libérii zemřelo až 250 000 lidí. Občanská válka v Libérii skončila v roce 2003 mírovou dohodou, která byla uzavřena v Ghaně. Tato dohoda byla výsledkem mnohaletých snah mezinárodního společenství a liberijských politických sil o ukončení konfliktu.
Odkaz v podobě korupce a rasismu
V současné době je prezidentem Libérie George Weah, který zvítězil v prezidentských volbách v roce 2017. Weah slíbil, že se bude snažit dosáhnout hospodářského růstu, zlepšit vzdělání a zdravotní péči a bojovat proti korupci. Nicméně, jeho vláda byla kritizována za pomalý postup v těchto oblastech a také za nedostatek transparentnosti a účinnosti v boji proti korupci. Situace v zemi není jednoduchá také kvůli celosvětové pandemii, která rapidně zhoršila humanitární pomoc v zemi a způsobila nedostatek potravin v některých částech země. Vláda Libérie se snaží čelit těmto výzvám za pomoci rozvojových organizací, nicméně neúspěšně. Politická situace Libérie je silně poznamenaná občanskými válkami, které byly v zemi přítomny po celou dobu její existence.
Ačkoli Americká kolonizační společnost (ACS) zanikla v roce 1964, její odkaz je v Libérii stále přítomný. Do dnešní doby se jedná o velmi kontroverzní téma, jelikož samotné aktivity ACS způsobily mnoho sociálních a kulturních problémů, nemluvě o rasové segregaci a diskriminaci, která je v Libérii stále přítomná. Míra rasismu je ovlivněna mnoha faktory, například vzdělání, socioekonomický status, vliv náboženství a podobně, všechny tyto faktory vedou k velkým rozdílům ve společnosti, které rasismus podporují. Tyto rozdíly jsou z velké míry zapříčiněny právě korupcí a přerozdělování bohatství země do hrstky obyvatel.
Rasismus jako hierarchický systém
Rasismus není přirozeným jevem ale spíše sociálním konstruktem, který se vyvíjel v průběhu dějin a vznikl na základě kulturních, historických a politických faktorů. Rasismus, který panuje v Libérii je založen spíše na předsudcích, stereotypních představách a vědomém vyčleňování jedné skupiny lidí na základě jejich rasové identity. Není založen pouze na barvě kůže ale především na na etnickém původu, národnosti, kultuře, náboženství nebo jiných kulturních a společenských rozdílech. V Libérii se vyskytují tyto postoje a diskriminace mezi různými etnickými skupinami, i když jsou všechny tyto skupiny tmavé barvy kůže.
Naopak xenofobie přirozeným jevem je, ta stála na prvopočátku problémů mezi jednotlivými skupinami v zemi. Příchozí osadníci z Ameriky byli podstatně sečtělejší, zcestovalejší a měli vlastní životní standard, který se snažili udržovat. Vedle toho měli sdílet jednu zemi s příslušníky kmenů, kteří vyznávali jinou kulturu, tradice a jiného boha. Tento strach z neznámého začal ustupovat a byl nahrazen projevy čistého rasismu, v několika dekádách společného „soužití“ se častěji objevovaly projevy segregace a násilí vůči domorodým obyvatelům.
Libérie má bohatou a rozmanitou etnickou skladbu, včetně Liberijců, Mandinků, Kpelle, Bassa, Gio a dalších. Tyto etnické skupiny se setkávají s diskriminací, předsudky nebo nerovností založenou na etnickém původu. Rasismus je v zemi živen ještě závratnými socioekonomickými rozdíly, díky kterým se někteří obyvatelé země nedostanou k základním potravinám, lékařskému ošetření či jakékoli službě. Vzdělání je pro ně nedosažitelné. Tyto faktory obracejí příslušníky jednotlivých kmenů zpět k jejich tradiční kultuře, učení i vzdělávání a prohlubují se tak stoletím zakořeněné rozdíly.
Libérie jako obchodník
Libérie se také podílí na těžbě surovin, především na těžbě diamantů, zlata, železné rudy a dřeva. Tyto suroviny jsou důležitým zdrojem příjmu pro liberijskou ekonomiku. Pro Libérii představuje největšího obchodního partnera Čína, která importuje železnou rudu a dřevo ze země.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lib%C3%A9rie
http://www.mojeafrika.cz/informace-liberie-100031_100802_0
https://nasregion.cz/liberie-misto-napravy-krivd-a-svobody-prisly-krvave-diamanty-nasili-a-korupce-180166/
