Střelba na střední škole Columbine

Střední škola Columbine se nachází ve městě Littleton v Coloradu, v roce 1999 do ní docházelo přibližně 1950 studentů a dalších 110 osob tvořili zaměstnanci. Jednalo se tedy o poměrně velkou střední školu. Dne 20. dubna 1999 v 11:19 zavolala učitelka z Columbine na linku 911 aby ohlásila střelbu (ta tou dobou již probíhala cca 10 minut), během několika následujících minut na místo dorazili první policisté. Útočníci před samotnou střelbou instalovali na místě několik domácích výbušnin, které selhaly, což zabránilo většímu počtu obětí. Dva útočníci jednali zdánlivě velmi chaoticky. Byli vybaveni řadou zbraní, včetně brokovnice, pistole a ručních granátů. Samotný útok byl veden tak, aby způsobil, co možná nejvíce vražd (nebyl systematický a zaměřený na konkrétní osoby).

První střelba začala v křídle zvaném „West Entrance“, kde útočníci zasáhli několik osob, které se zdržovaly poblíž dveří. Poté byl útok organizován na oblast knihovny, ve které byla největší koncentrace studentů, zde ukončili životy nejvíce obětem. Posléze se masakr přesunul na téměř celé území střední školy, během útoku zapálili několik výbušnin a granátů, aby způsobili větší poškození školy a narušili tak práci záchranářům.

Útok trval přibližně hodinu a čtvrt, během kterého zemřelo 13 lidí, 24 jich bylo zraněno. Mezi oběťmi bylo 12 studentů a jeden učitel. Kolem 12 hodiny byla policie schopná přesně lokalizovat pozici, na které se útočníci nachází. Tou dobou, cca ve 12:08 zazněly poslední dva výstřely. Policie mezi tím pracovala na evakuaci celé oblasti a zjišťovala, zda nehrozí další útok. Trvalo přibližně 3 a půl hodiny, než byla potvrzena smrt obou pachatelů.

Dva dny trvalo, než se veřejnost dozvěděla jména dvou útočníků. Posléze byli útočníci identifikováni jako Eric Harris (18 let) a Dylan Klebold (17 let).

Dle dostupných zdrojů byli Eric Harris a Dylan Klebold spolužáci, nikoli přátelé. Útok byl připravován několik měsíců a samotné plánování byl jediný čas, který spolu trávili. Podle policie byl hlavním organizátorem útoku Haris, přičemž Klebold byl spolupachatel. Přestože se oba útočníci podíleli na plánování a provedení útoku na Columbine High School, měli rozdílné osobnostní rysy a motivace. Eric Harris byl charakterizován jako vysoce inteligentní jedinec s psychopatickými rysy, který byl impulzivní a měl agresivní reakce na banální podměty. Dylan Klebold byl vedle toho velmi uzavřený a depresivní, cítil se nedoceněný ve společnosti a měl nízké sebevědomí.

Rodina Eric Harrise se později vyjádřila, že si nevšimla žádných známek, že by byl Eric ochoten k takovému násilí. Na druhé straně, matka Dylana Klebolda, Sue Klebold, napsala knihu s názvem „A Mother's Reckoning: Living in the Aftermath of Tragedy“ (Matčin účet: Život po tragédii), v níž hovoří o tom, co se stalo a o tom, jak se snažila pochopit, co vedlo jejího syna k takovému násilí. Řada spolužáků později také popsala, že byli chlapci izolovaní od kolektivu a měli tendence často o násilí hovořit.

Eric Harris a Dylan Klebold po sobě nechali několik manifestů, v nichž se vyjadřovali ke svému plánu na útok, svým důvodům a postojům.

Nejznámější z těchto manifestů je tzv. „The Columbine High School Massacre: A Court Documents Archive“, což je sbírka různých dokumentů, které byly součástí policejního vyšetřování tohoto incidentu, včetně deníků a videí, které Eric Harris a Dylan Klebold natočili sami pro sebe. Tyto dokumenty obsahují mnoho výroků, které ukazují, že útočníci plánovali tento útok mnoho měsíců předem a měli jasnou představu o tom, co chtěli udělat. Eric Harris a Dylan Klebold také napsali několik dopisů svým přátelům a rodinám, které byly později zveřejněny. Tyto dopisy obsahovaly několik indicií, že oba útočníci trpěli psychickými problémy a měli zvrácené myšlenky o násilí.

Columbine High School shooting byla výjimečná v mnoha ohledech. Jedním z klíčových prvků byl fakt, že šlo o jednu z prvních střeleb na střední škole, která byla tak masivní a brutální. Útok byl také velmi dobře zdokumentován, byly zveřejněny motivy pachatelů i jejich velmi propracované plány. Další významný prvek byl mediální ohlas této tragédie, která se stala jedním z největších zločinů v dějinách Spojených států. Znepokojivý vliv této události se projevil nejen v samotné Americe, ale také po celém světě.

Po útoku se také začaly objevovat zprávy o tom, že někteří lidé byli silně ovlivněny útoky na Columbine Hight School a snažili se napodobit činy hlavních pachatelů. Tento jev se nazývá „copycat effect“ a může být pozorován v mnoha tragických událostech.

Pomník obětem Columbine High School byl postaven v roce 2007, osm let po tragickém útoku, jako památník obětem masakru. Nachází se na pozemku školy a skládá se ze tří částí. První část je sloupořadí se 13 sloupy, každý představuje jednu z obětí. Každý sloup nese jméno a portrét oběti, spolu s krátkým vzkazem. Druhá část je kamenný blok, který symbolizuje pevnost a odhodlání komunity po tragédii. Třetí část je zelená zahrada s fontánou, která představuje místo klidu a útočiště pro truchlící.

Pomník byl navržen architektem Ericem Christensenem a financován z darů veřejnosti. Od svého otevření se stal důležitým místem pro vzpomínky a uctění památky obětí a také místo setkávání pro rodiny a přátele obětí.

Sandy Hook Elementary School, Newtown, Connecticut (14. prosince 2012) - Adam Lanza zabil 20 dětí ve věku 6-7 let a 6 dospělých na základní škole Sandy Hook.

Marjory Stoneman Douglas High School, Parkland, Florida (14. února 2018) - Nikolas Cruz zabil 17 studentů a zaměstnanců na střední škole Marjory Stoneman Douglas High School.

Virginia Tech, Blacksburg, Virginia (16. dubna 2007) - Seung-Hui Cho zabil 32 studentů a zaměstnanců na Virginia Tech.

Red Lake High School, Red Lake, Minnesota (21. března 2005) - Jeff Weise zabil 9 lidí na Red Lake High School v Minnesotě, včetně 5 studentů, 1 učitele a 1 policisty.

Existují spojitosti?

Mezi jednotlivými útoky lze najít určité podobnosti. Řada pachatelů trpěla psychickými problémy, jako jsou deprese, úzkostné poruchy a další duševní problémy. V některých případech mohou pachatelé být napodobovateli, kteří se inspirovali jinými útoky na střední školy, nebo mohou být vystaveni násilí v rodině nebo v okolí. V USA je také velmi jednoduchý přístup ke zbraním, což některým jedincům umožňuje snadnější průchod svým násilným tendencím. Řada pachatelů byla také sociálně izolovaná a potýkala se s problémy v mezilidských vztazích. Necítili se být součástí komunity a v některých případech byli šikanováni.

Vzhledem k převládajícímu výskytu takových střeleb se mnoho novinářských a vědeckých výzkumů zaměřilo na identifikaci hlavních rizikových faktorů pro to, stát se školním střelcem. Většina studií označila extrémní sociální odmítnutí a šikanu za klíčové rizikové faktory. Sociální odmítnutí, jehož se dopouštěli vrstevníci, často zahrnovalo i romantické odmítnutí. Šikana nabývala mnoha forem, slovních i fyzických, a byla silně charakterizována činy a slovy, které měly oběť ponížit. Mezi další rizikové faktory identifikované výzkumem patřila dostupnost zbraní a konzumace násilných médií (zejména násilných videoher, ale také násilné hudby, televizních pořadů a filmů) - s posledním bodem nesouhlasím, věřím ovšem, že tyto vlivy mohou přispět k radikalizaci určitých myšlenek, nikoli jako hlavní ovlivňující faktor.

96% případů střelby na střední škole bylo způsobeno osobou mužského pohlaví. Řada z těchto chlapců za sebou měla zkušenosti se šikanou, především pak se šikanou na základě svého zevnějšku. V následných útocích si velmi často volili školní sportovní hvězdy jako primární cíl svého vzteku. Nebylo ovšem neobvyklé, že střelci následně přebrali nacistická či rasistická dogmata a ve svým manifestacích se hlásili k přirozenému výběru, útočili na osoby jiné barvy kůže či jiného vyznání. Také střelci z Columbine High School si zvolili datum 20.dubna (což je datum narození Adolfa Hitlera) a hlásili se k přirozenému výběru. Narušená psychika, patologičtí jedinci v jejich okolí, nepříznivé zázemí spolu se šikanou mohlo vést k poměrně jednoduché radikalizaci těchto jedinců, kteří se zároveň pohybovali v období pubertálního věku (které samo o sobě není jednoduché). Extremistické názory i skupiny jim následně dávaly pocit určitého smyslu či cíle jejich života.

Mediální zobrazení střelby na školách

Výzkum mediálních reprezentací střelby na školách nám velmi dobře nastínil, jak se od sebe odlišují v rámci veřejného mínění útoky bělochů a černochů. V případě Klebolda a Harrise byl útok prezentován jako vyvrcholení šikany a dlouhodobé frustrace v kombinaci s izolací od společnosti. Články o afroamerických městských střelbách však byly shledány kratší a vykreslovaly městský zločin jako „realitu“.

Co z toho vyplývá?

Jednotlivé útoky nelze generalizovat, je to příliš citlivé a ožehavé téma (jen podle organizace Everytown for Gun Safety, která sleduje školní střelby v USA, od roku 2013 do konce roku 2021 zemřelo v Americe při školních střelbách 265 lidí, včetně studentů i dospělých), je důležité brát při jakémkoli pokusu o hodnocení na vědomí, že tento tragický fenomén bere životy nevinným lidem a převážně pak dětem. Je ale podstatné hledat spojitosti a podobnosti, které existují v téměř každém lidském chování. Není také vždy optimální způsob, jakým jednotlivá média informují o střelbách na školách, dle mého názoru je mnohem důležitější věnovat v mediální sféře prostor obětem, nikoli pachatelům. Až policejní složky a psychiatři by se měli zabývat patologickými osobnostmi pachatelů.

Jsou to právě možnosti a nadměrné zaměření se na komfort a vlastní pohodlí, které mohou vést k počátečním stavům deprese. Tento stav se nazývá „problém nadměrného blahobytu“, v němž mají jedinci všechny své potřeby uspokojeny a snižují se jim tak životní překážky. To může vést ke ztrátě smyslu života a k pocitu prázdnoty. Čím více jsou pak naše existenciální potřeby uspokojovány, tím více dostáváme příležitostí pro řešení těch duševních (s čímž se stále neumíme příliš dobře vyrovnat, neboť takový stav zažíváme v historii vůbec poprvé). Můžeme být tedy přirozeně na některé podměty přecitlivělejší, než naši předci či starší generace. Tato „ublíženost“ vede k frustraci, která vrcholí útěkem, útokem nebo obranou. Tak i tak nám vznikají šikanující i jejich oběti.

Zdroje: https://www.britannica.com/topic/school-shooting https://www.youtube.com/watch?v=U5QG-I9Ced0 https://www.youtube.com/watch?v=c1SVqrJ1PVo