Článek
Tomáš Chorý je výborný fotbalista. Umí dát gól, podržet míč, vyhrát těžký souboj a soupeřovým obráncům udělat ze zápasu peklo. Jenže vedle toho získal pověst zlého muže. Údery hlavou, rána do rozkroku, lokty do hlavy, podivné ataky mimo hru a červené karty. A když už dostane další šanci, přijde další zbytečný moment. Po vítězném derby to byl míč napálený směrem ke sparťanské tribuně, provokativní oslava a další konflikt. Kolikrát ještě budeme říkat, že jsou to „jen“ emoce?
2× Sörensen
První výrazný případ se odehrál v listopadu 2022. Chorý tehdy ještě v dresu Plzně udeřil hlavou sparťana Asgera Sörensena. Rozhodčí ho nevyloučil, ale Komise rozhodčích následně potvrdila, že červenou kartu dostat měl. Dalo se říct: zkrat. Vyhrocený zápas, emoce. Ale stále nemohu zapomenout na Chorého pohled před záměrným úderem…
O necelý rok později přišla prakticky repríza. Znovu Sparta, znovu Sörensen a znovu Chorého hlava. Ani tentokrát nebyl vyloučen, ale Komise rozhodčích následně uvedla, že červená karta přijít měla a VAR měl zasáhnout.
Kladivo do rozkroku, prsty v zadní části, plivanec…
V srpnu 2025 Chorý v utkání na Slovácku udeřil brankáře Milana Heču do rozkroku. Tentokrát už přišla červená karta a následně šestizápasový disciplinární trest. Tady se podle mě definitivně rozpadá argument o „tvrdém útočníkovi“. Tvrdost je, když jdete naplno do souboje. Rána soupeři do rozkroku jako msta prostě nemá s fotbalovým důrazem nic společného.
Po šesti zápasech bez fotbalu bych čekal určitou změnu. Chorý se ale vrátil proti Dukle a hned se znovu řešily dvě jeho situace. Nejprve sáhl ležícímu Jaroslavu Svozilovi rukou mezi hýždě, za což podle Komise rozhodčích měla přijít žlutá karta. Já osobně si myslím, že červená. Později stejného hráče přišlápl na ruku a kartu už dostal.
V dubnu 2026 následovalo vyloučení proti Plzni po situaci se Sampsonem Dwehem, kdy rozhodčí po zásahu VAR posoudil Chorého jednání jako plivnutí na soupeře. Chorý tvrdil, že na Dweha úmyslně neplivl, ale tomu asi věří málokdo. Každopádně seřvat ležícího hráče způsobem, jakým to Chorý provedl, je samo o sobě trestuhodné. Další zářez na seznamu incidentů.
Sörensen potřetí
V květnovém derby 2026 Chorý po odehrání míče zasáhl sparťanského obránce loktem do hlavy. Rozhodčí nejprve ukázal žlutou, po zásahu VAR ji změnil na červenou a Komise rozhodčích verdikt potvrdila. Chorý dostal další šestizápasový trest a Slavia ho následně vyřadila z A-týmu. Vypadalo to, že tentokrát už hranici skutečně překročil. Ale byla to jen přetvářka Slavie. Nakonec čas odvál vše a Chorý získal další šanci. Ideální příležitost udělat za minulostí tlustou čáru.
Jenže přišlo derby na Letné. Slavia vyhrála jasně 3:0. Žádná frustrace z porážky, žádná křivda, žádná situace na hraně. Chorý mohl prostě slavit. Místo toho po utkání prudce napálil míč směrem k tribuně se sparťanskými fanoušky. Následovala strkanice s protihráči a žlutá karta za nesportovní chování.
Chorý se změnit nechce, protože nemusí
Samozřejmě, vykopnout míč k tribuně není totéž jako udeřit někoho do rozkroku nebo loktem do hlavy. Jenže Chorý dobře věděl, co má za sebou. Že byl potrestaný, vyřazený z mužstva a následně dostal asi opravdu poslední šanci. A přesto si ani po vítězství 3:0 nedokázal odpustit úplně zbytečnou provokaci.
Anketa
Tomáši Chorému je 31 let. Není to mladík, který se teprve učí zvládat tlak velkých zápasů. Je český reprezentant a jeden z nejlepších útočníků ligy. O to méně už podle mě obstojí věčné vysvětlování jeho excesů emocemi a tím, že „takový prostě je“.
Tvrdost je součást fotbalu. Agresivita v soubojích také. To naprosto oceňuji a na fotbale mám i rád. Ale nesnáším rány pod pás, unfair hru. Údery hlavou, rána do rozkroku, loket do hlavy nebo úplně zbytečné provokace či plivance na soupeře – tohle je pro mě daleko za hranou.
Chorý si svou pověst nevysloužil kvůli jednomu nepovedenému zápasu, médiím ani fanouškům soupeřů. Tu pověst si zápas po zápase vybudoval sám. A z rozhovorů s ním se zdá, že je mu to úplně jedno. Nezáleží mu na tom, jaký vliv má na mladé sportovce, kteří třeba Chorého sledují. Jaký obraz díky němu získává Slavia a její vedení, které si lže do kapsy.
Měl dávno odejít. Ale zůstává. A zůstane, dokud bude pro Slavii užitečný.
Zdroje: Web FAČR, komise rozhodčích
