Článek
Tento článek, ačkoliv to není veselé čtení, nemá absolutně v úmyslu někoho strašit. Snaží se jen předložit objektivní fakta k situaci, ve které se většinově chováme jako malé děti, které mají pocit, že když si dají ruce před obličej, tak se stanou neviděnými.
Danielle Beckman, kalifornská neurovědkyně a bioložka zkoumá covid od té doby, co se dostal do spojených států. Pod svým mikroskopem měla tisíce vzorků mozkových tkání lidí, kteří v souvislosti s nákazou covidu zemřeli. Její (a samozřejmě nejen její) výzkum bohužel odhalil to, co již v prvních měsících tušili lékaři na neurologických klinikách. Vzpomínám na svou švagrovou, když vypukla pandemie naplno i u nás, toho času primářkou v jedné z pražských fakultních nemocnic na neurologickém oddělení, jak chodila po čtení prvních reportů o tom, co umí covid provést s naší nervovou soustavou, v kombinaci s pacienty, kteří se k nim dostávali, domů poměrně pobledlá. Od těch dob probíhá intenzivní výzkum, který bohužel mnohé z tušeného potvrdil.
Backmanová říká. „Strávila jsem stovky hodin nad mikroskopem, sledování toho, jak viry jako Zika, HIV, chřipkové viry a další, umí, či neumí pronikat do struktur našeho mozku. Nikdy jsem však neviděla takovou paseku, jakou v něm umí zanechat SARS-CoV-2.“ Například chřipkový virus umí použít jeden jediný z mechanismů a činí tak jen ve velmi vzácných případech. Covid umí využít hned čtyři cesty jak se do našeho mozku dostat a dělá to na rozdíl od chřipky poměrně často. Využívá k tomu napadení periferních nervů (napadení periferních nervů způsobuje jeden z příznaků covidu – ztrátu čich), poškozením infikovaných endoteliálních buněk, jakýmsi hacknutím, nebo únosem imunitních buněk a virovým otevřením těsných spojů ve stěnách cév. Napaden pak nebývá „jen“ mozek, ale kompletní centrální nervová soustava.
Úplně stejně hovoří šéf výzkumu a klinický epidemiolog z Washingtonské University v Lousianě, když komentuje dvě z posledních velkých studií na toto téma. Studie ukazují, že i lehký covid může způsobit zestárnutí mozku až o sedm let. Napadení mozku se mimo fatálních důsledků může projevovat celým spektrem symptomů. Bolestmi hlavy, záchvaty, mozkovou mrtvicí, problémy se spánkem, brněním a ochrnutím nervů, mozkovou mlhou a také některými psychickými poruchami. Mnoho z těchto příznaků zažívají lidé s takzvaným long covidem.
Co se týče výzkumu samotného long covidu, tak se bavíme o studiích, které zahrnují více než milion lidí. Nejzásadnější poznatky nejsou opravdu veselým čtením. Bohužel se ukazuje, že s každou další nákazou, kterou proděláme, se zvyšuje pravděpodobnost toho, že se s nějakou formou long covidu potkáme. U někoho to může znamenat měsíc problémů a následný návrat do plného života, pro někoho bohužel i léta, kdy se stav zásadně nelepší a pacient zůstává trvale invalidizován. Slovo trvale tu znamená několik let, protože nemoc tu s námi není dlouho. Ukazuje se, že po infekci mozek vykazuje zmenšení objemu a změnu struktury. Lidé, kteří překonají těžký průběh s nutnou intenzivní péčí, vykazují zestárnutí mozku až o 20 let. Porovnání vzorků lidí starších 60 let ve skupinách s prodělaným a neprodělaným covidem ukazuje na signifikantní nárůst rizika demence a další a další „lahůdky“.
Problémy mohou být i rázu, který není na první pohled vidět, ale již nyní připravuje mnoho lidí o práci, kterou dříve vykonávali, protože na ni přestali po infekci intelektově stačit. Výzkumníci ukazují na vzorku větším než 113 000 lidí, kteří po prodělané nákaze covidu 19 zaznamenali zásadní snížení rozsahu krátkodobé paměti a snížení schopnosti zpracovávat úlohy v rozsahu, na který byli zvyklí. Tato ztráta je měřitelná třeba testy IQ, kde se ukazuje, že může dojít k poklesu o 3 - 9 bodů. Další studie provedená v Norsku na 100 000 lidech ukazuje, že problémy s horší pamětí přetrvávají i po 36 měsících.
Jako by to nebylo málo, neurologické problémy nejsou jedinými. Nicméně zatímco problémy jako fibróza plic, kardiovaskulární, trombotické poruchy, nebo poškození orgánů, známe i z jiných postinfekčních onemocnění, a jsou zde alespoň nějaké postupy, jak se s nimi vyrovnávat, na většinu těch neurologických léčba neexistuje. Jednotlivé patologie se bohužel u covidu mohou také sdružovat.
Za všemi těmi studiemi jsou však hlavně nemocní lidé, kteří stále ještě často propadají zdravotním systémem. Nikdo si s nimi neví rady, mnoho z nich je označováno za simulanty, neexistují postupy a směrnice na základě kterých by šel lidem z nejtěžšími formami long covidu poskytnou invalidní důchod a to přes to, že zůstávají třeba několik let zcela paralyzováni. Situace v oblasti péče se zlepšuje opravdu jen velmi pomalu a k nějakému znormalizování péče o long covidové pacienty je stále ještě na míle daleko.
Zdroje
Then New England Journal of medicine: Long Covid and Impaired Cognition — More Evidence and More Work to Do Long Covid and Impaired Cognition — More Evidence and More Work to Do, https://www.nejm.org/doi/10.1056/NEJMe2400189
Danielle Beckman, Twitter profile: https://x.com/DaniBeckman
Je ze mě invalidní troska, popisuje sociální pracovnice postcovidový syndrom, https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/long-covid-zdravi-post-covidovy-syndrom_2406040500_ank
Long covid: Detailní analýza shrnující dosavadní vědění, https://www.iniciativa-snih.cz/long-covid-analyza-priznaky-nasledky/
