Orwellův well-being?

Well-being je buzzword dnešní doby. A ne, nechci ho hanit. Naopak. Tzv. dobré bytí jakožto kritérium kvality prožívání reality je určitě fenomén, který je potřebný. Ve vztahu k mladé generaci a digitálním technologiím, vzdělávacímu systému atd. obzvláště. Pro ty, kdo netuší, jen velmi krátce. Well-being učí, jak žít s danou realitou v psychické a fyzické pohodě tak, aby nedocházelo k dlouhodobému potlačování důležitých potřeb. Nesnaží se danou realitu negovat a řešit problém direktivně, ale snaží se hledat rovnováhu, tedy slaďovat a případně regulovat vnější a vnitřní potřeby. Například digitální well-being ve vztahu k mladé generaci neříká – hry a sociální sítě jsou škodlivé, nesmíte je používat, nýbrž upozorňuje na škodlivé a pozitivní aspekty a učí je užívat tak, aby člověku neškodily, ale přinášely mu užitek a potěšení.

V širší oblasti – například v oblasti formálního vzdělávání – se snaží o to, aby se děti ve škole, tváří v tvář všem povinnostem, sociálnímu zrání ve školním kolektivu, které zvláště v určitých období nemusí být snadné, rodinným podmínkám atd. cítily dobře, bezpečně, aby uměly reflektovat své pocity a nepřenášely, ať vědomě či nevědomě, své trable, problémy, strachy, trápení do procesu výuky, protože ta je pak neefektivní. Zkrátka, když je člověk srovnaný, všechno jde lépe – včetně učení. Psychická pohoda má pak vztah i k motivaci a motivace následně k volním procesům – takže v případě učení se opravdu jedná o kruciální faktor.

Otázkou zůstává, jakým způsobem, jakými metodami, tzv. dobrého bytí v dané situaci dosáhnout. O jedné takové metodě, nebo oblasti metod, pojednávají následující řádky.

Než se dostaneme k hlavnímu tématu, musíme si něco říci o fenoménu, který za zájmen, nutno podotknout že oprávněným, o well-being u mladé generace v poslední době stojí. Tím je signifikantní nárůst psychických problémů u dospívajících, a to v globálním rozsahu. Že to není plané konstatování si ukážeme na příkladech z rozličných zemí z poslední doby.

Hikikomori. Japonský výraz, který adaptovala i Jižní Korea, pro mladé, kteří nevycházejí z domu. Japonsko se svými cca 127 000 000 obyvatel odhaduje jejich počet přes jeden milion, Jižní Korea na 350 000 – ovšem z měně než poloviční celkovou populací. Scénáře jsou v obou zemích podobné. Tlak na výkon, na úspěch v kombinaci s případnými problémy v rodině. Odchod do ústraní pak samozřejmě zásadně zjednodušuje dostupnost technologií, které umožní například dovážku jídla, léků, ale také únik do nějaké virtuálního světa – ať už na sociálních sítích, nebo v on-line herním prostředí. Že je tento tlak ve zmíněných zemí enormní, ukázal například jeden z výzkumů, který konstatoval, že v Soulu trpí skoro polovina mladých nějakou formou deprese. Obě zmíněné země již disponují různými programy pro tyto mladé lidi, ale jejich kapacity a dosah nejsou dostatečné.

Dánsko prostřednictvím svých zákonodárců nedávno oznámilo, že dánští školáci zažívají krizi mentálního zdraví, jejíž důsledky jsou srovnatelné s inflací a jejíž řešení je v zájmu národní bezpečnosti. Během pár dekád se čísla mladých s depresemi zvedl více než šestkrát. Jedna čtvrtina žáků devátých tříd reportuje pokusy o sebepoškozování. V USA se zvedl mezi lety 2007 a 2017 počet depresivních epizod o 60 % a v tom samém časovém období stoupl stejným způsobem i počet pokusů o sebevraždu.

I doma se prudce zvyšují počty mladistvých s tendencemi k sebepoškozování a bohužel stoupá i počet dětských sebevražd. Například linka bezpečí zaznamenává nárůst počtu telefonátů, ve kterých se mladí zpovídají z úvah o sebevraždách a stejně stoupá i téma sebepoškozování. V nejnovější tiskové zprávě potvrzuje tento trend i pro rok 2023. Mladiství jako častá témata zmiňují tlak na výkon a rodinné problémy.

Tento článek si rozhodně neklade za cíl stanovit příčiny těchto jevů a samotnou problematiku zmiňuje pouze v kontextu hlavního tématu. Několik postřehů si však dovolím. Žijeme v době postpandemické, svět je zmítán závažnými problémy ekonomickými, Evropu sužuje válka rozpoutaná Ruskem na Ukrajině. To vše zajisté chmurnému vývoji nenahrává. Nicméně data ukazují, že zmíněné trendy mají všechny své kořeny ještě v době dávno před těmito událostmi. Poctivé je tedy říci, že přesně nevíme, co za tímto trendem stojí, ale jsou tu některé indicie, které rozhodně stojí za to zkoumat. První z nich jsou opakovaná témata příčin, které reportují mladí. Mezi nimi je jedno, které můžeme považovat v kontextu dlouhodobého společenského vývoje za nové. Je jím vzrůstající tlak na výkon, vzdělání, ale také na společenskou, a i osobní seberealizaci. Druhý možný okruh (a ve finále se zajisté jedná o kombinaci problematik, než o jednu jedinou příčinu) naznačují výzkumy, které hledají korelaci mezi nástupem digitálních technologií a zmíněnými negativními trendy.

Je páteční poledne. V jedné dánské škole žáci pátých ročníků pojídají čokoládový koláč a učitel jim na digitální tabuli promítá grafy, na kterých se demonstruje vývoj a stav týdenní nálady ve třídě, tvz. mood landscape. Dívají se na stav nálady ve vztahu k rodinnému životu, data o spánku a další. Žáci společně s učitelem hledají cesty, jak zobrazené scóre zlepšit. Například zkrácením časů u obrazovek a delší dobou spánku. Ne, to není žádný film, to je poměrně běžná zkušenost ve skandinávských školách, ale také třeba v mnoha školách v USA.

Dánsko, jak bylo řečeno dříve, stejně jako mnoho dalších západních zemí, čelí epidemii rizikových jevů u mladistvých a rozhodlo se vsadit na technologie. Dánská vláda na programy analýz nálad ve třídách a následnou práci s těmito daty v rámci edukačního procesu alokuje ze státního rozpočtu kolem osmi milionů eur ročně.

Aplikace samotné shromažďují data o vybraných indikátorech vázaných na well-being a používají vnitřní algoritmy k doporučením, jak s výsledky pracovat. Tyto platformy v Dánsku zažívají nebývalý rozkvět. Například jen jednu z aplikací, Woof, používá v Dánsku přes 600 škol. Data z těchto aplikací neslouží pouze učitelům a školám samotným, ale v rámci celonárodního výzkumu dánské vlády, zaměřeného právě na well-being ve školách, školy jednou za rok reportují – agregovaná a anonymizovaná – data různým zapojeným aktérům politického života, kteří s daty dále pracují. Tato aplikace se rozšiřuje i ve Finsku a ve Spojeném království.

Na jedné straně jsou tyto postupy odbornou veřejností přijímání velmi pozitivně, ale mnoho expertů je také velmi skeptických. Zmiňují například o problematické praxi tohoto sebezkoumání od raného věku, kdy může dojít k opačnému efektu. Tedy k neschopnosti porozumět sám sobě, svým potřebám a odlišit je od potřeb, které jsou na nás kladeny okolím. Čímž se přímo dostáváme k oblasti již zmíněných problematických nároků na mladou generaci.

Další velká obava se týká zneužívání samotných dat. Odborníci si oprávněně ptají, kolik toho samotní žáci a jejich rodiče o těchto datech vědí a jakou na nimi mají kontrolu. Pochyby jsou také o efektivitě tzv. self-reportingu – viz dále.

Pozitivní zkušenosti naopak hovoří o možnosti predikovat vážné situace jak v celých třídních kolektivech, tak u jednotlivých žáků, dále o možnosti přizpůsobovat výuku na základě třídní nálady, čímž jí činí efektivnější.

Samotný sběr dat probíhá v aplikaci Woof skrze mobilní zařízení, na kterých mají žáci aplikaci nainstalovanou. Animovaný pes se dětí ptá na rozličné otázky a na základě jejich odpovědí (self reporting) hodnotí jejich náladu na škále 1 – 5. Učitelé a administrativní pracovníci školy pak mohou číst týdenní přehledy jednotlivých tříd, obsahující parametry jako kvalita spánku, fyzické aktivity, výsledků ve škole atd. Aplikace Woof neposkytuje nikomu jinému, než žáku samotnému, pohled na jednotlivé žáky, ale data jsou anonymizována a základní cluster tvoří jedna třída. Samotní tvůrci aplikace deklarují, že aplikace dodržuje etická pravidla a právní normy a nemá nahradit kontakt učitele s žáky, ale pomoci jim ukázat kontext chování a nálad ve třídě a poskytnout následně vodítka k pomoci řešení problémů.

Když se oprostíme od spekulací, co se děje se vstupními, tedy neanonymizovanými daty, v samotné aplikaci Woof a na serverech provozovatelů, můžeme sáhnout po dalších aplikacích tohoto typu, které s daty pracují – zcela otevřeně – neanonymizovaně. Například aplikace Bloomsights, Mood a Klassertrivsel. Některé z nich jdou ještě dále a generují například i sociogramy, tedy diagramy, které zobrazují vztahy mezi jednotlivými žáky. Asi se čtenář nebude divit, že jsou čím dál tím oblíbenější v USA. Aplikace Bloomsights je tak třeba ve státě Colorado začleněna i do systému včasného varování pro identifikaci potenciálních školních střelců.

Spolumajitel firmy, která aplikaci programuje a provozuje, Adam Rockenbach, říká, že by jeho společnost chtěla spojit skandinávské know-how v oblasti školních well-beingových aplikací s realitou v amerických školách. Že by neměla být žádným velkým bratrem, ale že by měla pouze pomoci učitelům rozšířit schopnosti a dovednosti v tom, co již stejně dělají. Tedy v monitoringu situace ve třídách a u jednotlivých žáků a pomáhat jim předcházet krizovým situacím. A kdyby byla data anonymizovaná, tuto možnost by vyučujícím nemohla nabídnout. Rockenbach také poukazuje na význam zmíněných sociogramů, které mají schopnost detekovat sociální izolaci konkrétních žáků, šikanu a další podobné jevy.

Jak se ke sběru dat o svých dětech staví samotní rodiče a děti? Děti s tím většinou nemají žádný problém – je to pro ně další z aktivit spjatá se školou a nikdo jim nevysvětluje, že jde často o sběr velmi intimních dat, do kterých se může dívat velké množství lidí v jejich škole. Dotazovaní žáci naopak velmi často odpovídali, že je práce s aplikací baví, že jim pomáhá chovat se k sobě vzájemně dobře a dozvědět se i něco o sobě.

Co se týče rodičů, například v Dánsku jsou tyto aplikace vyňaté ze zákonných rámců, kterými se musí řídit komerční firmy, protože patří pod státem podporované aktivity, které jsou provozovány v národním zájmu. Nicméně jak v USA, tak v Dánsku mohou rodiče uplatnit tzv. OPT-OUT model, tzn. vyslovit nesouhlas. Rodiče tuto možnost ale nevyužívají. Emblematická je asi odpověď Janni Hindborg Christiansen, matky žáka z Dánské školy, která říká. „Existuje velké množství dalších aplikací, jejich používání se snažím u svého syna omezit. Ale neobávám se aplikací, které jsou používány ve škole, stejně třeba jako YouTube.“

Obecně, i v ČR můžeme vidět, že personal data privacy pro většinu mladých dnes není téma. A tím méně pro jejich zaneprázdněné rodiče.

Až dosud mohl čtenář nabýt pocit, že pozitivního na těchto snahách není nic anebo velmi málo a asi i ze stylu sdělení mohlo vyznít, že autor těchto řádků není těmto snahám nakloněn. Jenomže je zde jedno velké, znepokojivé ale, které se jmenuje edukační realita.

Woof Probst, učitel na základní škole v Coloradu ke kritice používání popsaných aplikací říká. „Ti, co reálně pracují s dětmi každý den si nemohou dovolit komfort abstraktního uvažování nad celým procesem. Je samozřejmě dobré o věcech uvažovat teoreticky, ale je zde nějaká realita. A my se denně setkáváme tváří v tvář dětem, které trpí, pláčí, jsou na dně. A každá pomoc v tomto ohledu je vítaná.“

Ano, nejpatrnější je asi demonstrace tohoto jevu na edukační realitě v USA. Ale jak jsme si ukázali na začátku článku, situace v ČR není z hlediska psychického stavu děti růžová, a i u nás se běžně potkáváme s jevem, kdy jsou kvalita a nároky na zabezpečení výuky, v jednotlivých regionech diametrálně odlišné. Velké množství žáků ve třídách, nedostatek učitelů, pedagogických asistentů, metodiků prevence, školních psychologů, dětských psychologů a psychiatrů – to je realita i v těch lepších lokalitách. A technologie jsou daleko levnější a dostupnější než lidé. A také více vydrží. A tak i v těch problematických školách, na rozdíl od kvalitních pedagogů a dalšího odborného personálu, zůstanou.

Nechci z výše řečeného vyvozovat žádný konkrétní závěr. Nad tématem se může zamyslet každý sám a případně si nějaký závěr učinit. Dříve či později budeme podobné věci řešit i v našich školách, a tak je dobré se nad tématem zamyslet už dnes.

Primární zdroj:

MIT technology review. Teachers in Denmark are using apps to audit their students’ moods 2023