Článek
Ahoj všem, mám pro vás další pokračování dobrodružství.
Vrátíš se zpátky proti proudu o několik sáhů, než mezi křovím najdeš slušný vstup do lesa. Vydáš se směrem od říčky a hledáš schůdnou cestu. Naštěstí hučení vody padající do hloubky je hlasité a pomáhá ti udržovat správný směr. Teprve teď si všímáš, že Les kolem je prastarý, kmeny spousty stromů mají průměr kolem dvou sáhů a mezi nimi je spousta menších borovic, kterým i tak odhaduješ kolem sta let. Mezi tím vším roste spousta mlází a keřů, z nichž většina je trnitých. Když k tomu připočteš spoustu kamenů a prudký svah, tvůj postup se značně zpomalil.
Klopýtáš lesem a soustředíš se na zvuk valící se vody a abys někde nezakopl a nesvalil se z prudkého svahu dolů. Najednou hukot vodopádu začne slábnout a ty nevíš, jestli už jsi pod ním, nebo ses příliš vzdálil od říčky. Na chvilku se zastavíš, ale skrz hustý porost nevidíš nic. Rozhodneš se proto postupovat dále směrem k vodě. Po několika desítkách sáhů rozhrneš křoví a za ním spatříš obrovský spadlý strom. Je tak mohutný, že přes ležící kmen nevidíš. Zato dírou v korunách vidíš, že se začíná stmívat. Chceš se dostat zpátky k vodě, než padne noc. Typuješ, že strom leží špicí směrem k vodopádu, ale husté houští je tím směrem obohaceno o dlouhé, hrubé větve padlé borovice, tak se rozhodneš obejít strom kolem kořene. Pokračuješ v cestě kolem kmene, až dojdeš ke kořenům. A že to jsou kořeny! Pád stromu vytvořil v zemi obrovskou, asi deset sáhů širokou a skoro stejně tak hlubokou díru, jejíž okraje lemuje jak jinak, husté mlází plné trnitých keřů.
„Okrajem kráteru by se to snad dalo obejít,“ pomyslíš si a vyrazíš. Nechceš spěchat, abys nespadl dolů, ale světla kvapem ubývá. Okraj díry je sypký a drolí se pod nohama, snažíš se přidržovat čehokoliv, co nemá ostny a postupuješ vpřed.
Už jsi za polovinou kráteru a přibližuješ se zpátky ke kmeni stromu, když najednou šlápneš na kámen a ten se uvolní. Ztrácíš rovnováhu a chytneš se první větve, co máš po ruce. Bohužel pro tebe je to šlahoun ostružiny. Bolestí vyjekneš, jak se ti trny zapíchnou do dlaně a už se kutálíš na dno. Dopadneš tvrdě, při pádu ses praštil do hlavy a narazil si koleno a teď sedíš dole a zmateně koukáš kolem sebe. Nevšimneš si, že se propadáš dál a než se vzpamatuješ, hlína s kamením se nad tebou uzavřou.
Propadáš se jen chvíli a najednou letíš vzduchem a narážíš do tvrdého kamene. Jsi v úplné tmě, pusa plná hlíny, nemůžeš dýchat a dusíš se. Přitom slyšíš a cítíš, jak se ti dál z vrchu sype materiál na hlavu, tak se instinktivně odkulíš bokem, a přitom vykašleš všechno ven, div že se při tom nepozvracíš. Když zvuky ustanou, ležíš na zemi, ztěžka oddychuješ a mneš si bolavé koleno. Oči si pomalu přivykají tmě a ty zjišťuješ, že jsi v nějaké jeskyni. Kousek od tebe jeskyně ústí do dvou chodeb.
Anketa
Hlasování ukončím posledního srpna v poledne a napíšu další pokračování.
Sam.
