Článek
Tak jsem se rozhodl se souhlasem zúčastněné osoby publikovat tenhle příběh na pokračování. Můj kamarád, říkejme mu třeba Lojza má bráchu Tomáše.
Tomáš si v roce 1992 udělal řidičák na auto a během těch nekonečných třech týdnů, než mu ho vydali se soustředil na všechny inzertní noviny té doby, aby ten nový řidičák mohl co nejlépe využít. Procházel pravidelně všechny inzeráty a vybíral a vybíral… Všechny Trabanty, Wartburgy, Moskviče a polské fiaty suverénně přehlížel, měl našetřené peníze z brigád a toužil po nějakém zvláštním autě, kterého si každý všimne. Nakonec mu po čtrnácti dnech zůstaly tři možnosti. Volkswagen Scirocco s nabouraným předním levým rohem, který by se dal lehce opravit - Lojza je přece vyučený automechanik, Opel kadet s nájezdem 350 000 km a Ford sierra, který byl ale nepojízdný z důvodu prasklé hlavy a nutný odtáhnout. Jinak prý ve vynikajícím stavu.
Lojza vědom si bráchova zoufalství zasedl jeden večer k novinám všech druhů a začal pročítat. Jeden výtisk za druhým končily zmačkané na zemi, až natrefil na inzerát na Škodu 1000 MB z roku 1964 v původním stavu, s originál lakem a nájezdem 38500 km. Prý dědictví po otci, nevyužité a proto k prodeji.
Hned ráno s těma novinama zaběhl k Tomovi do pokoje se slovy, že to je jeho vysněný vůz. „Moc tomu nevěřím, obyčejná škodovka,“ odpověděl mu tenkrát skepticky Tomáš, nicméně se domluvili, že to zkusí. Zavolal na číslo u inzerátu a zvedla mu to nějaká žena, která tvrdila, že je dcerou majitele, co umřel. Pro auto nemají využití, tak prodává ve stavu, jakém je bez záruky. Prý ani neví, jestli má platnou technickou. Tom nebyl nijak nadšený, ale nakonec si řekl, že Lojza se vyzná v autech líp a zkusí to.
Pokračování příště :-)
