Článek
Vystoupili z autobusu a Lojza se rozhlédl kolem. Měli jít asi kilometr pěšky, ale i když měl nastudovanou mapu, nemohl se zorientovat, kudy vyrazit. Vytáhl z kapsy papírek s adresou a oslovil kolemjdoucího staršího pána, jestli by jim pomohl nasměrovat. O půl minuty později už svižným krokem mířili po chodníku na okraj města. V krátké době došli do oné ulice a začali hledat dotyčný dům. Prošli skoro až na konec, na Tomovi byla vidět stoupající nervozita, až zastavili před brankou s číslem popisným, odpovídajícímu adrese Na papírku. Lojza stiskl tlačítko zvonku.
Chvíli se nic nedělo, ale pak z domu vyšel starší, elegantně oblečený pán a zamířil ke klukům. „Dobrý den, co si přejete,“ oslovil je. Lojza mu vysvětlil, že se přijeli podívat na auto z inzerátu. „Ach tak, pojďte dále“ a otevřel branku, “ určitě jste mluvili s manželkou o autě po tchánovi. Ujmu se Vás, manželka autům vůbec nerozumí, budu se snažit odpovědět na všechny Vaše otázky."
Přitom je vedl kolem domu ke garáži . Cestou minuli parádně zachovalý Ford Mustang v krásné a lesklé černé barvě, zaparkovaný na zahradě a Lojzovi okamžitě došlo, proč se zbavují staré tisícovky. Došli až ke dveřím garáže a pán strčil klíč do zámku. Tom vypadal, že se každou chvíli skácí k zemi jak byl nervózní, tak do něho starší brácha nenápadně šťouchl, aby ho vytrhl z té změti myšlenek, které se mu musely honit hlavou. Pán chytil za kliku, dveře se otevřely a Tomášovi příslovečně spadla brada až na zem a zazvonila mu o špičku boty.
Z útrob na ně koukal předek modrého auta. Jeho krásná barva, přirovnatelná k jasné letní obloze v pravé poledne se odrážela ve všech pochromovaných součástkách a i v přítmí garáže, která stála pod mohutným ořechem auto doslova zářilo. Tomáš z něj nemohl spustit oči a bráchovi bylo jasné, že se právě zamiloval na první pohled. „Teď je řada na mně, ještě aby bylo v dobrém stavu“ pomyslel si Lojza a dovolil se u majitele, jestli by si auto mohl prohlédnout venku z garáže.
„Beze všeho,“ byla odpověď, „klíč je v zapalování.“ Lojza tedy sedl za volant a přitom si všiml, že Tom stojí pořád na jednom místě a ještě nepřestal zírat. Chytil za klíč, startér otočil motorem asi o půl otáčky a všechny kontrolky na palubní desce zhasly. Lojza vytřeštil oči a v Tomově obličeji se objevil výraz čiré hrůzy.
Panu majiteli překvapením povyskočilo obočí a se slovy “ to není možné, ráno jsem odpojil baterii od nabíjecí stanice" obešel auto. Po chvilce se otočil a s omluvným výrazem vysvětlil, že sice dal večer baterii nabíjet, ale zapomněl zapnout elektřinu v garáži. Tomův výraz se změnil ze zděšení na zklamání, ale v tom Lojzovi svitlo. „Smím se podívat do kufru?“ Otázal se. Po přikývnutí chytil za páčku nad spojkovým pedálem a vylezl z auta. Otevřel kufr a než vytáhl, co potřeboval, stihl si všimnout, že i rezervní kolo je jako nové, žádná ztyřelá skoro sjetá guma a ráfek se leskne jako zbytek auta.
Pokračujeme zase příště :-)
Sam.
