Článek
Vystoupili z autobusu a Lojza se rozhlédl kolem. Měli jít asi kilometr pěšky, ale i když měl nastudovanou mapu, nemohl se zorientovat, kudy vyrazit. Vytáhl z kapsy papírek s adresou a oslovil kolemjdoucího staršího pána, jestli by jim pomohl nasměrovat. O půl minuty později už svižným krokem mířili po chodníku na okraj města. V krátké době došli do oné ulice a začali hledat dotyčný dům. Prošli skoro až na konec, na Tomovi byla vidět stoupající nervozita, až zastavili před brankou s číslem popisným, odpovídajícímu adrese Na papírku. Lojza stiskl tlačítko zvonku.
Chvíli se nic nedělo, ale pak z domu vyšel starší, elegantně oblečený pán a zamířil ke klukům. „Dobrý den, co si přejete,“ oslovil je. Lojza mu vysvětlil, že se přijeli podívat na auto z inzerátu. „Ach tak, pojďte dále“ a otevřel branku, “ určitě jste mluvili s manželkou o autě po tchánovi. Ujmu se Vás, manželka autům vůbec nerozumí, budu se snažit odpovědět na všechny Vaše otázky."
Přitom je vedl kolem domu ke garáži. Cestou minuli parádně zachovalý Ford Mustang v krásné a lesklé černé barvě, zaparkovaný na zahradě a Lojzovi okamžitě došlo, proč se zbavují staré tisícovky. Došli až ke dveřím garáže a pán strčil klíč do zámku. Tom vypadal, že se každou chvíli skácí k zemi, jak byl nervózní, tak do něho starší brácha nenápadně šťouchl, aby ho vytrhl z té změti myšlenek, které se mu musely honit hlavou. Pán chytil za kliku, dveře se otevřely a Tomášovi příslovečně spadla brada až na zem a zazvonila mu o špičku boty.
Z útrob na ně koukal předek modrého auta. Jeho krásná barva, přirovnatelná k jasné letní obloze v pravé poledne se odrážela ve všech pochromovaných součástkách, a i v přítmí garáže, která stála pod mohutným ořechem auto doslova zářilo. Tomáš z něj nemohl spustit oči a bráchovi bylo jasné, že se právě zamiloval na první pohled. „Teď je řada na mně, ještě aby bylo v dobrém stavu“ pomyslel si Lojza a dovolil se u majitele, jestli by si auto mohl prohlédnout venku z garáže.
„Beze všeho,“ byla odpověď, „klíč je v zapalování.“ Lojza tedy sedl za volant, a přitom si všiml, že Tom stojí pořád na jednom místě, a ještě nepřestal zírat. Chytil za klíč, startér otočil motorem asi o půl otáčky a všechny kontrolky na palubní desce zhasly. Lojza vytřeštil oči a v Tomově obličeji se objevil výraz čiré hrůzy.
Panu majiteli překvapením povyskočilo obočí a se slovy “ to není možné, ráno jsem odpojil baterii od nabíjecí stanice" obešel auto. Po chvilce se otočil a s omluvným výrazem vysvětlil, že sice dal večer baterii nabíjet, ale zapomněl zapnout elektřinu v garáži. Tomův výraz se změnil ze zděšení na zklamání, ale v tom Lojzovi svitlo. „Smím se podívat do kufru?“ Otázal se. Po přikývnutí chytil za páčku nad spojkovým pedálem a vylezl z auta. Otevřel kufr a než vytáhl, co potřeboval, stihl si všimnout, že i rezervní kolo je jako nové, žádná zteřelá skoro sjetá guma a ráfek se leskne jako zbytek auta.
Pokračujeme zase příště :-)
Sam.
