Článek
Lojza vítězoslavně vztyčil nad hlavu startovací kliku a ignorujíc zklamaný pohled bráchy a nechápavý majitele obešel auto. Přitom stihl zkontrolovat, jestli je zařazený neutrál. Opatrně, aby nepoškodil chrom zadního čela strčil nástroj do otvoru, chvilku šmátral, než našel ozub v řemenici klikové hřídele, pak se nadechl a klikou mocně zatočil. Motor se protočil, ale nechytl. Lojza to zkusil znova, výsledek byl stejný. Najednou mu břesklo. „Já ňouma, zapomněl jsem na sytič.“ Když šel do auta potáhnout příslušnou páčku, nemohl nevidět Tomův zkroušený výraz a zmatenost majitele. Byl si ale jistý, že ví, co dělá, takže zvedl páčku sytiče vedle ruční brzdy a vrátil se dozadu.
Znova nasadil kliku na řemenici a opřel se do ní. Jedná otáčka, druhá otáčka a motor s prsknutím do karburátoru naskočil. Ani nezahaproval a téměř okamžitě se rozběhl na asi patnáct set otáček, které mu dával sytič. Lojza vytáhl kliku a odnesl ji zpátky do kufru. Skoro se začal smát nahlas, když viděl překvapený obličej bráchy i majitele. Uložil manuální startér na své místo, zavřel kufr a s autem vyjel ven z garáže. Než vystoupil, stáhl páčku sytiče zpátky a motor spadl do volnoběžných otáček.
Auto krásně předlo, Lojza okamžitě poznal, že motor je seřízený dobře a hned se zaměřil na jiné věci. Nevěnujíc pozornost nechápavému výrazu obou si lehl do trávy a začal zkoumat podvozek. Auto i ze spoda vypadalo jako by vyjelo z fabriky, nenašel žádnou vadu, která škodovky tohohle typu a stáří sužuje. Spokojeně se postavil a věděl, že zbývá poslední zkouška, než si krásnou, zachovalou tisícovku brácha koupí. Projížďka.
„Rádi bychom se s ní trochu projeli,“ nadhodil Lojza. „"Ovšem, nastupte si, já si sednu dozadu,“ odpověděl pán a o chvíli později už vyjížděli z brány na ulici. Řídil Lojza, Tomáš seděl vedle a jeho nechápavý a zmatený výraz obličeje se měnil na zasněný a spokojený, když brácha poprosil majitele, aby navigoval, protože se tu vůbec nevyzná.
Po krátké projížďce bylo Lojzovi jasné, že auto je v perfektním stavu a nenabitá baterie nemohla na jeho úsudku nic zkazit. Když dojeli zpátky, chtěl se Lojza Toma zeptat, jestli blankytně modrou tisícovku bere, ale brácha ho předběhl. „To auto je absolutně úžasné, pokud Lojza nevidí žádný problém, tak ho koupím,“ nadšeně vykřikl Tomáš, jakmile zaparkovali zpátky na zahradě.
Lojza jen souhlasně přikývl a Tomáš si s panem majitelem plácl. Po podpisu kupní smlouvy, zaplacení a vyřešení přepisu auta na Toma si podali ruce a s poděkováním nastoupili do auta. Vydali se na cestu domů. Tentokrát už řídil Tomáš.
