Článek
Nečekaná pointa vážné debaty
Petr Fiala v debatě s Tomiem Okamurou nešel po jemné ironii. Vytáhl staré Okamurovo propagační video z dob, kdy dnešní předseda Sněmovny ještě nevystupoval jako strážce národní důstojnosti, ale jako muž cestovního ruchu ochotný k podivným reklamním nápadům. Fiala později na síti X napsal, že ministr Martin Šebestyán bude vyplácet dotace Agrofertu i přes výtky Evropské komise a že Okamura „neví, co na to říct“.
Byla to glosátorská rána pod pás. A právě proto zabrala.
Okamura umí rozdávat silná slova. Evropská unie je podle něj často zdroj všeho špatného, dotace křiví trh, český zemědělec trpí a Brusel diktuje. Jenže ve chvíli, kdy se debata stočí k Agrofertu, Babišovu střetu zájmů a ministrovi zemědělství za SPD, rétorika najednou ztratí tah.
Předseda SPD sice řekl, že dotace nemá čerpat nikdo, kdo na ně nemá nárok, a že všichni mají mít stejné podmínky. Tuto formulaci zachytily Novinky. Jenže to je odpověď, která zní zásadově hlavně proto, že se vyhýbá politicky nepříjemnému jménu: Babiš.
Dotace jsou zlo, dokud se netýkají koalice
Okamurovo hnutí dlouhodobě žije z jednoduché protibruselské energie. Dotace? Pokřivený trh. Unie? Byrokratický moloch. Národní zájem? Všechno po našem. Tahle hudba se dobře poslouchá, dokud nemusí hrát v reálné vládní sestavě.
Jenže teď je SPD u moci. A její ministr zemědělství Martin Šebestyán sedí u agendy, která se dotýká Agrofertu. Podle ČT24 se dopis Evropské komise z 20. května týká i zemědělských fondů a Státní zemědělský intervenční fond má ve spojitosti se zemědělskými dotacemi Komisi odpovídat.
To je pro SPD ošklivá situace. Pokud chce být důsledná, měla by tlačit na maximální opatrnost u vyplácení peněz firmám spojeným s premiérovým podnikatelským dědictvím. Pokud chce být loajální k Babišovi, musí našlapovat po špičkách. A přesně tam vzniká obraz, který Fiala nastavil Okamurovi před obličej: velký bojovník proti dotačnímu systému se v praxi ocitá v koalici, která řeší, zda dál pouštět peníze k Agrofertu.
To není detail. To je politické zrcadlo.
Okamura může opakovat, že čeká na oficiální informace a že zákon musí platit pro všechny. Jenže jeho voliči neslyšeli roky jen úřednickou opatrnost. Slyšeli boj. A teď vidí politika, který u největší dotační kauzy kolem premiéra své vlády raději volí mlhu.
Brusel jako výmluva i alibi
Evropská komise se na české řešení Babišova střetu zájmů neptá ze zvědavosti. Agentura Reuters uvedla, že Komise chce podrobnosti k opatřením, která mají zabránit střetu zájmů u evropských dotací, včetně převodu akcií Agrofertu do trustu a možných vazeb dalších firem. Pokud Brusel později odmítne některé platby proplatit, náklad může zůstat na českém rozpočtu.
Tady končí legrace s kravičkou (a medvídkem). Fialova poznámka byla možná škodolibá, ale mířila na skutečný problém. SPD ráda bojuje s Bruselem v abstrakci. Hůř se jí bojuje ve chvíli, kdy Brusel klade otázky, které se dotýkají premiéra, jehož vládu SPD drží u moci.
A to je jádro celé věci. Okamura nemusí mít rád dotace. Může je považovat za zlo. Může tvrdit, že pokřivily zemědělský trh. Pak by ale měl být první, kdo bude chtít u Agrofertu čistý stůl, jasné záruky a tvrdý postup. Ne jen obecnou větu o tom, že kdo nemá nárok, nemá čerpat.
Fiala mu nastavil dotační zrcadlo a obraz v něm není lichotivý. Agrofert v něm vypadá jako stálý stín Babišovy politiky. SPD jako strana, která ráda křičí proti systému, dokud ho nemusí sama spravovat. A Brusel jako nepříjemná instituce, která tentokrát nepůsobí jako ideologický strašák, ale jako účetní s otázkou: kdo to zaplatí, jestli to celé není čisté?
Okamura může dál mluvit o rovných podmínkách. Jenže u moci se nepočítají obecné zásady. Počítá se hlasování, odpovědnost a odvaha říct koaličnímu šéfovi nepříjemnou větu. Zatím to vypadá, že té odvahy je méně než starých reklamních kuriozit v archivu.
