Článek
Svoboda není omluvenka pro všechno
Politická satira má být drzá. Má píchat do žeber, kazit mocným pohodlí a připomínat jim, že veřejná funkce není ochranný skafandr proti posměchu. Andrej Babiš rozhodně není křehká porcelánová figurka, kterou by veřejnost měla nosit v rukavičkách.
Jenže právě tady začíná tenký led. Když se ve skeči objeví politická postava, je to v pořádku. Když humor pracuje s Babišovým stylem, jazykem, mocí, byznysem nebo jeho věčným pocitem ukřivděnosti, má materiálu na roky dopředu. Když se ale pointa smrskne na hrubou nadávku, začíná to být méně satira a víc ventil.
Kozub je výrazný komik, herec a tvůrce, jak připomíná jeho profil Divadla Mír. Umí rytmus, umí přepálit situaci, umí publikum rozesmát dřív, než si uvědomí proč. Právě proto je škoda, když se takový talent schová za sprosté gesto. Vulgarita může být koření. Nesmí se z ní stát hlavní chod.
Smát se premiérovi ano. Pošlapat člověka ne
Veřejná debata se u nás naučila zvláštní zkratku. Kdo nemá rád Babiše, má se smát všemu, co ho poníží. Kdo ho má rád, má se okamžitě urazit a mluvit o útoku na národ. Obě reakce jsou líné. Jedna nahrazuje úsudek potleskem, druhá dotčenou pózou.
V záznamu Tří Tygrů v BUMBUM je vidět přesně ten typ humoru, který stojí na energii sálu, nadsázce a okamžitém efektu. Publikum se směje, protože ví, koho má v obraze vidět. To samo o sobě není problém. Politici musí unést karikaturu. Premiér musí unést výsměch. Moc bez výsměchu rychle tloustne.
Jenže člověk nemusí Babiše volit, omlouvat ani šetřit politicky, aby řekl jednoduchou věc: i protivník zůstává člověkem. Tahle věta zní banálně, dokud ji nezačneme potřebovat. Důstojnost není odměna pro oblíbené politiky. Není to klubová karta pro ty, kdo se nám líbí. Je to minimum, které si společnost chrání hlavně tehdy, když se jí nechce.
Rád bych upozornil, že jde o více než rok staré video, respektive událost. Přesto podle mě pořád dobře ukazuje, jak tenká může být hranice mezi inteligentním humorem a urážkou. Uznávám, že velká část videa může působit vtipně a pro někoho zábavně, jenže někdy stačí jedna nevhodná poznámka a celý dojem se rázem posune úplně jinam. Z humoru se pak snadno může stát něco, co druhého spíš shazuje nebo zbytečně ponižuje. Jestli to člověk vnímá ještě jako nadsázku, nebo už jako degradaci, je samozřejmě věcí osobního pohledu.
Já už jsem toho k…a dlouho nehrál, takže je to těžké.
Humor má trefit výš než nadávka
Česká Listina základních práv a svobod zaručuje svobodu projevu a zakazuje cenzuru. To je správně. Komik nemá chodit pro povolení k premiérovi, ministru kultury ani k rozhořčenému davu na sociálních sítích. Jenže svoboda projevu není totéž co povinnost tleskat každému výstřelu z úst.
Silný politický humor poznáme podle toho, že po něm zůstane víc než jen ozvěna sprostého slova. Umí odhalit pokrytectví. Umí trefit slabinu. Umí říct o politikovi něco, co by dlouhá analýza rozmělňovala tři odstavce. V tom je jeho síla. Ne v tom, že někdo před publikem řekne, co si část sálu stejně šeptá doma u piva.
Babiš nabízí satirikům mimořádně bohatý materiál. Střet zájmů, vztah k médiím, styl řízení státu, permanentní kampaň, schopnost dělat ze sebe současně vítěze i oběť. Tady všude lze být tvrdý, přesný i krutě vtipný. Hrubá urážka je vedle toho zkratka. Rychle zabere, ale málo vydrží.
Trocha míry není slabost
Kozubův vtípek proto není skandál století. Není třeba svolávat mravnostní komisi ani si hrát na to, že česká politika dosud mluvila šeptem v rukavičkách. Je to spíš drobný, ale výmluvný symptom. Ukazuje, jak snadno se nám ztrácí rozdíl mezi ostrou kritikou a obyčejným ponížením.
A právě u Babiše je to pokušení silné. Vyvolává emoce, rozděluje společnost, sám roky používá tvrdý jazyk a politické soupeře nešetří. Jenže odpověď na hrubost nemá být automaticky ještě větší hrubost. Tím se nevyhrává spor o lepší veřejný prostor. Tím se jen mění směr bahna.
Satira má zůstat neklidná, drzá a svobodná. Má mít právo překročit čáru. Ale dobrý komik by měl také vědět, proč ji překračuje. Ne každé ponížení je odvaha. Ne každá sprosťárna je pointa. A ne každý smích znamená, že se právě stalo něco chytrého.
Andrej Babiš si zaslouží tvrdou politickou kontrolu. Zaslouží si neúprosné otázky, ostré komentáře i karikatury, které ho budou štvát. Ale i u člověka, s nímž zásadně nesouhlasíme, se dá zachovat trocha důstojnosti. Ne kvůli němu. Kvůli nám.
Zdroje:
https://www.divadlomir.cz/mirotvurci/stepan-kozub
