Článek
Rozpočet zůstal tiše sedět v koutě
Hosté Událostí, komentářů měli mluvit o návrhu státního rozpočtu na rok 2027. Vláda počítá se schodkem 389 miliard korun, opozice varuje před nezodpovědným zadlužováním a ministři slibují, že dnešní dluh přinese zítřejší růst. Materiálu na ostrou, ale užitečnou debatu bylo dost.
V celém záznamu pořadu České televize se však čísla postupně proměnila v pouhou zvukovou kulisu. Zdeněk Hřib se pustil do podnikatelské minulosti Karla Havlíčka, Havlíček objevil v Pirátech neobolševiky a v Hřibově zdravotním stavu pohřešovaný prášek. Moderátor Lukáš Dolanský mezitím zjišťoval, jak asi zní věta „pánové, postupně“ člověku, kterého nikdo neposlouchá.
Státní pokladna z toho nevyšla ani o korunu zdravější. Pouze televizní zvukař si mohl do profesního životopisu přidat zkušenost s hromadným přebuzením mikrofonů.
Hřib měl argument. Pak ho zasypal osobním útokem
Hřib nejprve namítal, že vysoká potřeba státních půjček může zdražovat financování a vytlačovat soukromé investice. To je legitimní ekonomický spor. Vláda tvrdí, že právě vyšší výdaje rozhýbou hospodářství; opozice má právo požadovat důkaz, že růst nebude pouze optimistickou poznámkou pod čarou k dalšímu dluhu.
Jenže předseda Pirátů nevydržel u úroků a investic. Havlíčka označil za bankrotáře a vytáhl jeho někdejší podnikání spojené s kmenovými buňkami a pacienty s amyotrofickou laterální sklerózou. Téma samo o sobě není zakázané. O působení firem kolem Bioinovy, platbách pacientů za účast ve studii a neprokázaném léčebném účinku informovala už dříve veřejnoprávní média. U člověka, který řídí hospodářský resort, je otázka předchozí manažerské odpovědnosti zcela namístě.
V televizní přestřelce se však závažná věc změnila v projektil. Hřib nepřišel vysvětlit, za které konkrétní rozhodnutí Havlíček odpovídal a co z něj plyne pro dnešní rozpočet. Potřeboval svého soupeře zasáhnout jednou větou. Místo kontroly minulosti tak předvedl její politické zpeněžení.
To je škoda hlavně pro Hřiba. Když má politik v ruce věcný argument a odhodí ho kvůli osobnímu úderu, neposílí kritiku. Pouze umožní protivníkovi utéct od odpovědi k uraženosti.
Havlíček našel pilulku místo vysvětlení
Havlíček nabízený únik využil s chutí. Piráty označil za neobolševickou kolektivistickou stranu, připomněl jejich problémy s digitalizací a Hřibovi sdělil, že si zřejmě zapomněl vzít prášek. Později se k pilulce ještě vrátil, jako by šlo o povedenou pointu, nikoli o trapný výpad.
Narážka na léky je zvlášť laciná. Buď naznačuje duševní nemoc, a pak používá zdravotní stav jako urážku. Nebo nenaznačuje nic a pouze se snaží protivníka vykreslit jako pomateného. V obou případech ministr ukazuje, že když dojdou protiargumenty, sáhne do domácí lékárničky.
Přitom měl co obhajovat. Ministerstvo financí ve svém návrhu rozpočtu počítá s příjmy 2,189 bilionu a výdaji 2,578 bilionu korun. Investice mají dosáhnout 289,6 miliardy, výdaje na obsluhu státního dluhu však zároveň vzrostou přibližně ze 110 na 130 miliard. Havlíček mohl vysvětlit, které investice zvýší výkon ekonomiky, kdy se jejich přínos projeví a proč je právě schodek 389 miliard přiměřený.
Místo toho vysvětloval Hřibovi padesátá léta. Rozpočet na rok 2027 se tak na chvíli obhajoval vzpomínkou na kolektivizaci. Člověk téměř čekal, kdy vláda mezi prorůstové investice zařadí také stroj času.
Dolanský dostal šest hostů a jedno slovo
Lukáš Dolanský se snažil vracet pořad k pravidlu, že mluví vždy jeden člověk. V běžné domácnosti se to učí děti přibližně v době, kdy zjistí, že pastelky nejsou potravina. Ve vrcholné politice se tato dovednost patrně získává až po několika volebních obdobích.
Moderátor několikrát zvýšil hlas, napomínal Hřiba i Havlíčka a připomínal, že vzdáleně připojený Jan Hrnčíř poslouchá jejich souboj přímo ve sluchátku. Nakonec musel Jan Skopeček oba kolegy požádat, aby lékařské diagnózy a doporučení nechali v ordinaci. Když politik ODS během debaty o rekordním schodku působí jako školní metodik prevence, něco se formátu poněkud vzdálilo.
Část odpovědnosti nese i televizní uspořádání. Šest politiků, hodina času a téma s bilionovými rozměry vytvářejí podmínky spíše pro soutěž o nejhlasitější zkratku než pro rozbor. To ale hosty neomlouvá. Mikrofon člověka nenutí skákat do řeči. Jen spolehlivě zaznamená, že se tak rozhodl.
Křik schodek nesníží
Hřib s Havlíčkem předvedli dva různé způsoby stejného selhání. První vzal oprávněnou rozpočtovou kritiku a utopil ji v osobním obvinění. Druhý dostal možnost vysvětlit vládní plán a nahradil ho urážkou o prášcích. Oba tak vyrobili přesně ten druh televizního okamžiku, který se skvěle stříhá na sociální sítě a mizerně používá při rozhodování o budoucnosti země.
Divák se mohl dozvědět, že vláda považuje vysoký schodek za investici do růstu a opozice za účet poslaný příštím generacím. Navržený deficit by byl druhý nejvyšší v historii samostatného Česka, takže důkladný spor je nejen přípustný, ale nutný. Důkladnost se však neměří počtem současně otevřených mikrofonů.
Dolanský nakonec studio alespoň na chvíli zkrotil. Hřib s Havlíčkem vlastní nervy nikoli. Rozpočet mezitím zůstal na stole se schodkem 389 miliard a s novou, dokonale nevyčíslitelnou položkou: náklady na politickou nedospělost.
