Článek
Nedělní praní politické minulosti
Andrej Babiš se vrátil z dovolené odpočatý, zdravě najedený a podle všeho také důkladně smířený sám se sebou. V nedělním videu prošel dějiny svého politického působení, rozdal zásluhy hnutí ANO a předchozí strany označil za tradiční a zkorumpované. Zachránil prý státní podniky, vybojoval peníze v Evropě, investoval a uklidil veřejné finance.
Potom přišla hlavní věta: „Já nemám žádný skandál.“ Všechno ostatní jsou podle premiéra vymyšlené blbosti. Nikdo prý nemůže říct, že by ve své funkci něco zneužil.
Sebechvála sama o sobě nepřekvapuje. Vláda už svou pololetní bilanci zveřejnila způsobem, který připomínal výroční zprávu podniku, v němž se reklamace ukládají v jiné budově. Každý kabinet zdůrazňuje úspěchy a opozici přenechává soupis škod.
Babiš však posunul běžnou politickou reklamu o patro výš. Neřekl, že se obvinění neprokázala nebo že s nimi nesouhlasí. Prohlásil, že žádný skandál neexistuje. Premiér se tím jmenoval vyšetřovatelem, soudcem, archivářem i vlastním tiskovým mluvčím. Porada byla krátká a všichni čtyři se shodli.
Čapí hnízdo nezmizelo, jen čeká za imunitou
Skandál není totéž co pravomocné odsouzení. Je to veřejná aféra, u níž mohou existovat podezření, soudní řízení i sporná politická odpovědnost. Kdo tyto pojmy slije dohromady, může pak tvrdit, že dokud není ve vězení, nikdy se nic nestalo.
Kauza Čapí hnízdo je názorným příkladem. Babiš byl dvakrát nepravomocně osvobozen, což jeho obhájci oprávněně připomínají. Oba rozsudky však odvolací soud zrušil. V posledním rozhodnutí zavázal městský soud svým právním posouzením a dalším směrem řízení. To nyní u premiéra nepokračuje proto, že jej sněmovní většina nevydala.
Soud proto musel Babišovu část případu oddělit. Neexistuje pravomocný odsuzující verdikt, a Babiše tedy nelze označovat za vinného. Stejně poctivě ovšem nelze říkat, že si celý případ někdo vymyslel. Leží nedokončený, právně živý a přikrytý poslaneckou imunitou. To není čistý stůl. To je odložené jednání.
Vzniká tak půvabný kruh: řízení se zastaví díky politickému hlasování a jeho zastavení se následně prodává jako důkaz, že žádný problém nebyl. Kdyby podobně fungovala domácnost, stačilo by před kontrolou zamknout sklep a prohlásit jej za uklizený.
Agrofert má nový fond, staré otázky zůstaly
Také u střetu zájmů existuje skutečnost, kterou je fér Babišovi přiznat. Po návratu do vlády vložil Agrofert do nového svěřenského fondu a český Státní zemědělský intervenční fond na jaře dospěl k závěru, že tím současný problém vyřešil. Premiér tedy neopírá svou obhajobu pouze o hlasivky.
Jenže tím se nevymazalo předchozí období. Správní soudy v konkrétních dotačních sporech potvrdily, že Babiš Agrofert prostřednictvím dřívějších svěřenských fondů ovládal a že poskytnutí některých dotací za jeho členství ve vládě odporovalo zákonu o střetu zájmů. Plyne to například z rozsudku Nejvyššího správního soudu.
Navíc bylo letos zahájeno prověřování, proč české úřady dotace Agrofertu vyplácely a proč nevymáhaly část dřívějších peněz. Evropští žalobci se zabývají postupem politiků a úředníků; zahájení řízení samo o sobě nedokazuje trestný čin ani Babišovu osobní vinu. Dokazuje však, že otázka není fantastická bytost vytvořená opozicí během dlouhého večera.
Nazvat to celé „blbostmi“ je pohodlnější než vysvětlit rozdíl mezi starým a novým fondem, mezi správním rozsudkem a trestním řízením či mezi právní a politickou odpovědností. Jenže právě od premiéra by veřejnost měla dostat vysvětlení, ne univerzální odstraňovač skvrn.
Účetnictví vedené gumou
Babišova komunikační metoda stojí na jednoduchém systému. Úspěch je osobní zásluha. Neúspěch je dědictví předchozí vlády. Podezření je útok opozice. Nepříjemný článek je práce nepřátelských médií. A neuzavřená kauza neexistuje, protože ji premiér právě slovně zrušil.
Takový systém nelze vyvrátit, protože každá kritika se automaticky promění v další důkaz spiknutí. Volič už nemá posuzovat jednotlivá fakta. Má věřit člověku před kamerou, který mu výslovně říká: „Mně můžete věřit.“
Také Babišovi kritici by měli být přesní. Mechanické vyjmenování Čapího hnízda, korunových dluhopisů, StB či Pandora Papers bez uvedení rozdílného právního stavu je jen opačnou verzí stejné propagandy. Obvinění není rozsudek a kontroverze není automaticky zločin.
Premiér ale neslíbil, že bude každého půl roku skládat dojmy. Slíbil skládat účty. Účet, z něhož plátce před kontrolou vygumuje všechny sporné položky, však není bilance. Je to reklamní leták.
Pod stolem proto neleží prokázané zločiny, jak by rádi tvrdili Babišovi nejhlasitější odpůrci. Leží tam neuzavřené řízení, soudní rozsudky, evropské audity a nezodpovězené otázky. Premiér je může odkopávat ještě dlouho. Jen by při tom neměl tvrdit, že šlape po dokonale čisté podlaze.
