Článek
Z otazníku rozsudek na jedno sdílení
Poslanec ANO Denis Doksanský objevil příspěvek anonymního profilu Thomas Paukner, podle něhož vrtulník Čestmír zakoupený z veřejné sbírky možná nikdy nedorazil na Ukrajinu. Příběh byl výživný: stroj se měl ve skutečnosti pronajímat českému státu, létat k požárům a z peněz dárců i rozpočtu měla vzniknout černá díra na miliony.
Doksanský příspěvek označil za natolik závažný, že jej musí sdílet. Současně už psal o „doložených faktech“, skvělém byznysu a fanatické podpoře Ukrajiny. To je pozoruhodně rychlý přesun. Na začátku stojí anonymní domněnka, po několika odstavcích už poslanec rozděluje role v téměř hotové loupeži.
Tak dnes funguje politická recyklace podezření. Anonym dodá kouř, politik přimaluje požár a publikum už hledá pachatele. Ověřování se odkládá na dobu, kdy je obvinění dávno mezi lidmi a oprava se plíží za ním rychlostí úředního šneka po obědě.
Dva stroje, jedno jméno a přehlédnutý rozdíl
Celá konstrukce stála na domněnce, že vrtulník vystavený v listopadu 2023 na Letné je totožný se strojem později zakoupeným pro ukrajinskou vojenskou rozvědku. Jenže organizátoři už v listopadu 2024 veřejně oznámili, že původně předváděný Black Hawk nekoupí. Ve Spojených státech našli jiný, novější a přibližně o 35 milionů levnější stroj.
Stejná informace dodnes stojí také přímo na stránce sbírky. Přes dvacet tisíc dárců poskytlo celkem 72,64 milionu korun a americký Black Hawk byl podle organizátorů v srpnu 2025 předán ukrajinské vojenské rozvědce. To, že stroj původně vystavený na Letné zůstal u svého majitele a dál létá v Evropě, tedy není odhalením podvodu. Je to důsledek změny nákupního plánu, která byla veřejná řadu měsíců před dokončením sbírky.
Přesto zbývá legitimní otázka. U vojenského vrtulníku působícího ve válce nelze veřejně dohledat totéž co u linkového letadla mířícího do Madridu. Organizátoři nezveřejňují sériové číslo, kompletní smlouvy ani cestu stroje na Ukrajinu a odvolávají se na bezpečnost. Dárci mají právo chtít kontrolu a přesvědčivé účetnictví. Chybějící veřejný údaj však není důkaz zpronevěry. Je to chybějící veřejný údaj.
Ani trestní oznámení není certifikát pravdy
Tomáš Zdechovský následně oznámil, že na Doksanského podal trestní oznámení kvůli šíření nepravdivých tvrzení a poškozování sbírky. Teprve policie a případně státní zástupce posoudí, zda výroky překročily hranici trestního práva. Podání samo o sobě nikoho neusvědčuje, stejně jako poslanecký mandát neproměňuje sdílený status v důkazní materiál.
Zdechovský si navíc svou argumentaci oslabil výpadem o poslancích ANO coby „děsivé zvěři“. Doksanského lze kritizovat jménem, konkrétně a s odkazy v ruce. Přilepit jeho počínání na celý klub je stejná intelektuální zkratka, proti jaké europoslanec protestuje. Jen má jinou stranickou barvu a lepší faktický základ.
Právní výhrůžky by rovněž neměly nahrazovat veřejnou odpověď. U sbírky za desítky milionů je správné ukázat, co lze ukázat, vysvětlit, co musí zůstat utajené, a přesně popsat kontrolní mechanismy. Ticho by jen vyrábělo další Pauknerovi.
Poslanecké sdílení má dražší razítko
Doksanský není náhodný uživatel, který naletěl dramatickému titulku během čekání na autobus. Je poslancem a členem zahraničního výboru. Jeho veřejná funkce dává slovům větší dosah, a proto také vyžaduje větší disciplínu. Anonym může po chybě smazat příspěvek a zmizet. Politik po něm zanechá sněmovní autoritu použitou jako zesilovač.
Ptát se, kde skončilo 72 milionů, je naprosto v pořádku. Napsat, že něco „vypadá“ jako černá díra, ještě než si člověk ověří veřejně oznámenou výměnu stroje, je už pohodlnější disciplína: nejprve obžaloba, potom domácí úkol.
Čestmír tedy žádnou záhadnou dvojí existenci nepotřeboval. Stačily dva různé vrtulníky, stejné jméno projektu a jeden poslanec, který zaměnil nedostatek vlastní kontroly za přebytek cizí viny. Největší díra se neotevřela ve sbírce, ale mezi větami „nevím“ a „už mám jasno“.
