Článek
Plavky jako tiskové oddělení
Andrej Babiš pozdravil občany z průzračného moře. Místo neuvedl. Za ním skály, kolem voda, na obzoru klid. Fotografie téměř postrádá politický obsah, a právě proto je politicky tak užitečná.
Premiér se na ní nejeví jako člověk zavalený rozpočtem, koaličními spory a evropskými krizemi. Vypadá jako majitel resortu, jenž si odskočil zkontrolovat teplotu bazénu. Obraz říká, že všechno běží, země se netopí a její předseda vlády se může koupat. Babiš zde neprodává program. Prodává kontrolu.
Není na tom nic pohoršlivého. Také premiér má právo odpočívat a nemusí veřejnosti hlásit číslo lehátka. Jen je dobré nepředstírat, že fotografie na účtu profesionálního politika je obyčejné rodinné album. Kdyby měla zůstat soukromá, zůstala by v telefonu. Jakmile se objeví před statisíci sledujících, nastupuje do služby.
Babiš si dlouhodobě buduje obraz politika, který je zároveň miliardářem, lidovým vypravěčem i neúnavným pracantem. Dovolenkový snímek tento zvláštní trojúhelník elegantně uzavírá: luxus není vidět dost na závist, ale scenérie je dost krásná na obdiv.
Pavel vyhrál soutěž, do níž se nepřihlásil
Petr Pavel zvolil opačný dovolenkový žánr. Hrad oznámil soukromý pobyt bez podrobností, prezidenta však nakonec prozradila rybí restaurace v polské Kudowě-Zdróji. Na fotografii stojí v tričku a kraťasech, v ruce vlastní fotoaparát. Žádný útes, žádná tyrkysová nekonečnost. Ryba, obsluha a člověk, který vypadá, že si před cestou přečetl recenze podniku.
Je to téměř dokonalá anticampaň. Babiš ukáže katalogovou scenérii, Pavel se nechá náhodou přistihnout u smažené ryby. Jeden vyrábí blízkost přímým oslovením sledujících, druhému ji vyrobí polská obsluha.
Ani Pavlův obraz obyčejného motorkáře s fotoaparátem však není důvodem k občanskému dojetí. Prezident zůstává prezidentem, i když si objedná pstruha a nepřijede v koloně viditelné z vesmíru. Civilnost je příjemná vlastnost, nikoli politický výkon. Přesto v soutěži o dovolenkovou přirozenost vítězí. Hlavně proto, že tentokrát nebylo patrné, že by do ní vůbec nastoupil.
Macinka si zabalil pouze konflikt
Zatímco premiér plaval a prezident hledal dobré světlo na fotografii, Petr Macinka zůstal věrný svému rekreačnímu programu: rozčilování nad Petrem Pavlem.
Prezident před odjezdem odpověděl Českému královskému institutu, že by neměl problém s moderní parlamentní monarchií, pokud by si ji přála veřejnost. Přidal poznámku, že přímého následníka trůnu vlastně máme.
Druhá část byla přinejmenším lehkomyslná. České právo žádného dědice trůnu nezná; existuje hlava habsbursko-lotrinského rodu, nikoli veřejnoprávní čekatel na českou korunu, jak připomíná i právně-historický rozbor Pavlových slov. Prezident republiky mohl u podobné otázky volit přesnější formulaci. Zvlášť když jeho protivníci čekají na každou slabiku se síťkou na motýly.
Macinka však z drobné úvahy vyrobil téměř útok na státní základy. Obvinil prezidenta ze soustavného napadání české státnosti a naznačil rozpor s inauguračním slibem. Republika podle této logiky patrně stojí na tak chatrném podloží, že ji může ohrozit odpověď na otázku monarchistického spolku.
Pavel nenavrhl změnu ústavy, referendum ani korunovaci. Pouze připustil, že demokratická parlamentní monarchie může fungovat. Což není převratná myšlenka; důkazem jsou Británie, Dánsko, Nizozemsko či Švédsko. Diskutovat o formě státu není útok na stát. V demokratické republice je dokonce dovoleno uvažovat také o republice.
Letní dělba politické práce
Celá epizoda odhaluje výhodnou dělbu rolí. Babiš může působit klidně, protože za něj koaliční rozhořčení obstarává Macinka. Pavel může působit státnicky, protože vedle Macinkovy reakce by uměřeně vypadal i člověk reklamující studenou polévku. A Macinka získává přesně to, co potřebuje: další spor, v němž může být současně žalobcem, historikem i posledním obráncem republiky.
Nejvíc z tohoto uspořádání těží premiér. Dokud se veřejnost zabývá korunou, rybou a Macinkovou teplotou, nemusí Babiš vysvětlovat, proč člen jeho vlády proměňuje každou prezidentovu poznámku v ústavní požár. Může zůstat u útesů a nechat menšího koaličního partnera dělat vlny doma.
Česká politika se tedy o prázdninách nezastavila. Jen se převlékla: Babiš do plavek, Pavel do civilu a Macinka do dalšího sporu. Nejlépe z nich zatím vychází ten, kdo nemusí křičet. Možná právě proto Macinka křičí za všechny.
