Článek
Poplach předtočený na dovolenou
Andrej Babiš odjel na dovolenou, ale občany bez pravidelné dávky nebezpečí nenechal. V předtočeném videu oznámil, že by Španělsko mělo být odříznuto od schengenského prostoru, aby desetitisíce migrantů, kteří pronikli do Ceuty, nepokračovaly do západní Evropy.
Událost sama žádné zlehčování nesnese. Do španělské enklávy na severu Afriky během krátké doby vstoupily desetitisíce lidí, hranice zkolabovala a při pokusech o překročení zemřeli lidé. Takový nápor je bezpečnostní, humanitární i politický průšvih. Evropská ochrana vnější hranice se na několik hodin proměnila v plot, u něhož někdo zapomněl zavřít branku.
Pak ovšem přichází Babišův oblíbený skok. Z reálné krize vyrobí příběh o davu mířícím téměř rovnou přes Pyreneje, Německo a možná až k českému supermarketu. Stačí vynechat několik právních a zeměpisných detailů. Právě ty však rozhodují, zda máme před sebou analýzu, nebo jen poplachovou sirénu s premiérským erbem.
Glóbus neukazuje pasové kontroly
Posílat Babiše ke glóbusu je efektní, ale trochu líné. Ceuta sice leží v Africe, zároveň je však španělským územím a součástí Evropské unie. Průlom její hranice proto není bezvýznamná marocká epizoda, která se Evropy netýká. Týká. A velmi.
Babišův problém není v tom, že by nevěděl, kde Ceuta leží. Problém je, že zamlčel její zvláštní hraniční režim. Na lodních a leteckých spojích z Ceuty do pevninského Španělska se udržují kontroly totožnosti a dokladů, jak stanoví už španělské prohlášení připojené k schengenským pravidlům. Nelegální překročení hranice z Maroka tedy samo o sobě neotevírá volný koridor do Madridu a dál po Evropě.
Po mimořádném jednání unijních ministrů navíc Španělsko uvedlo, že ze zhruba 72 tisíc příchozích už 70 tisíc Ceutu opustilo a schengenský prostor událostí zasažen nebyl. Je to tvrzení španělské vlády, nikoli slovo vytesané do kamene. Rozhodně je však podstatnější než šipka na mapě, kterou Babiš nakreslil rovnou směrem do západní Evropy.
Španělsko si kritiku zaslouží
Bylo by stejně pošetilé přejít na opačný pól a tvrdit, že se vlastně nic nestalo. Stalo se toho až příliš. Madrid nedokázal včas zachytit mimořádně rozsáhlý pohyb lidí, Ceuta byla ochromena a Evropa znovu zjistila, jak moc její hranice závisí na ochotě sousedních států spolupracovat. Také evropský komisař pro migraci varoval před spoléháním na dobrou vůli Maroka. To je legitimní téma pro premiéra.
Otázky vyvolává také španělská migrační politika. Vláda Pedra Sáncheze umožnila mimořádnou legalizaci pobytu lidem, kteří už v zemi žili bez řádného statusu. Babiš tuto věc spojil s děním v Ceutě, jenže nově příchozí se do programu vejít nemohli. Podmínkou byl pobyt ve Španělsku před 1. lednem 2026, nejméně pět měsíců nepřetržité přítomnosti a čistý trestní rejstřík.
O tom, zda podobná legalizace povzbuzuje další migraci nepřímo, se lze vážně přít. Nelze ji však vydávat za automatickou vstupenku pro lidi, kteří přišli o několik měsíců později. Kalendář bývá v politice méně působivý než rozlícené video, ale občas má tu nepříjemnou vlastnost, že kazí pointu.
Červená šipka k českým obývákům
Babiš ovládá migrační komunikaci dokonale: vezme vážný problém, odstraní z něj komplikace a ponechá jen dav, hranici a hrozbu. Kritici mu pak odpovědí glóbem, čímž mu nabídnou snadnou obranu - vždyť Ceuta opravdu patří Španělsku. Obě strany si vystačí s obrázkem a podstata mezitím čeká u pasové přepážky.
Český premiér měl právo požadovat vysvětlení, lepší ochranu hranice i tlak na Maroko. Místo toho navrhl trestat celé Španělsko opatřením, jehož údajný účel už zajišťovaly kontroly mezi Ceutou a evropskou pevninou.
Premiér tedy nepotřebuje glóbus. Potřebuje druhou vrstvu mapy - tu, na níž jsou pravidla, kontroly a skutečný pohyb lidí. Jenže na takové mapě se mnohem hůř kreslí tlustá červená šipka mířící přímo k českým obývákům.
