Článek
Miláček, který začal překážet
Adam Vojtěch býval pro Andreje Babiše ideální politický produkt. Slušný, hladký, neútočný, televizně snesitelný. Když bylo potřeba vedle premiéra postavit někoho, kdo nebude budit dojem, že právě vyšel z porady marketingového oddělení ANO, Vojtěch fungoval skoro dokonale. Nebyl to buldozer, spíš bílý plášť položený přes politický stůl.
Jenže lidé se někdy vracejí jiní. Vojtěch po letech ve Finsku nepůsobí jako někdejší mladý ministr, který se učil Babišovu tempu a trpělivě čekal, až mu šéf mezi dvěma tiskovkami sdělí, co si má myslet. Podle Ministerstva zdravotnictví se po návratu do funkce zaměřil na dostupnost péče, prevenci, duševní zdraví, digitalizaci a finanční stabilizaci resortu. To nejsou drobnosti na víkend. To je agenda, u které se člověk musí rozhodovat, vyjednávat a občas také říct nepříjemné ne.
A tady začíná potíž. Babiš má rád ministry, kteří vypadají schopně, ale nevydávají příliš mnoho vlastního zvuku. Vojtěch zjevně neztratil jen starý lesk. Ztratil i část té měkké poddajnosti, díky níž se dal kdysi vkládat do premiérovy skládanky jako dobře obroušený kamínek.
Dopisy jako politický teploměr
Premiér ministrovi poslal několik dopisů s výhradami k tempu práce. Podle Českých novin Babiš tvrdí, že podobné dopisy píše i dalším členům vlády a že jde o jeho metodu řízení, zatímco Vojtěch říká, že cítí premiérovu důvěru. To je hezká věta. Taková, která se v politice používá těsně předtím, než někdo začne preventivně balit krabice.
Vytýkací dopis v Babišově podání není jen administrativní poznámka. Je to píšťalka na psa. Navenek se řekne efektivita, uvnitř systému všichni slyší varování. Pracuj rychleji. Hýbej se. Nezdržuj. A hlavně nevypadej, že máš vlastní rytmus.
Jenže zdravotnictví není firemní pobočka, kde se na konci měsíce sečtou tabulky a šéf bouchne do stolu, že prodeje musejí růst. Je to obrovský systém s pojišťovnami, nemocnicemi, lékaři, sestrami, pacienty, kraji a penězi, které se nedají přelévat jako káva z kelímku. Kdo chce dělat reformy poctivě, nemůže jen přepsat slogan do prezentace a čekat potlesk.
Figurky nemají odbornou podporu
Na Vojtěchovi je pro Babiše nepohodlné ještě něco. Nevypadá jako ministr, kterého by zdravotnický svět chtěl s úlevou odnést na nosítkách. Zdravotnický deník přinesl anketu mezi osobnostmi českého zdravotnictví, které oceňují jeho komunikaci, rozjeté reformy i kontinuitu. Jinými slovy: když premiér zatlačí moc silně, nebude to vypadat jako odstranění potíže. Bude to vypadat jako výměna chirurga uprostřed operace jen proto, že se primář z chodby nudí.
Vojtěch navíc sám odmítá roli přestupní stanice. V rozhovoru pro iDNES.cz řekl, že plánuje zůstat celé čtyři roky. To je v prostředí ANO skoro odvážná věta. Ne proto, že by ministr neměl chtít dokončit práci. Ale protože tím naznačuje, že jeho politický život nemusí být jen prodloužená ruka premiérovy momentální potřeby.
A právě tady se rodí glosa celé věci. Babiš možná čekal známého Adama, který se vrátí z diplomatického exilu odpočatý, vděčný a připravený znovu stát tam, kam ho postaví. Jenže z Helsinek se zřejmě vrátil člověk, který si vyzkoušel odstup od českého politického cirkusu a zjistil, že funkce ministra nemusí být jen služba jednomu šéfovi.
Šachovnice se začala bránit
V ANO se často mluví o loajalitě, ale ve skutečnosti se tím myslí poslušnost. Loajalita znamená, že člověk drží směr, i když se o něm uvnitř hádá. Poslušnost znamená, že se nehádá vůbec. Vojtěch se možná nedal na otevřenou vzpouru, jen přestal působit jako figurka bez odporu. A to je v Babišově politickém stylu někdy větší problém než hlasitý konflikt.
Kdyby ministr zdravotnictví selhával, má premiér právo jej vyměnit. Jenže pokud mu vadí hlavně to, že se resort nedá řídit přes ultimáta a osobní pokyny, pak nejde o slabost ministra, ale o slabost premiérovy představy řízení státu.
Adam Vojtěch už možná nemá lesk politického oblíbence. To ovšem nemusí být špatná zpráva. Lesk bývá často jen odraz cizího světla. Vlastní hlava svítí méně efektně, ale vydrží déle. A pokud Babiš opravdu dostal místo poslušného ministra člověka, který nechce stát na šachovnici bez odporu, pak se mu nestala personální nehoda. Stala se mu malá dávka normální politiky.
