Článek
Titulek má přesnější kalendář než rozvědka
Otázka, zda Vladimir Putin zaútočí na NATO už letos, obsahuje více jistoty než dostupné odpovědi. Američtí představitelé popsali rostoucí ochotu Kremlu provést provokaci na aliančním území, která by otestovala soudržnost NATO a odhodlání Spojených států.
Do této široké zásuvky se však vejde ledacos: kybernetický útok, sabotáž, operace s možností zapřít pachatele i omezený vojenský incident. Není to veřejně potvrzená zpráva, že ruské tanky dostaly datum odjezdu. Jde o zpravodajské hodnocení rizika, navíc zprostředkované médii přes anonymní činitele.
Také generální tajemník NATO Mark Rutte mluvil o horizontu pěti let, během něhož by Rusko mohlo být připraveno použít proti Alianci vojenskou sílu. Připravenost ovšem není rozhodnutí zaútočit. Hasičský sbor je připraven každý den, aniž by z toho plynulo, že v pátek určitě začne hořet.
Překládat rozmezí od letošního podzimu po konec desetiletí jako oznámení letošní války je výhodné pro titulky a ještě výhodnější pro Kreml. Putin chce, aby se Evropa bála i ve chvíli, kdy nevystřelí. Panika zdarma je pro agresora nejlevnější zbraň.
Článek 5 není červené tlačítko
Pokud by Rusko skutečně vojensky napadlo Polsko, Litvu nebo jiného člena Aliance, Česko by nestálo před televizí jako divák cizí tragédie. Útok na jednoho spojence se považuje za útok na všechny.
Ani tehdy se však z bruselské centrály automaticky nevysune tlačítko s nápisem třetí světová válka. Článek 5 Washingtonské smlouvy ukládá každému spojenci poskytnout pomoc v podobě, kterou považuje za nutnou; může zahrnovat vojenskou sílu, nemusí se jí ale omezovat.
U sabotáže nebo kybernetického útoku by navíc následoval spor o rozsah, původce a práh, od něhož už lze mluvit o ozbrojeném napadení. Právě v nejasnosti by spočívala Putinova výhoda. Nejspíš by nechtěl porazit celé NATO. Potřeboval by ukázat, že členské státy se nedokážou shodnout, co se vlastně stalo a kdo má riskovat kvůli napadenému spojenci.
Odpovědí proto není předstírat, že každá porucha internetu znamená ruský útok. Stejně pošetilé by bylo čekat, že válka začne až ve chvíli, kdy se na obzoru objeví tank s čitelnou poznávací značkou.
Nejdřív účet, potom uniforma
Pro běžného Čecha by válka nezačala zákopem na návsi. Začala by účtenkou.
Riziko bojů na východním křídle by zdražilo dopravu, pojištění, úvěry, pohonné hmoty a pravděpodobně také energie. Firmy by řešily přerušené dodávky, stát by přesouval další peníze do obrany a ochrany infrastruktury. Každá miliarda na munici, protivzdušnou obranu nebo opravu napadené sítě by chyběla jinde - u silnic, škol, sociálních výdajů či daňových úlev.
Druhou návštěvou války by byla obrazovka. Nedostupné bankovnictví, poruchy platebních terminálů, útoky na nemocnice, železnici, elektrárny nebo úřady. K tomu záplava falešných zpráv: benzín došel, vláda tají mobilizaci, voda je otrávená, spojenci nás opustili. V informačním chaosu nemusí protivník vypnout celou elektrickou síť. Někdy stačí přesvědčit dost lidí, že už nefunguje.
Proto stát doporučuje, aby domácnost dokázala první tři dny krizové situace zvládnout sama: s vodou, jídlem, léky, svítilnou, rádiem, nabitou baterií a trochou hotovosti. Není to návod ke stavbě bunkru mezi zahradním grilem a kompostem. Je to uznání, že moderní společnost je pohodlná právě proto, že stojí na službách, které mohou přestat fungovat současně.
Mobilizace není první položka programu
Po každé zmínce o válce se objeví fotografie oprýskaného samopalu a otázka, kdo půjde na frontu. Česká republika přitom nezavádí odvody pokaždé, když rozvědka zvýší obočí.
Branná povinnost se skutečně vztahuje na muže i ženy od 18 do 60 let. V době míru je její výkon dobrovolný; zákonnou povinností se stává až za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Ani tehdy neznamená, že všichni občané dostanou přes noc povolávací rozkaz. Rozhodovalo by se o potřebách armády, zdravotní způsobilosti, odbornosti a rozsahu mobilizace.
První by nastupovali profesionální vojáci, aktivní zálohy a existující alianční síly. Civilisté by mezitím zajišťovali zdravotnictví, energetiku, dopravu, výrobu, zásobování a chod státu. Moderní válku nevede pouze pěšák. Vede ji také elektrikář, programátor, zdravotní sestra, řidič a člověk, který udrží obecní vodárnu v provozu.
Nikdo poctivý dnes nemůže tvrdit, že Putin letos na NATO určitě zaútočí. Stejně nepoctivé je tvrdit, že se nás podobný konflikt netýká, protože jsme daleko od ruských hranic. Běžný Čech by válku poznal dřív v účtech než v zákopech — a pokud budeme čekat na zákopy, všimneme si až posledního dějství.
