Adrenalin a rychlost – projet se na tříkilometrové bobové dráze je zážitek

Alpské regiony nabízí hodně akce. Není vzácností zde najít lezecké parky či hřiště, zipline nebo dokonce vysoce adrenalinové aktivity jako například bungee jumping či paragliding. Mezi nejčastější atrakce patří bobové dráhy – dlouhé železnice s mnoha zatáčkami vedoucí z hory dolů do údolí. Při tom sedíte na speciálních saních, které dosahují rychlost až 50 km/h, proto tam musíte být dokonce zapáskovaní, jako v autě.

Obvykle jsou bobové dráhy postavené vysoko v horách, kde je mnoho místa. Zaplatíte si jízdu, respektive jízdy, skočíte do saní a jedete. Motor vás vyveze nahoru na vrchol dráhy, odkud je to zábavná jízda dolů. Někdy jedete přímo ze startu, a až dole najedete na motor, který vás pro změnu vyveze nahoru ke startu. Zpravidla jsou tyto dráhy dlouhé 400–800 metrů, a zábavná jízda trvá kolem jedné minuty.

Výjimkou tvoří jednosměrné bobové dráhy. Jsou mnohem delší a nahoru vás nevyveze motor, nýbrž lanová dráha. Přesně takovou jsme navštívili v městečku Churwalden ve švýcarských Alpách.

Nedaleko známého města Chur se nachází nenápadné adrenalinové centrum s názvem „Pradaschier“. Hned u parkoviště najdete pokladny, kde si můžete koupit různé typy lístků, mimo jiné jednorázové ale i s více jízdami. My si vybrali lístky s třemi jízdami. Vtipné je, že tyto lístky platí 365 dnů. Mohli jsme teoreticky jet dva krát v tento den, a jednou v červenci roku 2025.

Nahoru nejedete motorem, jak by to bylo zvykem u ostatních bobových drah, ale lanovkou. S tou vyjedete k horní stanici, jež se nachází ve výšce 1 750 metrů nad mořem. Zde se nachází mnohem víc než jen začátek bobové dráhy. Najdete tu třeba šplhavý park pro děti i dospělé, kde jsme mohli vidět mnoho vystrašených lidí pokoušející se přejet lano na přivázaném bicyklu. Oblast je také známá svými různými zipline. Pro začátečníky (a ne šílence) tu najdeme jednu pomalou a jednu docela rychlou zipline mezi dvěma stromy. Ty jsou vhodné i pro děti. Mnohem šílenější je téměř dva kilometry dlouhá zipline na úpatí hory. Po nejdříve klidném začátku vás tam čeká hodně strmý pád, díky kterému dosáhnete rychlosti až 110 km/h. Údajně tím máte pocit, jako byste letěli. Nemohu to potvrdit, poté, co jsem viděl prvního člověka padat nesmírnou rychlostí, moc se mi tam nechtělo.

Nastal čas sednout si do bobu a užít si téměř pěti minutovou jízdu dolů. Jak je to u takových atrakcí známo, lidé před námi z plného hrdla křičeli; přeci jen je z bezpečnostních důvodů lepší jet rychle, což se mohlo některým účastníkům jevit jako problém. Netrvá to dlouho (přesněji: dvě zatáčky) a poprvé jedete maximální rychlostí. Lze to poznat tím, že ačkoliv sami nebrzdíte, dráha vás zabrzdí – je tedy nemožné jet rychleji než 40 km/h, a tím pádem je nemožné z dráhy vyletět.

Osobně bych byl asi v pohodě na některých místech jet rychleji. Někdy vás to zpomalí na rovinkách, kde by to mohlo svištit mnohem rychleji, jenže asi by se našli blázni, co by toho využili na maximum a pak nestihli včas zabrzdit. Samozřejmě mají boby vlastní brzdy, můžete tedy jet pomaleji, pokud se necítíte jistě, já brzdy ale téměř nepoužíval. Člověk se díky motokárám a minulým zkušenostem s bobovými dráhami ledaco naučí.

Celá cesta je dlouhá přesně 3 060 metrů. Jízdou překonáte 480 výškových metrů a několik divokých hrbolků, které s vámi pořádně protřepají. Především protože přímo tam vás dráha nezastavuje. Z vlastních zkušeností mohu říct: Pokud tam nezabrzdíte, tak, jak jsem to udělal já, ucítíte tyto hrbolky celým tělem. Ještě dnes je trochu cítím v zádech.

Výhodou této dlouhé dráhy je doba zábavy. Kratší dráhy máte po minutě za sebou, zde ale jedete až pět krát déle (za předpokladu že rádi brzdíte). Pokud máte stejný lístek, jako my, můžete dole ihned znovu nasednout na lanovku, vyjet nahoru a znovu sjet do údolí jako Dominik Dvořák ve svých nejlepších časech.